Zatím žádné komentáře

Pět let s pomačkaným papírem „maturita“

Pět let, kdy jsem opustila střední školství typu „musíš tam chodit a poslouchat, protože bez maturity dnes nic nenaděláš“ a nastoupila do vysokého školství „dělám jen to, co mě baví, a navíc dobrovolně“.

Je pravda, že jsem trochu osobou svého temperamentu. Nezvládnu dlouho sedět na jednom místě. Zato mě ale neuvěřitelně baví objevovat informace z různých oborů a učit se je, protože všude je ukryto něco nového a zajímavého. Je to však stejné jako s povinnou četbou – jakmile mi někdo zadá kdy a co přečíst (prostě protože se tato kniha nějaké autoritě zrovna líbila), navíc z třeba z pro mě v tu chvíli nezajímavého literárního období, mám k tomu odpor. A ač jsem docela nadšený čtenář klasiky, všechno jsem si přečetla, až když jsem nemusela.

Dnes si dokonce myslím, že kdybych na střední školu vůbec nemusela pravidelně chodit a nebo nebylo na vysokou nutné doložit maturitní vysvědčení, mělo by to pro můj život větší užitek. K informacím z oblíbenějších oborů bych si průběžně došla sama, jak by bylo potřeba, stejně jako to funguje teď. Jasně, střední škola není ze zákona povinná jako základní, pokud chcete ale absolvovat odbornější vzdělání v oblíbeném oboru, které umožňují často jen vysoké školy, musíte strávit několik let povinného vysedávání ve škole střední, která s následujícím vzdělání ani nemusí souviset.

Co je tedy pro mě závěrem: Pokud chtějí vysoké školy vyžadovat nějakou formu certifikátu z předchozího vzdělání (jakým je dnes maturita), nevidím důvod, proč není možné zkoušku vykonat i bez absolvování střední školy, podobně, jako se dají dělat třeba certifikáty FCE. Navíc by si je školy mohly přizpůsobovat svým požadakům a nemusel by to být takoý výsměch jako dnes centrálně řízené maturity. Ač byla střední škola v různých aspektech fajn, zpětně ji vnímám pro svůj život spíše jako obtíž, která může zbytečně demotivovat různé studenty jen proto, že jim nesedí pravidelná, povinná forma lavicového učení dle osnov. Učení totiž nemusí být jen nudné memorování někdy zbytečných věcí během celého dopoledne v lavici jak ve vězení, zakončené známkou, která se tváří, jak kdyby hodnotila celý potenciál jedince, což je samozřejmě hloupost. Vzdělávání má více forem a každá je vhodná pro někoho jiného.

Pokud je nějaký ze čtenářů náhodou ještě studentem před maturitou, tak mu přeji, ať se drží a na vzdělání nezanevře. Třeba bude jen dalším v řadě, který otráven vypadl ze střední školy, ale vzdělávání je jeho velkou životní náplní.

Komentáře jsou uzavřeny .