Michaela Stirner Řeřichová

Ze „sociálně znevýhodněného“ káčátka v labuť milující život navzdory… Tak by se dal shrnout můj příběh svobody učení. Studovala jsem ekonomiku a sociální práci. Pracovala jsem, mimo jiné, v nízkoprahových centrech pro tzv. „sociálně znevýhodněné děti“. Při praxi jsem ochutnala, jak fungují státem zřizované a z veřejných zdrojů financované instituce jakými jsou OSPOD, školská zařízení, neziskové organizace a jiné. Měla jsem možnost pozorovat, jak obligatorní vzdělávání mění vnitřní motivaci dětí a jaký socioekonomický vliv má na jejich okolí. To, čemu se v naší kultuře říká „vzdělávání, sociální práce“, jsem poznala jako objekt péče i z pozice tzv. „profesně pomáhajícího“. Obé ve mně zanechalo touhu po svobodě tím větší, čím delší setrvání v sociálních experimentech s názvy „dětství“, „vzdělávání“ a „profesionalizace solidarity“ = sociální práce, si dovedu představit. Tzv. „dětství“ – jak je definováno dnešním paradigmatem adultismu – naštěstí skončilo. Můžu se dobrovolně rozhodovat o větší oblasti svého života. Spolupracuji s každým, kdo lidem = dětem poskytuje inovativní, individualizované služby podporující sebeřízení ve VŠECH oblastech lidského života, sebevlastnictví (vlastnictví těla a času), sebeterapii, sebeúčinnost, včetně sebeřízeného vzdělávání. Sebeřízení považuji za chování podmiňující svobodu člověka. Věřím, že naučit se mu dá jedině sebeřízením. Jsem stalker adultismu – vlastního především, hlásná trouba dobrovolnosti ve všech oblastech lidského života včetně sebeurčení – identity, způsobu učení, v práci, ve vztazích. Miluju utopie, radikální otevřenost, M & J a s/Svobodu učení. Jsem pokorný učedník principu neagrese. Svůj čas investuji do práce pro Svobodu učení, SvobodUm a naše „Doupě“ – komunitu sebeřízeného učení, kde se všechny své životní postoje učím žít se synem i s ostatními lidmi.