Milota Kadaňková

Vzděláváním jsem se začala zabývat brzy po narození synů. Ve školkách a školách jsem řešila různé problémy týkající se dětí: přílišné nadání, nezájem učit se na povel, neochotu plnit nesmysluplné úlohy, jinakost povah nezapadajících do systému, nerespektování samozvaných autorit. Synové vystřídali několik škol a přes různé alternativy ve vzdělávání včetně domácího vzdělávání, které se na základě českých zákonů ukázalo také jako příliš omezující, jsem postupně došla k sebeřízenému vzdělávání. Čím víc jsem o něm získávala informací, tím víc jsem se utvrzovala v tom, že je to to, co potřebují mé děti i já. Synům jsem předala zodpovědnost za jejich vzdělávání, včetně možnosti do školy nechodit a učit se tak, jak sami chtějí. Vzhledem k tomu, že právě ukončili povinnou školní docházku, bylo to možné i po legislativní stránce. Je pro mě fascinující sledovat sebeřízené vzdělávání zblízka, být u procesu změny od poslušnosti a řízeného učení přes tápání a hledání k vlastní zodpovědnosti a nacházení vlastní cesty.
V současné době spolupracuji s iniciativou SvobodaUčení.cz a připravuji projekt Tovaryš, zaměřený na učení se mladých lidí praxí.