<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Filip Murár &#8211; SvobodaUčení.cz</title>
	<atom:link href="https://www.svobodauceni.cz/author/filipmurar/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://www.svobodauceni.cz</link>
	<description></description>
	<lastBuildDate>Fri, 26 Aug 2016 16:04:26 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	

<image>
	<url>https://www.svobodauceni.cz/wp-content/uploads/2019/11/cropped-cropped-FB_PROFIL08-1-1-32x32.png</url>
	<title>Filip Murár &#8211; SvobodaUčení.cz</title>
	<link>https://www.svobodauceni.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Co nám nabízí současné školství a&#160;jak to změnit</title>
		<link>https://www.svobodauceni.cz/clanek/co-nam-nabizi-soucasne-skolstvi-a-jak-to-zmenit/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Filip Murár]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 30 Oct 2012 13:25:55 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Problémy současného školství]]></category>
		<category><![CDATA[článek]]></category>
		<guid isPermaLink="false">http://www.svobodauceni.cz/?p=2953</guid>

					<description><![CDATA[„Vzdělání je to, co zůstane, když je vše, co bylo naučeno, zapomenuto.“ &#8211; B. F. Skinner Skinner ve svém citátu trefně naráží na problematický aspekt našeho způsobu vzdělávání, který se se školstvím už dlouhou dobu táhne. Jde o&#160;jistou samoúčelnost a&#160;o&#160;fakt, že nás školy učí něčemu, co velmi pravděpodobně zapomeneme; my jakožto studenti si často ani [&#8230;]]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p><em>„Vzdělání je to, co zůstane, když je vše, co bylo naučeno, zapomenuto.“ &#8211; B. F. Skinner</em></p>
<p>Skinner ve svém citátu trefně naráží na problematický aspekt našeho způsobu vzdělávání, který se se školstvím už dlouhou dobu táhne. Jde o&nbsp;jistou samoúčelnost a&nbsp;o&nbsp;fakt, že nás školy učí něčemu, co velmi pravděpodobně zapomeneme; my jakožto studenti si často ani neděláme nárok být po&nbsp;dostudování intelektuálně obohaceni, moudřejší, uvědomělejší, od škol chceme především doklad o&nbsp;vzdělání. Měli bychom se ptát: jak jsme se ale do současného stavu dostali? Jak to, že nám často školy po&nbsp;letech studia a&nbsp;tisících hodin strávených učení nedokáží dát nic víc, než titul či&nbsp;maturitní vysvědčení? A&nbsp;přitom by nám toho mohly tolik nabídnout. Pokusím se vyslovit několik myšlenek obsahujících důvody, které si myslím, že vedly Skinnera k&nbsp;vyslovení jeho citátu, který je nepříjemnou pravdou o&nbsp;našem vzdělávacím systému, a&nbsp;zároveň se pokusím naznačit, co a&nbsp;proč změnit, aby tento výrok dále nebyl platným.</p>
<p>Malou nápovědu k&nbsp;zodpovězení položených otázek nám může dát krátký pohled do minulosti. Školství, jak ho známe dnes, je stavěno na novověkých principech. Tehdy, v&nbsp;počátcích hospodářské revoluce, byla vysoká negramotnost a&nbsp;informace a&nbsp;hlubší poznatky byly vzácné. Školství mělo zájem na tom, aby se z&nbsp;obyvatel stali potenciální dělníci se znalostmi potřebnými k&nbsp;vykonávání své práce, jež byla většinou jasně definovaná, bez nároků na kreativitu a&nbsp;inovaci, často manuální činnost. Znalostí se mezi lidmi velmi cenilo a&nbsp;školy byly místem, které je nabízely. Zásobárnami vědění v&nbsp;té době byli učitelé, případně knihy a&nbsp;encyklopedie. Škola nabízela to, co bylo jinak těžko dostupné. A&nbsp;i&nbsp;když vyučovací metody ani dříve nebyly dokonalé a&nbsp;žáci měli k&nbsp;učivu nevoli, stále je motivovala vize účelnosti učení a&nbsp;memorování údajů.</p>
<p>Tento model školství se s&nbsp;malými inovacemi udržel až dodnes. Máme dnes promyšlenější a&nbsp;ucelenější systém, lepší pokrytí, máme k&nbsp;dispozici moderní techniku. Hlavní, co školy nabízejí, je ale stále předání poznatků z&nbsp;určitých oborů, jež byly získány někdy dříve někým jiným. To už však není atraktivní. Informace jsou dnes na každém kroku a&nbsp;my se můžeme o&nbsp;předmětu svého zájmu dozvědět díky elektronickým knihám a&nbsp;internetu během několika minut. Většina při&nbsp;této skutečnosti ztrácí jakoukoli vnitřní motivaci učit se, co nám škola předkládá. A&nbsp;je dobře známé, že právě vnitřní motivace je oním plamenem ženoucím nás za poznáním a&nbsp;tím, co dělá z&nbsp;procesu učení jednoduchou, přirozenou a&nbsp;efektivní činnost. Nedostatek vnitřní motivace se bohužel škola snaží vyrovnat patřičnou dávkou motivace vnější, tedy skrze systém známek a&nbsp;hodnocení, které ve svém principu na naši psychiku působí jako malé úplatky, abychom dělali to, co vlastně dělat nechceme a&nbsp;co bychom jinak vůbec nedělali. Tento přístup ke školství má mimochodem dalekosáhlý důsledek – na systém založený na vnější motivaci si během školních let zvykneme natolik, že nemáme problém jej přijímat ani v&nbsp;pozdějším pracovním životě, kdy se mnozí z&nbsp;nás věnují činnosti, jež je vnitřně nenaplňuje, a&nbsp;dělají ji jen pro odměnu. Věřím, že kdybychom neprošli „přizpůsobovací fází“ v&nbsp;podobě především základních a&nbsp;středních škol, bylo by pro zaměstnavatele mnohem těžší přilákat zaměstnance k&nbsp;práci pouze vidinou peněžní odměny.</p>
<p>Náš přístup ke školství potřebuje fundamentální změny. Nedá se tvrdit, že by byl vždy špatný a&nbsp;neúčinný, naopak – stávající systém přispěl obrovskou měrou k&nbsp;rozvoji gramotnosti, vzdělanosti a&nbsp;myšlení lidí po&nbsp;celém světě. Nemůžeme se na něj však spoléhat v&nbsp;dnešním světě, měnícím se tak rychle, že málokdo dokáže předpovídat, jak bude svět vypadat a&nbsp;jaké na nás budou požadavky, až se mladí dostanou do produktivního věku. Nejdůležitější schopností, jakou můžeme od školy získat, je kreativní a&nbsp;zároveň kritické myšlení schopné hledat nové cesty a&nbsp;nová řešení problémů, jež nás čekají. Bezduché učení látky, jež se v&nbsp;mnoha předmětech za posledních několik desetiletí v&nbsp;podstatě nezměnila, nám v&nbsp;této výzvě těžko pomůže.</p>
<p>Musíme se také oprostit od myšlenky tvrdé kázně a&nbsp;téměř militaristického přístupu ve školách. Fakt, že tento přístup dříve produkoval poměrně dobré výsledky, není relevantní pro současný svět. Je třeba se dívat dopředu a&nbsp;hledat aktuální řešení. Jedním z&nbsp;pilířů je uvolnění striktních učebních plánů a&nbsp;snaha naučit každého naprosto totéž bez ohledu na osobní zájmy a&nbsp;preference. Namísto nich bychom měli do škol zavést prvek svobody, který umožní samostatné a&nbsp;touhou po&nbsp;poznání vedené učení. Mnohé vzdělávací experimenty vedené v&nbsp;různých částech světa ukazují sílu a&nbsp;efektivitu svobodného učení, založeného na vnitřní motivaci a&nbsp;touze dozvědět se něco nového. Tyto pokusy zahrnují například experiment Sugaty Mitry s&nbsp;umístěním počítačů s&nbsp;internetovým připojením do malých odlehlých indických vesnic, kde s&nbsp;nimi místní mohou činit, co se jim zlíbí. Ukazuje se, že lidé se velmi rychle naučí používat internet jako zdroj informací a&nbsp;pouze kladením vhodných otázek, nabádajících k&nbsp;zamyšlení, je můžeme přivést k&nbsp;tomu, aby tito lidé strávili dlouhé hodiny studováním složitých témat v&nbsp;cizích jazycích.</p>
<p>Školy by nám více než znalosti měly poskytovat oporu a&nbsp;vedení, předání zkušeností spíše než znalostí. Informací je dnes tolik, že neopatrný člověk se v&nbsp;nich snadno ztratí, a&nbsp;úkolem školství by mělo být tomu zabránit a&nbsp;pomoci každému najít správnou cestu. Předkládat fakta již ale nemusí. Potřebujeme, aby nám školy pomohly s&nbsp;hledáním sebe sama, s&nbsp;formováním našich osobností. Sdílením důležitých myšlenek formou debat a&nbsp;diskusí by nás měly vést k&nbsp;samostatnému myšlení. Potom, i&nbsp;když zapomeneme konkrétní probíraná témata a&nbsp;i&nbsp;když si nebudeme pamatovat diskuse, kterých jsme se účastnili, zůstane v&nbsp;našem podvědomí nesmazatelná stopa, jež nás navždy ovlivní. A&nbsp;potom už si nebudeme moci vzdělání spojovat s&nbsp;něčím, co se dá zapomenout.</p>
<p>&nbsp;</p>
<p><em>Článek vznikl jako středoškolská studentská esej ve formě reakce na úvodní Skinnerův citát. Autora k&nbsp;napsání vedly vlastní zkušenosti s&nbsp;neefektivitou našeho vzdělávacího systému, pozitivní dvouletá zkušenost s&nbsp;individuálním studijním plánem a&nbsp;bezplatnými online kurzy a&nbsp;také dlouhé zkoumání alternativních metod výuky a&nbsp;moderního vzdělávání – především díky přednáškám <a href="https://www.ted.com/" target="_blank" rel="noopener">TED</a>, <a href="https://www.tedxprague.cz/" target="_blank" rel="noopener">TEDx Prague</a> a&nbsp;blogu <a href="https://www.peoplecomm.cz/" target="_blank" rel="noopener">Peoplecomm.cz</a>.</em></p>
<p>Original article: <a href="https://www.svobodauceni.cz/clanek/co-nam-nabizi-soucasne-skolstvi-a-jak-to-zmenit/" rel="bookmark" title="Permanent link to 'Co nám nabízí současné školství a&nbsp;jak to změnit'">Co nám nabízí současné školství a&nbsp;jak to změnit</a><p>&copy;2024 <a href="https://www.svobodauceni.cz">SvobodaUčení.cz</a>. All Rights Reserved.</p>]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
