Jedna věc je, když člověk jedná tzv. produktivně a vytváří určité hodnoty. Které činnosti sem ovšem spadají, to už je velmi diskutabilní. Když to vezmeme do důsledku, tak se každý člověk snaží – jakýmkoliv svým jednáním – maximalizovat svůj užitek. Vždy a všude. Ovšem zábava (v rámci odpočinku) byla vždy považována za přirozenou součást dne, na kterou má každý z nás nárok. Už po dlouhou dobu si všímám toho, že se, hlavně mezi rodiči dětí, rozlišuje dokonce i zábava na ušlechtilou a neušlechtilou. Protože i zábava by zřejmě měla buď plodit nějaký smysluplný užitek, anebo by mělo jít přinejmenším o takové aktivity, které se právě dotyčnému kritikovi zdají lepší než jiné. Nebo také třeba jenom proto, že se pojí s užíváním starších médií, namísto těch moderních, v současné době velmi oblíbených.

Jako by už jenom to, že se někdo nadchne pro něco, co mu jeho doba nabízí a čemu se věnuje až příliš jeho vrstevníků, mělo být samo o sobě ztrátou času.

Jak se zdá, ve společnosti panuje všeobecné přesvědčení o tom, že takové činnosti jako je například: Kolektivní sport, četba, sledování přírodovědných dokumentů, nebo hra na housle = ušlechtilá zábava. Naproti tomu věci jako: Chození do nákupních center, hraní „stupidních“ PC stříleček, či sledování seriálů = hloupá, zhýralá zábava, zkrátka úplný fuj! Z praktického hlediska mi třeba taková kritika Minecraftu připadá zhruba stejně absurdní, jako by starší generace argumentovaly svoje „lepší“ hodnoty a „správné dětství“ stylem:

„To my jsme celý dětství, od rána do večera, hráli domino, ale ty dnešní mladý jsou úplně blbí, ty celej den hrajou akorát Člověče, nezlob se a nic pořádnýho nedělaj! To je strašný!“

Snad každá generace se vždy snažila dělat to, co je bavilo nejvíce, v rámci dostupných technologií. A teď se budou arogantně bít do prsou, že jejich dětství tedy díky tomu stálo za daleko víc.

Bez ohledu na to, jak arogantní a egocentrický je takový postoj, který prohlašuje, jaká zábava je a není ušlechtilá, naprosto deformuje už samotný termín „zábava“ a to, jak ho pojímáme. Zábava je zkrátka něco, co daného člověka baví a přináší mu radost a už z definice je to věc zcela individuální. Zábava opravdu nemůže být ani ušlechtilá, ani neušlechtilá.

Jak je vidno, společenské nároky na děti se opět zpřísnily. Už to není jenom:

„Nejdřív práce, potom zábava! “, teď platí: „Nejdřív práce, potom ušlechtilá zábava, a potom, když zbude čas (možná) nějaké, dle mého, úplně stupidní mrhání časem, které tě teda baví nejvíc“.

Protože třeba takové hraní na housle je něco, za co vás každý ocení a pochválí, zato bezcílné povalování se na gauči (a přemýšlení) je čirá ztráta času. Tak kdo by nechtěl bavit se užitečně a ušlechtile?

Jakmile začneme používat pojem „ušlechtilá zábava“, už je jen krůček k tomu, vytvořit dětem další otravnou povinnost, kterou by měly podstoupit, aby na ně společnost shlížela s dostatečným uznáním. A činnost, která vás do té chvíle bavila, se vám zhnusí úplně stejně, jako se vám v dětství, absolvováním povinné školní docházky, zhnusil zájem o vědu, matematiku, či třeba o klasickou literaturu. A nakonec nám nezbude z našeho krátkého času už vůbec nic. Celý ho zaplníme ušlechtilou povinností, prací, snahou využít každou vteřinu k něčemu, co okolní společnost klasifikuje jako dostatečně užitečné či žádoucí. A pokud si na chvíli dovolíme vypnout a nedělat prostě nic, pak budeme cítit, jak obrovského morálního zločinu se dopouštíme. A dílo bude dokonáno.

Original article: Ušlechtilá zábava

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Od naší zpravodajky z budoucnosti, Veroniky Löbelové.

K šestiletému trestu odnětí svobody dnes pravomocně odsoudil krajský soud v Liberci matku téměř ročního syna za to, že opakovaně nerespektovala nařízení zákona o povinné školní docházce a odmítla svého syna posílat do školy. Porušila tím jeho právo na vzdělání a vážně ohrozila jeho duševní i morální vývoj. Povinná školní docházka je v České demokratické republice už od roku 2059 povinná od věku 7 měsíců s možností výjimečného odkladu o další dva měsíce v trvání minimálně šestnácti hodin týdně. Matka však dítě ani ne po měsíci ze školy odebrala a nereagovala ani na opakované výzvy. U soudu se pak hájila tím, že bylo po několika týdnech velmi plačtivé, nechtělo jíst ani spát a navíc začalo vykazovat známky agresivního jednání. Většina odborníků se shoduje na tom, že měla v takovém případě vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

„K poruchám chování nebo větší míře úzkostnosti u dětí může docházet v důsledku zvýšeného stresu a v zátěžových situacích, ke kterým může dojít při extrémních situacích například v rodině, v takovém případě nemusí jít ještě nutně o známku nemoci a přecitlivělost je do jisté míry pochopitelná. Pokud však potíže přetrvávají a dítě má problém i ve zcela běžných a standardních životních situacích, jakými plnění povinné školní docházky rozhodně je, jedná se prakticky vždy o známku duševní poruchy a je bezpodmínečně nutné vyhledat psychiatrickou pomoc.“ (názor odborníka, pozn. autorky)

Jak bylo zjištěno odborným sociálním pracovníkem, dítě bylo naprosto zanedbané a opožděné. Ani ve věku 11 měsíců nebylo schopné chodit, přičemž výuka chození se standardně zahajuje nejpozději v 9 měsících, kvůli potřebné návaznosti na výuku dalších životně nezbytných dovedností jako je komunikace, sebeobsluha a později také finanční, počítačová či všeobecná gramotnost. Matka svého syna téměř nevodila a nevěnovala pozornost ani dalším oblastem jeho života.

„Je to moje dítě, jsem si jistá, že se všechno potřebné naučí, jenom tomu musíme dát čas. Nedopustím, aby se můj syn takhle trápil,“ hájila se se slzami v očích nezodpovědná hazardérka. Dítě nyní skončí v péči odborníků.

Diskuse pod článkem:

Tommi Arvo 36, 22. 11. 2073: 

„Takovouhle husu by měli rovnou zastřelit, vždyť tohle je v podstatě týrání dítěte! Takovýhle nezodpovědný idiotky by měli hnedka sterilizovat!“

Glara Hans 45, 22. 11. 2073:

„Jakto, že se to začalo řešit až teď? To byli všechny soudy a policie slepý? Hlavně, že si je všechny platíme ze svejch daní, ale když je doopravdy potřeba pomoc, tak je jim to zřejmě fuk.“

Romana Wales 26, 22. 11. 2073:

„No situaci v rodině neznáme, ale tipuju to na „matku“ tmavší barvy pleti, ty jsou známé tím, že na svoje děcka z vysoka s*rou.“

Adolf May 68, 22. 11. 2073:

„Já bych to neviděl tak černě, my jsme to za našich mladejch let taky nějak přežili, když jsme šli do školy o trochu pozdějc..“

Anna W. 39, 22. 11. 2073:

Co si tahle kravka (promiňte, ale tomhle se matka říkat opravdu nedá) o sobě vůbec myslí? To je jí jako úplně jedno, že její dítě bude ještě v 19ti letech lézt po čtyřech a místo řeči vydávat jenom skřeky jako opice??? Že se nikdy nenaučí číst, ani psát ani si utřít pr*el? Jak může bejt někdo takhle vypatlanej? To mi prostě hlava nebere. Chudák kluk, doufám, že se o něj dobře postarají a podaří se jim napravit co ta blbka zanedbala.

Javos Dall 21, 22. 11. 2073:

„Mě se to nějak nezdá, za chvilku nám budou brát děti už při porodu ne? Jako chápu, že vzdělání je potřebný, ale tohle už je trochu moc ne? 6 let za to, že dítě nechtěla posílat do školy, vždyť ho přece nezabila, ani ho vážně nezmrzačila, nebo tak.“

Kamil Welt 56, 22:11. 2073:

„Tohle JE mrzačení!!! Netýrala ho sice fyzicky, ale chtěla mu znemožnit jakékoliv zapojení do společnosti! Ochudit ho o možnost socializace a neumožnit mu získat ani ty nejzákladnější dovednosti, bez kterých se člověk prostě neobejde! To dítě nebude umět mluvit, nebude umět chodit, nebude umět jíst příborem, nebude umět NIC! Jediné co nechápu, jakto, že sociálka nezasáhla dřív!“

Original article: 36letá matka zanedbávala skoro roční dítě

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.