Zatím žádné komentáře

Povinně volitelná – Šikana

Třináctiletá Julie spáchala před lety sebevraždu a Svoboda učení o tom znovu sdílela informace. Proč po tolika letech opět vířit prach? Ptal se kdosi…

Jak se cítíte nemůžete-li skončit, odejít, vyřešit problém dobrovolným rozhodnutím o sobě?

Jak vám je v prostředí s lidmi, zlehčují-li, nevšímají si, popírají-li násilí páchané na vás?

„Vždyť se jim ve škole nic neděje.“… že ne? Co to nejpodstatnější? Vnucení povinnosti někde být, mnoho let, bez možnosti odejít a dobrovolně rozhodovat o svém těle a čase?

Co vám musí způsobit lidé, nemůžete-li jim důvěřovat natolik, abyste je požádali o pomoc před násilím?

Děti povinně segregované do škol už často dospělé o pomoc před násilím nežádají.

Proč?

Cítíte bezmoc, odcizení od lidí, protože vaše zkušenost říká, že žádáte-li o přijetí a podporu – zlehčují násilí, odmítají si připustit, že se jedná o násilí, popírají skutečnost, že se sami dopouštějí násilí, tolerují násilí páchané na vás. „Nechci do školy, není mi tam dobře, chci se učit jinde, jinak.“ Vaše argumenty nikdy nestačí, nejsou přijaty, nemáte dost zkušeností, nemáte moc nad svým životem.

Rezignace

Druzí lidé rozhodují o vašem těle a čase. Nemáte možnost vyjádřit souhlas ani nesouhlas. Vaše názory jsou považovány za absurdní. Vaše vůle je „němá“.

Šikana vzniká a bují jako přirozená reakce lidí na prostředí, kde jsou nuceni být spolu, donuceni k činnostem bez možnosti dobrovolně se rozhodovat o svém těle a čase.

Tím, že lidé nedopustí nechat na sobě páchat násilí a prostě do patologického prostředí znovu nevkročí se přetrhne bludný kruh. Násilník může být zastaven, vykázán, oběť má prostor k řešením a možnost úniku. Všichni, i svědci, se učí strategii řešení násilí.

Dobré vztahy vzniknou jen mezi lidmi, kteří se v takovém jednání podpoří a stojí při sobě. DOBROVOLNĚ pečují o sebe navzájem, vnímají a netolerují násilí.

Z práce můžete odejít, ze vztahu můžete odejít. Může to být těžké, ale tu možnost VŽDY máte. Z vězení nemůžete odejít, z povinné branné služby, z pracovního tábora totalitních vůdců, mafie, otroctví. Ani z povinné docházky do školy nemůžete odejít.

Všechna uvedená prostředí definuje segregace určité sociální skupiny od zbytku společnosti omezením svobody pohybu pod pohrůžkou trestů – pod hrozbou NÁSILÍ. Z pozice moci rozhodují ti, kdo moc mají o lidech, kteří nemají prostředky změnit vůli mocnějších majících prostředky.

Šikana je přirozenou reakcí na prostředí, kde jsou násilnou komunikací narušeny mezilidské vztahy. NUCENÍ K POVINNOSTI JE NÁSILÍM.

Mezi člověkem/nutícím (ať je to rodič, učitel, legislativci, kultura, v níž žijeme) a druhým člověkem – nuceným být v prostředí, ve kterém být nechce, kde navíc zažívá úzkost, strach a násilí, nevzniká láskyplný vztah založený na blízkosti, důvěře, otevřené nenásilné komunikaci, pocitu bezpečí.

Jaký můžete mít vztah s někým, kdo se chová, jako by násilí páchané na vás neexistovalo, vnucuje vám segregaci od zbytku společnosti bez vašeho souhlasu, přihlíží, toleruje, schvaluje, že vám takové násilí způsobuje někdo další? Případně dokonce vyžaduje, aby takové násilí na vás bylo pácháno?

NUTÍ-LI KDOKOLI KOHOKOLI KAMKOLI, K ČEMUKOLI – BYŤ PRO SEBEUŠLECHTILEJŠÍ CÍLE, JEDNÁ SE O NÁSILÍ!  

Násilí/šikana v takových vztazích vzniká a bují snadno a právě proto. Píšu-li o násilné komunikaci, neomezujte se v představách na nadávky a facky. Nezužujte zaostření pohledu k nucení chození do škol, kde se vyskytuje hrubé fyzické a verbální násilí. Rozšiřte svůj obzor a dívejte se po chování jakými jsou nerespektování vysloveného NE, neverbálního vyjadřování odporu a odmítnutí, rozhodování za druhého člověka o jeho těle a čase, protože i to je násilí.

Ať se vám to líbí, nebo ne! Ať se sobě v takovém světle líbíme, nebo ne! NUTÍ-LI KDOKOLI KOHOKOLI KAMKOLI, K ČEMUKOLI – BYŤ PRO SEBEUŠLECHTILEJŠÍ CÍLE, JEDNÁ SE O NÁSILÍ! 

Jedná se v konečném důsledku o proces rozpoznávání násilí a učení se reakcím na něj. Napodobování, obnovování, množení násilí. O podmiňování, proces učení. Učení se násilí, rolím oběti a násilníka.

Miliony lidí = dětí… den za dnem!


K tématu:

‚K sebevraždě dceru dohnala šikana spolužáků.‘ Škola pochybení odmítá

Děti, které neunesly život

Každý rok spáchá v Česku sebevraždu kolem 40 dětí. Pomoci by měla nová výuka na základních školách

Sebevraždy dětí a teenagerů a školní kalendář – Peter Gray

Školní šikana I.: Tragický důsledek nucené školní docházky a autoritářského školního vedení – Peter Gray

Školní šikana II.: Svoboda od šikany – Peter Gray


🖋 A jaká je vaše osobní zkušenost? Také jste dospěli k tomu, že více svobody a dobrovolnosti ve vzdělávání je krok správným směrem? Zajímá nás váš pohled a váš příběh, který může inspirovat ostatní. Pište nám na zdenka.stankova@svobodauceni.cz, rádi ho na tomto blogu zveřejníme.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení
mm

Michaela Řeřichová

michaela.rerichova (zavinac) svobodauceni.cz - Studovala jsem ekonomii a sociální práci. Pracovala jsem, mimo jiné, v nízkoprahových klubech - centrech pro tzv. "sociálně znevýhodněné děti". Při praxi jsem ochutnala jak fungují státem zřizované a z veřejných zdrojů financované instituce jakými jsou OSPOD, pobytová zařízení pro děti i dospělé lidi s postižením, školská zařízení a jiné. Měla jsem možnost pozorovat, jak obligatorní vzdělávání mění vnitřní motivaci dětí a jaký socioekonomický vliv má na jejich okolí. To, čemu se v naší kultuře říká „vzdělávání, sociální práce“, jsem poznala jako objekt péče i z pozice tzv. „profesně pomáhajícího“. Obé ve mně zanechalo touhu po svobodě tím větší, čím delší setrvání v sociálních experimentech s názvy „dětství“, „vzdělávání“ a „profesionalizace solidarity“ = sociální práce, si dovedu představit. Tzv. „dětství“ – jak je definováno dnešním paradigmatem adultismu – naštěstí skončilo. Můžu se dobrovolně rozhodovat o větší oblasti svého života. Spolupracuji s každým, kdo lidem = dětem poskytuje inovativní, individualizované služby podporující sebeřízení ve VŠECH oblastech lidského života, sebevlastnictví (vlastnictví těla a času), sebeterapii, sebeúčinnost, včetně sebeřízeného vzdělávání. Sebeřízení považuji za chování podmiňující svobodu člověka. Věřím, že naučit se mu dá jedině sebeřízením. Jsem stalker adultismu – vlastního především, hlásná trouba dobrovolnosti ve všech oblastech lidského života včetně sebeurčení – identity, způsobu učení, v práci, ve vztazích. Miluji utopie, radikální otevřenost, M & J a Svobodu učení. Jsem pokorný učedník principu neagrese NAP. Svůj čas investuji do práce na osvětě v oblasti komunikace bez násilí, sebeřízeného vzdělávání, pro Svobodu učení a přípravných prací na projektu centra sociálně vzdělávacích služeb pro děti. Pište mi, chcete-li se do projektu zapojit. Učím se všechny své životní postoje žít spolu s ostatními lidmi.

Komentáře jsou uzavřeny .