Důležitost kritického myšlení

Tato maturitní řeč ukazuje důležitost kritického myšlení, které bohužel současné školy systematicky potlačují. Je to náhoda? Co by se asi stalo, kdyby k logickému závěru, o kterém Kate mluví, dospěla většina studentů?

V průběhu historie mnoho pozitivních změn nastalo a komunity se vyvinuly v přímém důsledku kritického myšlení. Kritické myšlení je o tom, být ochotný i schopný zhodnotit své myšlení. Tento proces se skládá z několika kroků zahrnujících nejen sbírání informací, porozumění informací, protože pokud nerozumíte tomu, o čem přemýšlíte, nemůžete o tom přemýšlet efektivně, analyzování a sestavení do hotového produktu skládajícího se z dobře promyšlených závěrů a řešení. Nakonec musíte zhodnotit váš hotový produkt, jestli je rozumný, logický a jestli může být vysvětlen. Kritičtí myslitelé si uvědomují, že ať jsou sebelepší myslitelé, vždy mohou zlepšovat své argumentační schopnosti, aby nepodlehli argumentačním chybám, lidské iracionalitě, předsudkům, zaujatosti, zkreslení, nekriticky přijímaným společenským pravidlům a tabu, vlastním zájmům. Usilují o zlepšení světa jakýmikoliv způsoby mohou a přispívají k racionálnější a civilizovanější společnosti.

Ve škole jsem se naučila mnoho užitečných věcí, jako čtení, psaní a počítání. Líbily se mi hodiny angličtiny. Vyzývaly mě k důkladnějšímu přemýšlení a uvažovaní o tom, co čtu. Užívala jsem si tuto intelektuální výzvu, abych si mohla dále rozšiřovat své vědomosti a argumentační schopnosti.

Ale před pár lety jsem objevila nový koncept. Koncept sebevlastnictví má mnohem širší dosah než jen na veřejný školní systém. Ale jelikož jsem byla a budu vystavena veřejné škole po mnoho let, je to ideální oblast na prozkoumání tohoto konceptu. Po 12ti letých zkušenostech ve veřejném školství a aplikování kritického myšlení jsem došla k logickému závěru. Před tím, než budete soudit můj závěr, ke kterému jsem dospěla, vyslechněte to, co chci říct, s úplně otevřenou myslí. Tato schopnost je zásadním znakem kritického myšlení. Každý z nás měl, má a bude mít dopad na lidi a na svět kolem nás. Svými vlastními způsoby každý z nás změní svět, otázka je jen jak. Během svého života jsem se naučila, že je špatné iniciovat násilí na ostatních a že použití násilí je přijatelné jen v sebeobraně a při obraně druhých. Tento postoj byl upevňován rodiči, učiteli, řediteli od prvního dne ve školce do dneška, ale také přáteli a dokonce cizinci. Většina lidí v mém životě zdá se podporuje mírumilovné interakce a odsuzuje činy jako je fyzické ublížení nebo krádež. Pokud vezmu nejdůležitější věc, kterou jsem se zatím naučila, bylo by to to, že iniciace násilí je špatná bez ohledu na věk, pohlaví, barvu pleti, zaměstnání nebo úmysly.

Ti, kteří si toho nejsou vědomi, veřejné školy jsou primárně financované daněmi. Většina lidí je nucena platit daně, říkám nucena, protože i když jste z mála těch, kteří opravdu touží dávat část svého příjmu státu, děláte to pod hrozbou násilí. Není to dobrovolná interakce, pokud nemůžete říct ne, aniž by na vás bylo použité násilí. Velice se mi nelíbí, že moje veřejné vzdělání bylo financováno tolika lidmi, kteří nechtěli. Navíc studenti se nemohou vyvázat z docházky, aniž by ji nahradily jinou formou vládou schválených osnov. I když ti, kteří iniciují násilí, věří, že mají dobré úmysly, použití násilí je stále špatné.

Herbert Spencer řekl: „Svobody člověka nejsou o nic méně porušeny, protože ti, kteří ho nutí, věří, že z toho bude mít užitek.“ Nechci, aby měl někdo dojem, že považuji vzdělávání za nedůležité. Vzdělávání je tím nejdůležitějším a nejsilnějším nástrojem pro změnu sebe sama a světa kolem nás. Vím, že mnozí se často obávají o to, když slyší moje výroky o veřejných školách, jak by v takovém případě byli vzděláváni chudší studenti. Mohu navrhnout mnoho alternativ k veřejnému školství, jako jsou dobrovolně financované komunitní školy nebo unschooling, který umožňuje dětem učit se přirozeně prostřednictvím životních zkušeností. Všechny interakce by měly být dobrovolné, i kdyby to znamenalo nutnost větší kreativity při hledání způsobů řešení, která by dosáhla věcí, které potřebujete nebo chcete vidět ve vašem životě a ve vaší komunitě. Dobrovolné interakce nejsou jen morálním základem, který by byl prospěšný pro každého z nás. Myslím, že mohu říci, že všichni, kteří tu dnes promujeme, máme vizi o tom, jak by mohla nebo měla budoucnost vypadat. Přeji vám při vašich cestách to nejlepší a chtěla bych vám připomenout, že je skvělé plánovat budoucnost, ale nežijte tam, protože v budoucnosti se opravdu nic neděje, cokoliv se děje, se děje nyní. Takže žijte svůj život tam, kde se něco děje.

Nyní budu pokračovat dále, abych měla pozitivní dopad na svět tím, že budu mírumilovnou osobou, která zastává sebevlastnictví a osobní zodpovědnost a která při této cestě sdílí tyto myšlenky s co nejvíce lidmi. Nyní budu pracovat směrem k budoucnosti, kde jsou všechny interakce dobrovolné a kde iniciace násilí není považována za přijatelnou za žádných okolností. Jakmile budou tyto klíčové prvky mírumilovné společnosti ustanovené, nebude zde žádný limit kreativitě a prosperitě, kterou uvidíme. Poté, co dostanu svůj diplom, opustím toto pódium a tuto školu a půjdu směrem ke změně, kterou chci ve světě vidět, a co vy?

Jak řekl Sókratés: „Nemohu nikoho nic naučit, mohu je jen přimět myslet.“


Komentáře jsou uzavřeny .