Na pohled je to prostě takový letní tábor. Hlavní budova a kolem ní jednopodlažní chatky, kde se učí a spí. A samozřejmě zeleň – tráva, stromy, fotbalové hřiště, prolízky, trampoška… Je to krásné na pohled, ale vlastně se žádný šok nekoná. Tohle je TEN Summerhill? Není to tak majestátní, jak jste si vysnili. Takové NORMÁLNÍ místo. A cesta k němu ani není lemována transparenty, jak jsme v skrytu duše očekávali. Slavný Summerhill přece. A ono nic. Žádné cedule. Dokonce jsme samotný vjezd málem přejeli ;).

O budově to tedy není (i když je krásná a mohla bych na ní čumět ještě dlouho). Co je teda ten legendární Summerhill? Nic víc a nic míň než lidé. Lidé a jejich vnitřní motivace a následně atmosféra a energie, kterou společně tvoří. To je to kouzlo, ten magic, na který koukáte s úžasem a snažíte se nedýchat moc nahlas, aby nezmizel.

Den v Summerhillu jsem strávila povídáním s lidmi všeho věku. Menší děti, větší děti, dospělí. Co se pravidel týče, občas každý říkal něco jiného. Co se týče energie a loajality k Summerhillu, ze všech sršelo to samé. Summerhill pro ně není místo u vesnice Leiston, Summerhill je pro ně místo v srdci. Přístup k životu. Jistota, že jejich život a názor má hodnotu. Bezpečí, že jejich názor bude slyšen jako rovnocenný. Síla komunity. Jasné přesvědčení, že chci-li se mít dobře, je třeba se starat o dobro druhých.

A to vše můžeme mít i tady. Jestli tedy chceme. Jestli se odhodláme. Říkat upřímně svůj názor, naslouchat názorům druhých a společně hledat cestu. Jestli se odvážíme být sami sebou. V partnerských, přátelských a rodinných vztazích a taky v práci a jako členové České republiky, Evropy a světa. Všechno je jen na nás. Můžeme vzdychat, že jinde je lépe, nebo udělat vše proto, aby u nás bylo skvěle. 

Po 96 letech úspěšného fungování Summerhillu se ji někteří papaláši stále snaží zavřít. Po takřka sto letech nekonečného úsilí školu zavřít, lidé v ní stále nadšeně fungují. Co nám to říká? Že škarohlídi mezi námi vždycky budou. A co nám to říká dál? Že má vždycky smysl se snažit. Nevzdat se. To je pro mě hlavní zpráva z návštěvy na bájné škole – vše je možné. Je možné žít “out of the box”. A stejně tak je možné, cokoli si přejete vy. Je možné žít svůj sen. Je možné cokoli, jen když se odhodláme. Když si dovolíme mít se rádi a dělat věci, které nás naplňují. Když se odhodláme se pořádně nadechnout, projít naším strachem a žít naplno.

Original article: Návštěva Summerhillu

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Grundschule – základka – 1.-6. stupeň – pro děti ve věku 6-12 let
Sekundarschule nebo Gymnasium

– Sekundarschule – 7.-10. stupeň – na konci 10. stupně možnost absolvování zkoušky MSA – nepovinné
– Gymnasium – 7.-12. stupeň – na konci 12. stupně maturita
– pokud chtějí studenti k maturitě, musí udělat MSA

VŠ nebo vyšší odborná

Povinné je absolvovat 10 let vzdělávání, tím je povinnost státu splněna a dál si mohou dělat, co chtějí. Tzn. např. když dítě odstuduje Grundschule a Sekundarschule a rozhodne se, že MSA dělat nebude, je to ok.

(V některých částech Německa je povinnost jen 9 let. V rámci Bundes se i některé jiné věci drobně liší, ale tak nebudeme perfekcionisti, hrubý obrázek stačí :))

Co na to DSX?

DSX (Demokratische Schule X) je pro děti ve věku 6-16, studenti si zde tedy naplní povinných deset let.

Na každý předmět musí škola zajistit vhodného učitele. 1. možností jsou vystudovaní učitelé. 2. možností je vystudování nějakého oboru (politika, fyzika, …) – pak musí daný člověk jednou ročně žádat o povolení učit – přijde kontrola, mrkne se, jak učí, a pak ne/schválí.

Předměty se dělí na 3 druhy:

– otevřené hodiny – pro všechny, je možné do hodiny kdykoli přijít i odejít (tzn. např. vím, že matika je v pondělí 10:30-11:30, klidně dojdu 10:40 a třeba v 10:50 zase odejdu) – kdo přijde, domluví se s pracovníkem, co by rád probíral a podle toho probíhá výuka. Tyto hodiny mohou vypisovat i studenti.
– uzavřené hodiny – většinou se týkají přípravy na zkoušky, ale záleží to v podstatě na tom, kdo je vypise. Např. měli sexuální výchovu a tato hodina byla pouze pro chlapce starší 12 let. Pro jedince, kteří si tyto hodiny domluví, je účast povinná. Pokud se na to někdo nepřijde bez omluvy, nesmí se již dalších hodin účastnit.
– “train offer” – a la stanice vlaku – na příkladu biologie – řekne se: teď bude stanice les – koho to zajímá, přijde teď 4x po sobě, koho ne, 4x se teď neúčastní, pak stanice oceán – zas koho to zajímá, přijde 4x atd – když se někdo pro danou stanici rozhodne, účast na všech částech povinná (stejný princip jako u uzavřených hodin).

Pokud student chce absolvovat MSA, má možnost se na v DSX připravit. Pokud nechce, nemusí. MSA musí poté absolvovat na jiné škole, na DSX na to nemají oprávnění.

Pokud student nechce v 16 letech odejít, může požádat, zda může zůstat. Může se zde připravovat na maturitu, ale zodpovědnost zato má sám. Prioritou pracovníků jsou děti do 16, pokud však student projeví zájem, všichni jsou ochotni mu s přípravou pomoci. Maturitu poté opět skládá na jiné škole (možností vícero).

Vzhledem ke krátkému působení DSX (začínají 5. rok), zatím skládala MSA jedna slečna – úspěšně. Dál zůstává na škole jako pomocný pracovník – nevydělává, ale ani neplatí školné. Připravuje se na maturitu.

Doplňující informace – druhy škol:

– státní
– soukromé
– tolerované (při rozhovoru bylo použito slovo “allowed”)

Státní a soukromé známe. Tolerované jsou takové, které byly státem povoleny (DSX se to povedlo napodruhé), ale není možné v nich dělat zkoušky (MSA, maturita).

Lehce o financích:

Škola má 10 pracujících pracujících 25-30 hodin týdně. Ne všichni jsou placeni za celou práci. Mluvila jsem s jedním pracujícím, který dostává zaplaceno 14 hodin, zbytek se zapíše a doufá se, že v budoucnu bude více peněz na splacení. Též jsem mluvila s jinou pracovnicí, která je zatím a la na stáži, tzn zadarmo, a čeká se na jakési schválení, aby ji mohli normálně zaměstnat.

Jakmile škola skončí pátý rok působení, bude od státu dostávat více (5 let je bráno jako prokázání toho, že škola funguje a udrží se). Bude dostávat 2/3 toho, co stát dává státním školám.

Krom příspěvku od státu platí část rodiče (dle výše příjmu), škola má též půjčky u bank.

Original article: Německý systém vzdělávání zjednodušeně a jak do toho zapadá DSX

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Ve skautu. Tam jsem vyrostla, měla své vzory, kamarády, tam jsme byli vychováváni a později vychovávali. O výchově a přístupu k dětem se tam vedli časté hovory, zpětné vazby atd.
No a taky v rodině, to je jasný, ne? Každý z nás si v sobě nese mnoho z rodiny, jak pozitivního tak negativního. Učíme se tam, jak se k sobě lidi chovají, co si mohou dovolit, učíme se respektu či strachu, každý něčemu jinému.
A pak je tu škola. Další velký faktor.

Všechny ty věci dohromady způsobily, že mě zajímalo, jak lidi “fungují”, uvažují, cítí atd. Tento jakýsi obecný neupřesněný zájem mě dovedl na psychologii, kde jsem absolvovala bakaláře a pak se spíš (možná domnělým) tlakem společnosti prokousala magistrem, který už byl zaměřen na terapii, které jsem nikdy osobně neholdovala.

Díky nabídce jsem dostala práci školní psycholožky na gymnáziu. Ta práce byla výhrou. Dobré peníze i pracovní doba, nové kontakty se spoustou zajímavých lidí a práce s dětmi a puberťáky, což mě vždy bavilo. Až na jeden háček – celé to stálo na systému, o kterém jsem si čím dál více uvědomovala, že s ním z velké části nesouhlasím. Školský systém, který se zakládá mj. na tom, že dospělí ví lépe než děti, co děti potřebují, že si zaslouží více respektu, že hodnotí děti v rámci škatulek, kdo je šikovnej a kdo ne atd. Pochopila jsem, že takový systém nedokážu svojí přítomností podporovat. Navíc jako učitel může člověk ovlivnit alespoň výuku ve svém předmětu, zatímco já jako psycholog jsem většinou řešila jen následky systému.

Při vášnivých diskusích na toto téma se ke mně dostala kniha Svoboda učení od Petera Graye, přeložena Jiřím Košárkem – zakladatelem webu www.svobodauceni.cz. Ta kniha mě totálně dostala. Začala jsem si o unschoolingu hledat víc a víc, četla články, knihy, koukala na videa, mluvila s lidmi atd.

Zapálení veliké – bohužel postaveno z velké části na teoriích a informacích z doslechu. Rozhodla jsem se, že jestli mám v ČR podporovat rozvoj takových škol, musím si být i prakticky jistá, že to funguje. A tak jsem si domluvila stáže v zahraničí.

Moje první právě probíhá v Berlíně na Demokratische schule X, která na začátku prosince oslaví 4. rok svého fungování. Následující příspěvky jsou inspirovány mým pobytem právě na této škole (a taky rodinou, u které přebývám, samotným Berlínem a mnoha dalšími vlivy).

Demokratische schule X v „číslech“

• 1. prosince začne škola svůj 5. rok působení
• 33 dětí/studentů ve věku 6-16
• 10 pracujících (cca 25-30 hodin týdně) + 5 dalších externích (na pár hodin týdně)
• občas nějaký návštěvník a skoro vždy nějaký stážista (teď je nás tu pět, každý s jinou periodou návštěvnosti)
• 9 místností k používání
• začátek školy v 8:30, konec 3x týdně v 17:00, 2x v 16:00
• děti povinny absolvovat ve škole 25 hodin týdně – v rámci toho mohou přijít i odejít, kdy chtějí
• pravidla školy – 77 stran
• studentský parlament (Schulversammlung) – 2x týdně
• zasedání k řešení konfliktů (Rechtsversammlung) – 1x denně
• financováno z části státem, z části rodiči – rodiče platí podle výše příjmu, též půjčky od bank
• účast ve vyučování – nepovinná
• vychází z konceptu americké školy Sudbury Valley School

Pár odkazů:

• DSX
• Sudbury Valley School

Original article: Co mne přivedlo ke stáži v Berlíně

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.