Slyší-li lidé toto slovo, celkem snadno porozumí, co je jím myšleno. Předpona ‘un‘ přidaná ke slovu ‘schooling‘ doslova znamená žádná škola.

Ano, prostě žádná škola. Nic takového.

Žádná škola mimo domov, ani žádná škola doma. Prostě ŽÁDNÁ škola.

Mně osobně se slovo unschooling líbí, protože velmi jasně říká, že škola není to, o co se tady snažíme. Odlišnější už to totiž být nemůže. Nicméně mám pocit, že když se lidé nad slovem unschooling poprvé zamyslí, nutně jim na mysl vytane nepřítomnost školy. To co NEděláme místo toho, co děláme. Jako by unschooling dětem ze života bral něco, co by tam za normálních okolností mělo být.

Ale unschooling není o tom, že by někomu něco chybělo. Není tu naopak nic, co by scházelo a co by bylo potřeba nějak nahradit.

Samozřejmě, že tu jsou některé negativní aspekty, které musíme zvážit, ale pokud se člověk rozhoduje, že definitivně vyřadí školní docházku ze života dítěte, možná pro něho bude nápomocnější zaměřit se na možnosti, které tento způsob života přináší.

Místo soustředění se na všechno, co moje dítě dělat nebude, zamyslete se nad všemi úžasnými věcmi, které si společně užijete.

Jak unschooling obohatí váš život?

Unschooling znamená svobodu. Něco, co by mělo poznat každé dítě. Svobodu rozhodovat se každý den sám, co se bude dít, řídit se pouze podle vlastního rozvrhu. Svobodu růst a rozvíjet se podle svého. Svobodu být tím, kým být chce, a svobodu dělat to, co dělat chce. Svobodu bez posuzování, hodnocení, srovnávání, očekávání a požadavků. Unschooleři jsou volní.

Unschooling znamená autonomii. Být schopen dělat vlastní rozhodnutí o svém těle a mysli. Od toho, co nosí na sobě, přes to, kdy jedí a kdy spí, až k tomu, co si myslí a co je zajímá. Volba je na nich.

Unchooling znamená čas. Více času na to, abyste si užili dětství vašeho dítěte, které utíká tak rychle, že z něj nechcete nic propásnout.

„Čas je něco, po čem nejvíce toužíme, ale nejhůř využíváme.“ William Penn

Unschooling znamená propojenost. Hlubší vztahy se sourozenci a s rodiči jsou důsledkem více času, který strávíte opravdovým poznáváním jeden druhého.

Unchooling znamená autentická přátelství. Celodenní poflakování s kamarády, pokud se jim chce, nebo taky ne, pokud se jim nechce. Možnost vybrat si, s kým stráví čas.

Unschooling znamená důvěru. Důvěru v to, že děti jsou schopné naučit se to, co potřebují, Netlačit je do učení podle představ někoho jiného. Umíte si představit, jak velkou porci důvěry z toho děti vnímajíí?

Unschooling znamená následovat svou vášeň. Cokoliv, co dítě zajímá, je přesně ta správná volba a unschooleři jsou schopni učit se o čemkoliv, co mají rádi. Není divu, že učení milují.

Unschooling znamená individualitu. Život a učení nejsou standardizované. Děti by také neměly být.

Unschooling znamená dostatek času na hraní. Děti velmi trpí tím, že si nedostatečně hrají. Hraní je přitom klíčové pro jejich rozvoj. Unschoolerům se dostává tolik času na hraní, kolik jen potřebují. To je perfektně připravuje na dospělý život přesně tak, jak příroda zamýšlela.

Unschooling znamená propojování s přírodou. Zatímco mnoho dětí zažívá „poruchy z nedostatečného pobytu v přírodě„, unschooleři mají mnoho času na to, aby se mohli propojit se svou vnitřní divokostí.

Unschooling znamená opravdové učení. Je známo, že učení se neomezuje pouze na určitá místa a určitý čas. Ani pro každého z nás nefunguje stejně. Opravdové učení je smysluplné, sebeřízené a odehrává se vždy, když chceme.

„Děti jsou biologicky předurčené k tomu, aby převzaly odpovědnost za své vlastní učení. Když jim poskytneme svobodu a prostředky k tomu, aby se zabývaly svými vlastními zájmy, a vytvoříme bezpečné prostředí, děti vzkvétají a rozvíjí se rozmanitými a nečekanými způsoby. Osvojují si dovednosti a sebedůvěru potřebnou pro to, co život přinese. V takovém prostředí děti dospěláky poprosí o pomoc, když ji potřebují. Není potřeba nutit dětem nějaké vyučovací hodiny, přednášky, úkoly, testy, známky, rozdělení do tříd podle věku nebo jakékoliv další pasti našeho standardního povinného vzdělávacího systému. Tohle všechno naopak dětem brání v jejich přirozené schopnosti učit se.” Peter Gray

Unschooling znamená respektování dětí. Děti jsou lidé, zaslouží si tím pádem také stejný respekt jako dospělí. Unschooling poskytuje dětem respektující učící prostředí, ve kterém se rozvíjí. U dospělých se předpokládá, že jsou schopni převzít odpovědnost za své vlastní učení a pokud potřebují pomoc, jednoduše o ni požádají. Děti si zaslouží to samé.

A mohla bych pokračovat dál a dál. Ten seznam by mohl být nekonečný.

Unschooling je vytváření takového života, jaký chcete. Perfektního pro vaši jedinečnou rodinu. Možnosti jsou neomezené. Unschooling není o tom, že bychom dětem něco odpírali. Je o tom, že jim dáváme víc.

Original article: Unschooling neznamená, že něco chybí

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Tomu já nevěřím. Ve skutečnosti se mi mnohem častěji zdá, že škola nebyla vůbec navržena s ohledem na potřeby dětí.

Pokud by škola byla pro děti, byla by respektována jejich práva.

Jejich právo na souhlas, svobodu (myšlení, čas, tělo), soukromí, prostor, vlastnictví věcí, vyjádření názoru, sledování vlastních zájmů. Aby nebyly vystaveny hanbě, trestu, nátlaku, násilí, náročným požadavkům a hodnocení.

Pokud by škola byla pro děti, bylo by v ní více autonomie.

Děti by neměly být nuceny žádat povolení k základním věcem, jako je toaleta, jídlo, volný pohyb, a tyto věci by nikdy neměly být odepírány.

Pokud by škola byla pro děti, byla by založena na zájmech dětí.

Kolik si vlastně pamatujete z vašeho vzdělání? Lidé se učí nejlépe, když sledují své vlastní zájmy. Pokud by školy měly zájem o smysluplné, autentické poznávání, měly by podporovat zájmy a nápady dětí.

Pokud by škola byla pro děti, nepotřebovala by donucovací prostředky.

V zásadě nemusíte nikoho nutit, aby dělal něco, co je pro něj prospěšné a příjemné. Učení je stejně přirozené jako dýchání a nemusíte nutit děti to dělat, pokud jste již dříve sami nezničili jejich lásku k učení.

Pokud by škola byla pro děti, nebyly by normalizovány, testovány a srovnávány.

Podáte dobrý výkon, když budete vědět, že budete hodnoceni, srovnáváni s vašimi vrstevníky a na základě toho s vámi bude rozdílně jednáno? Cítíte se oceněný a respektovaný? Víme, že to není uctivé, ani užitečné pro učení, a přesto školy ve většině případů jednají tímto způsobem. Proč? Protože nejde o to, co je nejlepší pro děti.

Pokud by škola byla pro děti, následovala by osvědčené postupy.

Každá instituce, která ignoruje současný výzkum ve prospěch tradice, vyvolává velké obavy.

Kdyby škola byla pro děti, mohly by si v ní hrát.

Víme, že hra je nesmírně důležitá pro vývoj dětí, jak fyzický, tak i duševní. A přesto školy nadále zkracují dobu hraní stále více ve prospěch delší doby strávené sezením a diktováním. To je pro děti nepochybně škodlivé. Mají právo si hrát podle svých představ.

Kdyby škola byla pro děti, nebylo by to o tom, co je pro školu nejpohodlnější.

Kdykoli hovořím o respektujícím přístupu k vyučování, říkají mi, že to není možné s třídou plnou dětí. Kdy jsme se přestali zajímat o to, jaký je přijatelný způsob jednání s lidmi, a rozhodli se místo toho pro pohodlné řešení? Děti stojí za to úsilí.

Kdyby škola byla pro děti, ocenila by individualitu.

Školy by měly ocenit rozdílnosti a jedinečné talenty, místo aby vyvíjely úsilí, aby všechny děti byly stejné. Normalizovaní lidé.

Pokud by škola byla určena dětem, starala by se více o duševní zdraví než o testovací skóre.

Právě teď je prioritou číslo jedna, jak dobře zvládáte teoretické poznatky. Kdo se zajímá, jestli jste šťastní, nebo na dně?

Pokud by škola byla pro děti, bylo by v ní více spolupráce a méně soutěžení.

Soutěž a srovnání nás učí, že naše vlastní hodnota závisí na tom, zda jsme lepší než ostatní.

Kdyby škola byla pro děti, nezačínalo by se ve čtyřech letech věku dítěte. (V ČR v pěti letech povinným předškolním vzděláváním, pozn. překl.).

Malé čtyřleté děti nejsou mentálně ani emocionálně připraveny pro akademické vzdělávání.

Pokud by škola byla pro děti, neměli bychom je rozdělovat podle věku.

Byli jsme utvářeni tak, abychom se učili od starších a byli vzorem pro mladší. Separace dětí od těch, kteří jsou jinak staří, omezuje jejich schopnost sebevzdělávání. Přece bychom nechtěli, aby si myslely, že se mohou učit samy!

Pokud by škola byla určena pro děti, s ohledem na jejich potřeby, vypadala by úplně jinak, než tomu je v současnosti. Místo toho vidíme školy, které se hlavně starají o své vlastní potřeby. Potřebu výsledků, konkurenceschopnosti, efektivity, konformity, vydělávání peněz. Vidíme, že děti jsou kontrolovány a nuceny dělat to, co dospělí považují za nezbytné. Jsou jim odepřena základní lidská práva ve jménu pohodlí. Vidíme standardizované učební osnovy místo výuky založené na zájmech. Pohyb a hra je omezena, takže děti jsou nuceny se odvrátit od svých vrozených možností učení, místo toho se učí méněcenným způsobem, jaký vytvořili dospělí.

Určitě víme, že nic z toho není ideální pro děti, přesto si to racionalizujeme jako nezbytné pro získání vzdělání. Je na čase přestat to dělat. Vzdělávání může být mnohem více a nikdy by nemělo být na úkor základních práv.

Ne, školy nebyly určeny pro děti. Byly navrženy dospělými pro dospělé. Sebeřízené vzdělávání je o dětech s názorem. Je o vnímání toho, co děti potřebují. Můžete pokračovat a zdůrazňovat nám, jak děti potřebují školu, a my budeme dál naslouchat dětem.

Original article: Škola je určena pro dospělé, ne pro děti

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Na svět přicházejí stále nové geniální donucovací způsoby a všichni se z plných plic smějeme tomu, jak cool je být „zlá mamka“.

Kdyby se takové „bombastické“ memy, jak zastrašit ostatní, aby dělali co chceme, týkaly třeba žen nebo lidí jiné rasy, dost z nás by bylo pobouřených.

Ale je to o dětech, tak je to zábavné.

Akorát, že já se nesměju.

Pozor, novinka: děti jsou taky lidé.

Lidské bytosti.

Není žádným překvapením, že tak velké množství lidí považuje takové zacházení s dětmi za akceptovatelné. Během našeho vlastního dětství jsme dostávali úplně stejný vzkaz, že to je právě to, co si zasloužíme.

„Nejen, že jsem zažívala jako dítě dominanci skrze společenské instituce naší kultury. Stejně tak dobře jsem se naučila během svého života ovládat tyto nástroje dominance, včetně manipulace, na dětech.“ – Terese Graham Brett

Je na čase udělat změnu.

Místo pokračování v kruhu útlaku, místo Vánoc, probouzejících v nás to nejhorší, přinesme to nejlepší.

Prosím.

Protože to je to, co si děti zaslouží.

Jak o těchto Vánocích respektovat práva dětí?

Žádné vyhrožování nebo manipulace

Vánoce se zdají být hlavní dobou zastrašování dětí. Dárky jsou používány jako úplatky, aby děti dělaly to, co dospělí chtějí. Santa ví, jak se dítě chová, elfové šmírují za závěsem nebo existují tajná čísla, kam mohou rodiče nahlásit špatné chování. Podle všeho lidé poslední dobou balí falešné prázdné dárky, které hází do krbu, kdykoli je dítě zlobí. Tato snaha vystrašit je k poslušnosti není vtipná, ale naopak znepokojující.

Fakt, že lidé každoročně potřebují vymýšlet hrozby až do bodu, kdy si myslí, že pálení falešných dárků je vtipné, by rozhodně měl být indikací, že tyto věci nefungují podle plánu. Evidentně ne. Abych to bylo jasné… nejen, že strašení a manipulování dětí NEOVLIVNÍ jejich chování (zamýšleným směrem, naopak bude kontraproduktivní – pozn. překladatele), navíc je také kruté, poškozující a hrubě poškozuje práva dítěte.

Takový způsob chování ve vztahu dospělých jedinců by byl považován za zneužívání. Jen proto, že je obětí dítě, se na tom nic nemění. Ve skutečnosti je dítě, které je mnohem menší a méně fyzicky zdatné a nemá možnost opustit toxické prostředí, mnohem zranitelnější.

Zastrašování, manipulování, strašení a šikanování dětí, nebo kohokoli jiného, není akceptovatelné.

Připravte je

Štědrý den může být ohromující! Děje se během něj dost překvapení, pročež je ohleduplné děti připravit na to, co víte, že se bude během dne dít. Kde budete Vánoce trávit? Kdo tam bude a co budete dělat? Kde budete spát? Kdy se vrátíte domů?

Někdy považujeme za samozřejmé, že jsou pro nás dospělé takové informace zřejmé a zapomínáme je sdílet s dětmi. Ale ony jsou také součástí tohoto dne a pokud ví, co mohou očekávat, pomůže jim to cítit se lépe, připraveně a méně ohromeně v negativním smyslu.

Zapojte je

Způsobí vám něco větší pocit vyřazenosti, než být o Vánocích teenagerem u dětského stolu? Zkuste si to.

Můžeme se vyhnout svévolnému rozhodování, kdo si na základě věku zaslouží místo u velkého stolu. Jednoduše tak, že takové rozdělení nebudeme vůbec dělat! Odstraňte dětský stůl a jezte společně. Myslím to tak, že pokud děti chtějí sedět u vlastního stolu, tak je všechno v pořádku! Je to zábava. Ale není zábavné diktovat jim, že nesmějí sedět spolu s dospělými.

Ba co víc, zapojte děti do všech vánočních oslav! Během oslav vídávám tolik rozdělení, kdy je dětem často říkáno: „Běžte si hrát,“ nebo: „Dospělí se baví, běžte ven.“ Ještě jednou – děti si samozřejmě často chtějí hrát spolu, ale nevyčleňujte je záměrně.

Rozhodujte společně

Zapojte je do rozhodování už předem! Proč se nebavit společně o tom, co budeme o Vánocích dělat? Pokud jsme si všichni rovni, neměli bychom mít všichni právo říct svůj názor?

Žádná vynucená náklonnost

Nechtěné doteky nebo náklonnost nejsou nikdy v pořádku. Chceme, aby naše děti věděly, že jejich tělo patří jim! Učení se souhlasit je tak důležité. Proto žádné líbání babičky, pokud nechtějí. Žádné objímání, lechtání nebo zvedání dětí bez jejich souhlasu, žádné vynucené fotky se Santou.

Použijte jejich perspektivu

Vánoce jsou vzrušující. Obvykle se objeví spousta novým věcí na hraní! Pamatujte na pohled z perspektivy vašeho dítěte.

Možná si nechtějí přestat hrát a obléknout se včas ke svátečnímu obědu, protože se baví. Možná nechtějí obědvat, protože jsou zaneprázdněny hraním si s příbuznými, které dlouho neviděly. Možná je toho na ně moc a zrovna se s nikým nechtějí bavit.

Cokoli se děje, vciťte se do jejich pohledu. Místo pocitů frustrace nebo vzteku se s nimi spojte.

Buďte zastánci

Připravte se být tyto Vánoce zastánci a spojenci vašeho dítěte. Ať už se jedná o odpověď na otázky typu: „Choval jsi se dobře?“ nebo zakročení, když se někdo snaží umlčet jeho emoce. Víme, že se děti denně setkávají se spoustou případů, kdy nejsou respektována jejich práva. Buďte zastáncem a bojujte za změnu v první linii.

Dávajte skutečné dary

Dárky jsou zdarma a s láskou. Nepotřebují být zasloužené, nemohou být odebrány na základě chování a nepřichází ruku v ruce s očekáváními nebo omezeními. Dáváte dárky nebo vlastní očekávání?

Užijte si úžasné Vánoce se svými dětmi.

Spojte se s nimi! Buďte sví, empatičtí, plni porozumění a podpory.

Slibuji vám, že je mnohem příjemnější být propojená než zlá mamka. Pro vás všechny.

Original article: O Vánocích nemusíte být zlí

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Unschooling je…

Když úplně odstraníte školu ze života. Zkrátka a prostě unschooling znamená, že nepošlete děti do školy ani jim neděláte školu doma. Unschooling koncept „tradičního“ vzdělávání naprosto odmítá.

Když při vzdělávání nespoléháte na osnovy. V unschoolingu neexistují osnovy. Vzdělávání není lineární proces, kde se postupuje po jednotlivých krocích a všichni mají stejné osnovy, tak to při unschoolingu opravdu nefunguje. Děti se prostě učí to, co je zajímá! A stejně tak je nikdo nenutí, aby se učily věci, které je nezajímají.

Když si děti samy řídí své vzdělávání. Na unschoolingu většině lidí vadí fakt, že by děti samy měly určovat, jak se budou učit. Většina lidí si totiž myslí, že to děti nedokážou. Že je potřeba dát je do školy a říkat jim, co potřebují vědět. Lidé, kteří praktikují unschooling ale věří, že děti by si svůj vzdělávací proces měly řídit samy a že to pro ně není problém. Věříme prostě, že mají právo vybrat si, co je zajímá a jak se o tom dozvědí všechno, co potřebují. Učení je výsledkem dohody. Nikdy k němu děti nenutíme!

Když věříte dětem, že se naučí vše, co potřebují vědět. Věříme, že děti se naučí všechno, co budou pro svůj život potřebovat. Věříme, že se to naučí právě ve chvíli, kdy na to budou připravení a bude je to zajímat, i kdyby to mělo být jindy, než se to učí děti ve škole. Neřešíme, když je například v 5 letech nezajímá čtení. Jednoho dne, až v tom uvidí smysl a budou mít chuť, tak se to naučí, a nejspíš to zvládnou samy.

Když váš přístup přeskočí i do dalších oblastí života. Jakmile se pustíte do  unschoolingu a začnete svým dětem důvěřovat, nedivte se, že důvěra v jejich schopnosti prosákne i do dalších aspektů vašich životů. Když uvidíte, co všechno děti zvládnou, získáte úplně nový pohled na život. Zjistíte, že jsou to bytosti, které si zaslouží být respektovány a mají právo rozhodovat si o sobě. Rodiče, kteří se rozhodli jít cestou unschoolingu, obvykle vychovávají své děti s respektem a nepoužívají systém trestů a odměn. Jejich děti si například samy určují, kdy jdou spát, co a kdy jedí, samy si vybírají oblečení apod. 

Když máte vztahy na prvním místě. V rodinách, kde se praktikuje unschooling, bývá rodina a vztahy na žebříčku priorit výš než společenské tlaky. Vzdělávání je na této cestě stejně důležité jako to, abychom měli dost času na rodinu, prohlubování vzájemných vztahů a abychom mohli být svým dětem nablízku, když vyrůstají. Unschooling je životní styl.

Když se učíte od života. Spousta zdrojů a spousta lidí. Při unschoolingu se učíte od celého okolního světa! Rodiče připravují dětem příležitosti a zdroje, z nichž se mohou na společné cestě ve skutečném světě učit. Dáváme jim spousty podnětů, aby měly šanci zjistit, co je zajímá. Jsme jim podporou a průvodci, pokud to potřebují. Sdílíme život s ostatními v rámci komunity, širší rodiny, někdy chodíme na kurzy, a tak máme šanci učit se od širokého spektra inspirujících lidí.

Skvělý. Co na unschoolingu opravdu miluju, je ta svoboda. Nejsme svázaní rozvrhem hodin. Můžeme si věci dělat svým tempem a skutečně se vzájemně do hloubky poznávat a užívat, že jsme spolu. Děti mohou trávit dětství hraním, tak by to mělo být.

Unschooling není…

Rezignace na rodičovství. Když lidé slyší o unschoolingu poprvé, mohou mít pocit, že se rodiče o děti nestarají a nechávají je růst jako dříví v lese. Tak to rozhodně ne! Rodiče se tohoto procesu účastní, pomáhají, jsou průvodci, naslouchají. I v tomto přístupu hrají svou roli pravidla a hranice, ale neprosazujeme je silou a z moci rodičovské autority. Fungujeme jako tým! Rodiče praktikující unschooling jsou velice aktivní a do procesu učení se zapojují. Jelikož se nespoléháme na předem dané osnovy, musíme pozorně sledovat, co dětí zajímá, co se učí a jak je v jejich práci podpořit.

Kompatibilní se školou. Unschooling jako takový není kompatibilní s běžným školstvím, protože už z názvu vyplývá, že je protikladem klasické školy! Není možné mít unschooling například jen o víkendu, podobně jako vy nejste o víkendu nezaměstnaní. Samozřejmě můžete u dětí o víkendu podporovat přirozenou chuť učit se! Určitě je to skvělý přístup a já doufám, že spousta rodičů své děti takto podporuje. Ale neříkala bych tomu unschooling.

Možné uplatňovat jen v některých předmětech. Nejde některé předměty, například češtinu a matematiku, učit klasicky a ostatní nechat na unschoolingu. Tedy samozřejmě to jde, ale není to to, o čem unschooling skutečně je. Pokud svým dětem důvěřujete, že se naučí samy vše, co potřebují, mělo by se to týkat všech předmětů. Pokud se některým předmětům cíleně věnujete a jiné necháváte na dětech, může se stát, že to budou děti vnímat jako zprávu, že jim úplně nedůvěřujete. A to je v rozporu s principy unschoolingu. Také bychom neměli stavět některé předměty nebo schopnosti nad jiné. Ať už si dítě vybere jakoukoli oblast, dovolte mu to.

O standardizovaných testech. Když se dítě něco naučí, ale nemá nikoho, kdo by mu nakonec dal test, aby se vidělo, jak to umí, naučilo se vůbec něco? My, co praktikujeme unschooling, tvrdíme, že ano! Školy se nás snaží přesvědčit, že ne. Ve škole musí děti dokázat, že se něco naučily (aspoň zpaměti, když už nic jiného), a až pak se můžou učit něco dalšího. Ti, kdo si zvolili cestu unschoolingu, nepotřebují testy, aby se dozvěděli, že se děti učí. Vzhledem k tomu, že se procesu účastnili, viděli to na vlastní oči, a navíc dětem důvěřují, že se naučí, co zrovna potřebují. Neučíme se proto, abychom to mohli někomu předvést. Děti nemusí před nikým hrát divadélko nebo donekonečna dokazovat, že se učí. Naopak je klidně necháme, ať se některé věci učí samy, když chtějí.

Příčinou sociální izolace. Všechny děti v režimu unschoolingu, které znám, mají spoustu kamarádů! Často se scházíme a v našem okolí je TOLIK akcí pro děti v domácím vzdělávání, že kdybychom chtěli, mohli bychom někam vyrazit klidně každý den. Děti vzdělávané formou unschoolingu se socializací problém nemívají.

Doufám, že teď už je vám jasné, co je to ten unschooling! Nejedná se o uzavřenou společnost nebo sektu s přísnými pravidly a nikdo nedělá žádné drastické vstupní testy, když se chce do takové komunity přidat (jasně, že nikoho nenutíme!), ale tohle jsou takové základní myšlenky, které spojují lidi, kteří si unschooling vybrali jako svou cestu. Takhle to u nás funguje. A je to skvělé, osvobozující, prostě úžasné!

Dodatek SU:

V ČR je unschooling nelegální, důvody jsou jistě jasné z textu výše, takže jen pro pořádek: Unschooling nerovná se domácí vzdělávání, ani Montessori či Waldorfská pedagogika, ani program Začít spolu! (Mohlo by to tak být, pokud bychom neměli povinnou školní docházku a rámcové vzdělávací programy.) Více o teorii zde a sebeřízeném vzdělávání zde. V mnoha zemích na světě (např. USA, Velká Británie, Francie,…) unschooling legální je, v ČR (zatím) nikoli. Z tohoto důvodu nejsou v ČR legální ani svobodné školy typu Summerhill či Sudbury Valley, i když se několik škol snaží k těmto principům přibližovat. Více o legislativních podmínkách zde. Další časté dotazy zde.

Original article: Co je unschooling?

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Když lidé zjistí, že nevyužíváme školu, toto je jeden z prvních dotazů, který vznesou. Myšlenka, že škola rovná se vzdělání je natolik zakořeněna, že je těžké představit si, co dělat bez ní. Pro mě je vzdělání mnohem víc, než osnovy napsané někým, kdo nezná mé děti. Vzdělání je individuální. Může být pro každého jiné, v závislosti na tom, co chcete v životě dělat. Neexistuje jen jediný způsob, jak žít život, a všechny lidi nezajímají stejné věci.

„Ale jsou věci, které musí znát každý – jako čtení, psaní a matematika!“

Lidé jsou velmi znepokojeni tím, že děti, které nejsou nuceny sedět a cvičit čtení a psaní, se to nenaučí. Ale ono se to děje! Jak může být dítě, které je obklopeno slovy a vidí jejich důležitost, nemotivováno naučit se číst? Když jsou připraveny a když vědí jak, naučí se to snadno. Jenom proto, že školní osnovy říkají, že by měly začít číst v pěti letech (v ČR viz RVP ZV – pozn. SU), neznamená, že to je fakt. Optimální věk pro děti začít se učit čemukoli je tehdy, když jsou na to připraveny. Není nutný žádný tlak. To samé platí pro matematiku. Jsme obklopeni čísly a základní matematika se používá v životě dennodenně. Nelze se ji nenaučit.

„Ale co pokročilá matematika?“

A co s ní? Používáte ji? A pokud se vyskytne nějaká ojedinělá příležitost, počítáte tužkou na papíře, protože byste to tak měli „správně“ dělat? Nebo si prostě vezmete kalkulačku? Znovu – jenom z toho důvodu, že to někdo napsal do osnov, to neznamená, že je to užitečné. Vsadím se, že dříve nebo později jste seděli na hodině středoškolské matematiky a přemítali jste nad tím, jaký je smysl memorování takových věcí jako jsou třeba kvadratické rovnice. Od řešení úloh ve cvičebnici, které nijak nereflektovaly můj život, jsem později už nikdy tuto znalost nepoužila. Pokročilá matematika je pro lidi, kteří chtějí udělat kariéru v matematice. Pro nás ostatní je to něco, čím musíme projít ve škole a zapomeneme to ve chvíli, kdy školu opustíme. Pokud má dcera projeví hlubší zájem o matematiku, samozřejmě ji naučím tolik, kolik bude chtít, ale nebudu ji nutit učit se věci, které nikdy nepoužije, jenom proto, abych si odškrtla další položku v seznamu.

„Co když na něco zapomenete?“

Tato otázka zní tak, že učení má expirační lhůtu. Že musíte mezi pátým a sedmnáctým rokem chodit do školy, tam se všechno naučit a jste hotoví. Tak to ale vůbec není! Když zjistíme, že jsme zapomněli na něco, co děti potřebují znát, tak se to naučí! Tady neplatí „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Učení se je celoživotní proces. Jestli opomenutím něčeho myslíte bod ze školních osnov, tak s tím nemám problém. Nevěřím, že vzdělání je definováno osnovami. Škola poskytuje povrchní vzdělání ve velkém počtu témat. Předpokládá totiž, že děti v mladém věku nedokážou samy zjistit, co je zajímá a že to je nejlepší způsob, jak je připravit pro takový výběr v dospělosti. Já věřím svým dětem, že umí sledovat své zájmy právě teď. Nepotřebují čekat do sedmnácti, aby se rozhodly. Takže v takovém případě mohou studovat do hloubky několik oblastí místo povrchního učení se mnoha témat. A to je v pořádku! Jak jsem uvedla, pokud se později objeví oblast, kde budou mít pocit, že toho neví dost, tak se to prostě naučí. Pokud jste sebejistý sebeřízený zvídavec, můžete se naučit cokoli.

„Co když se chtějí učit jenom to, co je zajímá?“

Já se také chci učit jenom to, co mě zajímá. U nás doma není místo pro zbytečné vynucené učení se. Děti se učí, protože to milují a jsou zvědavé na svět kolem sebe! Dejte jim zkušenosti a příležitosti zapálit se pro nějaký zájem a samy najdou své touhy a naučí se vše, co potřebují.

„Co když potřebují jít na univerzitu?“

Lidé jsou zvědaví, zda jsou doma vzdělávané děti schopny dostat se na vysokou školu, když se neučily věci, které nemají rády. Pro přijetí na univerzitu musíte často prokázat širším spektrum znalostí. Podstatou je, že když chtějí jít na VŠ, stane se to jejich motivací dosáhnout toho, co chtějí. Nebo ne? Budou tvrdě pracovat a udělají vše pro to, aby se to stalo. Stejně jako kdokoli jiný, kdo jde za svým cílem.

Dovolit svým dětem učit se to, co je zajímá a ujmout se jejich vzdělávání mi nedělá žádnou starost. Pro mě je vzdělání cokoli, co dělají. Není jim nikým diktováno a není to nic jiného, než jejich vlastní touhy a život. Závisí pouze na jejich vlastních zájmech a cílech. Je to něco, co je čistě jejich a není potřeba je k tomu nutit. Školní osnovy nejsou receptem k úspěchu. Je to prostředek k „pokrytí všech oblastí“ při vzdělávání velkého množství dětí, s rozdílnými zájmy, naráz. Nic takového není potřeba. Mám pouze pár jedinečných bytostí, kterým se věnuji a svobodu nechat je vybrat si a přizpůsobit si vzdělávání tak, jak jim vyhovuje.

Nikdo neví, jaké znalosti budou potřebné v budoucnosti nebo pro někoho jiného. Všichni si neseme unikátní soubor dovedností. Důležité je chránit vrozenou lásku dětí k učení a podporovat jejich jistotu, že dokáží cokoli, co budou chtít. A záleží na tom, když se nenaučí nějaké věci ze školních osnov, protože je nepotřebují? Má nějaký smysl plýtvat časem ke studiu něčeho, co je irelevantní pro váš život? Nebo ten čas můžete využít lépe? Já myslím, že můžete.

Original article: Vzdělání ≠ školní osnovy

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.