Jiří Košárek, zakladatel projektu Svoboda učení

Knihu můžete koupit zde

Tato kniha je souborem vybraných a upravených esejí, které Peter Gray publikoval na svém blogu v rámci časopisu Psychology Today. Jde o první do češtiny přeloženou publikaci ze čtyřdílné série, která se zabývá tématem sebeřízeného vzděláváni. Další tři knihy budou časem v češtině k dispozici také (How children acquire „academic“ skills without formal instruction, The harm of coercive schooling a Mother nature´s pedagogy).

Peter Gray dává čtenáři možnost nahlédnout na podstatu sebeřízeného vzdělávání. Poukazuje na jeho základní principy a podmínky, které jsou nezbytné pro jeho přínosné fungování. V této publikaci Peter Gray skvěle propojuje vlastní výzkum a zkušenosti spolu se zkušenostmi rodičů unschoolerů i samotných unschoolerů, kteří již dospěli. Čtenář má možnost dočíst se prostřednictvím přímých citací získaných v dotazníkových šetřeních např.

• o přínosech i úskalích unschoolingu,
• o pohnutkách, které rodiny k rozhodnutí o unschoolingu vedly,
• o výzvách, které unschooling přináší apod.

Kniha je brožovaná s klopami, 124 stran. Rozměr 125mm x 175mm.

Předmluva autora

Od července roku 2008 jsem psal pro časopis Psychology Today blog s názvem Freedom to learn. Zhruba v měsíčních intervalech jsem zde zveřejňoval články zabývající se vývojem dětí a jejich vzděláváním, obzvlášť se týkaly způsobu, jakým se děti přirozeně vzdělávají, pokud jim to umožníme. Během let mne čtenáři často vyzývali, abych vytvořil ucelenou sbírku těchto článků, seřazených podle tématu. Ve srovnání s vyhledáváním v on-line verzi Psychology Today by bylo mnohem jednodušší konkrétní článek najít. Díky spolupráci s Tipping Point Press (nová vydavatelská pobočka ASDE) mohu nyní požadavek čtenářů naplnit.

Začínáme čtyřmi sbírkami, které vydáváme najednou.

Ta, kterou právě držíte v ruce, podává důkazy o tom, že sebeřízené vzdělávání funguje (děti zodpovědné za své vlastní vzdělávání se dokážou dobře vzdělávat samy). Další sbírky v této první sadě se zabývají zraněními, která páchá náš povinný vzdělávací systém na dětech; jak děti získávají akademické dovednosti (obzvlášť jazykovou a početní gramotnost), pokud jim dovolíme přijít na to svým vlastním způsobem; a přirozenou hnací silou, která je základem sebevzdělávání dětí a podmínkami, které tuto hnací sílu optimalizují. Tyto eseje jsme oproti původnímu znění v Psychology Today mírně upravili z důvodu přehlednosti a doplnění novějších informací. Děkuji korektorce Rachel Wallach za skvělou dobrovolnickou práci; Zaki Clementsovi, mladíkovi, který se zabývá sebeřízeným vzděláváním, za vytvoření ilustrace na obálku knihy; a Alexandru Khostovi, vydavateli z nakladatelství Tipping Point Press, za to, že tyto sbírky vůbec mohly vzniknout. Také děkuji šéfredaktorům Psychology Today za podporu, kterou mi poskytovali během let, po které jsem zveřejňoval své příspěvky.

Veškerý zisk z prodeje této knihy i z dalších knih této série věnujeme na podporu ASDE a jejich aktivit, které pomáhají vytvářet sebeřízené vzdělávání dostupným pro všechny, kteří o něj stojí.

Peter Gray

Original article: Kniha Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje – Peter Gray

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Název: Summerhill

Podtitul: Příběh první demokratické školy na světě

Orig. název: Summerhill: A Radical Approach to Child Rearing

Autor: A. S. Neill

Překlad: Viktor Jurek

Vydal: PeopleComm

Knihu můžete koupit zde

Předmluva vydavatele

Jako dítě pracujících rodičů jsem do vzdělávacího systému nastoupil, když mi nebyl ještě ani rok. Po dvou letech v jeslích přišly tři roky ve školce. Následovalo osm dlouhých let na základní a další čtyři na střední škole a s nimi dennodenní trénink v poslušnosti a „biflování“ i trvalý apel na snahu „někam to dotáhnout“. Na vysokou školu jsem odjel do Běloruska a další rok do Moskvy. V Rusku jsem poznal, že může být mnohem hůř než u nás. Kromě tupého memorování a přísného kázeňského režimu, které jsem tak znal dobře z našich škol, přibyla navíc šikana ze strany komsomolu a dalších složek totalitního systému. Souhrou náhod se mi po roce podařilo Moskvu vyměnit za Holandsko. Tam jsem si zprvu připadal jako Alenka v říši divů. Ty tam byly vynucené ticho, důraz na podřizování se i bezduché opakování probíraného učiva. Místo toho bylo třeba samostatně přemýšlet, svobodně si volit, spolupracovat a diskutovat. Po této zkušenosti jsem si přidal tři další roky v americkém školním systému, což bylo pro mne „Holandsko na druhou“. Pryč byl standardizovaný, poslušný a závislý robotnik, kterým jsem se měl stát v našem systému.

Trvalo to však ještě deset let, než jsem se dozvěděl, kam až je možné při vzdělávání a výchově zajít. Tehdy jsem narazil na Summerhill – školu, do které děti nemusejí chodit, a když už tam jdou, ovlivňují do velké míry, co, kdy, jak nebo kde se budou učit. Knihu A. S. Neilla Summerhill, kterou nyní držíte v rukou, jsem přečetl jedním dechem. Příběh této unikátní, vskutku demokratické školy byl v tak ostrém kontrastu s tím, čím jsem si při svém vzdělávání sám prošel, byl pro mne něčím tak nepředstavitelným, že jsem byl naprosto ohromen. Otevřel se mi svět svobody ve vzdělávání a následně i v práci. Zjistil jsem, že většina dnešních reformátorů vzdělávání, školy, rodičovství a výchovy považuje tuto knihu za naprosto přelomové dílo, tím více mě šokovalo, že v češtině dosud neexistuje.

Jsem přesvědčený, že svoboda v práci a obecně v životě za- číná právě v dětství. Proto jsem si umínil tuto knihu do Česka a na Slovensko přinést. A. S. Neill ji napsal už v roce 1960 a od té doby se jí po celém světě prodalo přes milion výtisků. Přesto si myslím, že teprve nyní jí začínáme skutečně rozumět. Není to kniha, s níž je třeba a priori souhlasit (tím spíše, že vznikla před padesáti lety) a nekriticky, bez výhrad ji přijmout. Rozhodně však každému čtenáři, jemuž otázky výchovy a vzdělávání dětí leží na srdci, poskytuje nové pohledy na dětství, výchovu, vzdělávání, a především na podstatu lidské svobody, slovem spoustu provokativního a zneklidňujícího, ale hlavně inspirativního materiálu k hlubokému zamyšlení. Přál bych si proto, aby se Summerhill dostal k co největšímu počtu otevřených lidí a pomohl nám tak udělat další krok ke svobodnější, zdravější a šťastnější společnosti.

Po autorských právech k této knize jsme pátrali více než rok a sám jsem to dvakrát už málem vzdal. Díky Jerrymu Mintzovi (Education Revolution), a především Honzovi Šedovi se nám nakonec podařilo dohodnout se s Zoë Readhadovou (dcerou A. S. Neilla, která dnes Summerhill vede) i s Albertem Lambem (editorem posledního amerického vydání Summerhillu ) a knihu jsme mohli začít připravovat. Zde patří největší dík Viktoru Jurkovi a Aničce Jurkové za českou verzi textu a Bohouši Bednářovi a Kubovi Ryvolovi za to, jak kniha zevnitř i zvenku vypadá.

Nakladatelství PeopleComm vzniklo jako součást snah o změnu toho, jak se u nás pracuje a podniká, aby se tak více lidí mohlo v práci věnovat tomu, co mají opravdu rádi. Naše vydavatelské aktivity jsme zahájili příběhem Semca (Podivín a Sedmidenní víkend), nejodvážnějšího sociologického experimentu v oblasti firemní demokracie. Následovala kniha o Zapposu, firmě, která dosáhla fenomenálních výsledků tím, že se zaměřila na štěstí svých zaměstnanců (Štěstí doručeno). Svoboda v práci seznamuje s více než dvaceti firmami, které přenášejí řízení na zaměstnance a používají „svobodu v práci“ jako jeden z přístupů k lidštější a tím tvořivější a inovativnější organizaci firmy. V jednom ze svých průlomových děl Na čem dnes záleží Gary Hamel trefně poukazuje na podstatu problémů dnešních firem a pojmenovává hlavní principy, na kterých je třeba stavět ve 21. století. Ve své vlastní knize Peníze, nebo život? ukazuji, proč a jak si vytvořit práci, která bude stát na přednostech každého z nás. Summerhill je mezi školami tím, čím je Semco mezi firmami, a výše uvedené knihy doplňuje pohledem na období života, kdy se rozhoduje o tom, nakolik svobodný život dokážeme prožít. Tím se završuje jedna důležitá kapitola našeho vydavatelského snažení.
Přeji vám inspirativní čtení a předem děkuji všem, kteří nám pomáháte dostat naše knihy k lidem, jimž není lhostejné, kudy se bude ubírat další vývoj naší společnosti, a kteří jsou odhodlaní přičinit se, aby to bylo směrem k větší lidské svobodě.

Tomáš Hajzler, PeopleComm

Original article: Kniha Summerhill – předmluva vydavatele

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Název: Respektovat a být respektován

Autoři: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová a Tatjana Kopřivová

Knihu můžete koupit zde

Jak blízko má svobodné vzdělávání k liberálnímu pojetí výchovy dokazuje knížka Respektovat a být respektován od lektorů stejnojmenných kurzů: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová a Tatjana Kopřivová. Název napovídá, že stěžejním bodem této knihy je respekt. Ten je zde aplikován na mezilidské vztahy, především mezi rodiči a dětmi.

Podobně jako ve vzdělávání, běžný model výchovy je založen na velmi autoritativním přístupu. Většina rodičů sice usiluje o štěstí, spokojenost a úspěšnost svých dětí, ale používají nevhodných prostředků pro jejich dosažení, které se často míjí účinkem a někdy mají efekt dokonce negativní. Kniha Respektovat a být respektován umožňuje vyměnit mocenský přístup za metodu postrádající agresi. Místo poslušnosti, tedy závislosti na autoritě, nabízí výchovu postavenou na respektu a zodpovědnosti. Motto knihy lze shrnout slovy autorů: „Žádoucím protipólem poslušnosti není neposlušnost ani „dělat si, co chci“. Je to zodpovědnost, která se nepodřizuje druhé osobě (autoritě), ale řídí se správností věcí, zvnitřněnými hodnotami.“ I tento styl výchovy tedy nastavuje hranice chování, činí tak ale odlišnými metodami. Kniha má následující strukturu: Za úvodem následuje kapitola popisující neefektivní způsoby komunikace zahrnující patnáct komunikačních chyb jako např. výčitky, poučování, vyhrožování, shazování, apod. Přičemž hned další část knihy nabízí efektivní komunikační dovednosti. Dále se autoři věnují velmi podstatné věci – trestům, odměnám a jejich negativním dopadům na vývoj osobnosti. Tyto čtyři kapitoly považuji za jádro knihy doplněné zbylými kapitolami, dále prohlubující pochopení propagovaného přístupu. Jedná se např. o popis vnitřní a vnější motivace, základních lidských potřeb, sebeúcty, proaktivní výchovy a kapitoly věnované školství a společnosti.

Stejně jako Mýty ve vzdělávání, i knihu Respektovat a být respektován vnímám velmi kladně. Výhrady mám jen k aplikaci do školního prostředí. Za plně respektující přístup k učení považuji unschooling. Autoři se přiklánějí spíše na stranu Montessori pedagogiky, kterou z pohledu svobody považuji za nedostatečnou. Vyjádřil jsem se k uvedenému tématu již v článku Na půl cesty. Z knihy jsem si tedy odnášel poznatky hlavně do oblasti výchovy, partnerských a pracovních vztahů.

Společně s autory jsem zastánce výměny zaběhnutého modelu rodičovství, jehož nedílnou součástí je povýšené chování ze strany dospělého a manipulace (ať už formou trestu nebo odměny), za přístup založený na oboustranném respektu. V knize je zmíněná metoda velmi podrobně popsána a vděčím jí za schopnost přenést tento přístup do praxe.

Popis jednotlivých kapitol je k nalezení zde.
Se svolením autorů uvádíme úvodní kapitolu z knihy, která původně vyšla zde:

K uskutečnění dobrých záměrů při výchově a vzdělávání potřebujeme i dobré nástroje

Tato knížka vám nabízí možnost uvidět souvislosti mezi tím, co děláme a říkáme dětem v běžných situacích každodenního života, a tím, jaké jednou budou, až dospějí.

Jako rodiče, učitelé a vychovatelé chceme pro děti to nejlepší. Upřímně jim do života přejeme, aby z nich vyrostli šťastní, úspěšní a tvořiví lidé, kteří budou schopni zvládat běžné i náročné situace, budou dobrými partnery a kolegy se smyslem pro zodpovědnost i smyslem pro humor. Jak ale propojit vznešené myšlenky o rozvoji osobnosti dětí a jejich vedení k samostatnosti a zodpovědnosti s tím, co máme říct, když je upozorňujeme na nepořádek v pokoji, pozdní příchod, nevhodné chování nebo zapomenutý úkol?

Mnoho dospělých má za to, že je třeba mít děti především rád a myslet to s nimi dobře. Jsme přesvědčeni, že to nestačí. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se někteří lidé cítí oprávněni používat i takové výchovné prostředky, které se neslučují s respektem a lidskou důstojností – vyhrožování, tresty, zesměšňování, moralizování, „uplácení“ odměnami a další. Často ještě s mylnou představou, že u dětí je to „přece něco jiného“ než u dospělých.

Proto za nezbytnou podmínku úspěšné výchovy považujeme vedle lásky také respekt k dětem. Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu je ale nutné, aby samy „na vlastní kůži“ zažily respekt od dospělých. Nestačí, když o vzájemném respektování pouze uslyší nebo jej vidí v chování dospělých mezi sebou.

Respektovat děti znamená vědomě opustit mocenský, manipulativní přístup ve výchově a vzdělávání. To neznamená, že si pak děti budou dělat, co chtějí. Existují respektující a přitom účinné způsoby, jak zprostředkovávat dětem tolik potřebné hranice chování.Jejich účinnost spočívá v tom, že budují morálku opřenou o zvnitřněné hodnoty, podle nichž budou děti zvažovat své chování i tehdy, když na blízku nebude žádná „kontrola“.

V této knize se snažíme pojmenovat rizika výchovy založené na nerovném, mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukázat, jaké zisky plynou zpartnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti. Naše přesvědčení se opírá jak o odborné poznatky (zejména z psychologie), tak o vlastní zkušenosti a zkušenosti asi dvanácti tisíc lidí, kteří prošli našimi kurzy.

Čtenářům, kteří jsou přesvědčeni o hodnotě partnerského přístupu nebo kterým je blízký, nabízíme hlavně nástroje až do úrovně konkrétních dovedností, které jim mohou pomoci v každodenních situacích tento přístup důsledně zachovávat.

Některým lidem stačí, že se děti navenek chovají dobře a dělají to, co se po nich chce. Způsobům, jakými toho dosahují, nevěnují příliš pozornost (přístup „účel světí prostředky“). Nevidí důvod něco měnit, protože se většinou nezamýšlejí nad tím, co všechno se děje „uvnitř dítěte“. Těm nabízíme pohled na skrytá poselství těchto prostředků, na jejich dlouhodobější dopad na sebeúctu dětí a na to, že mohou vést k pouhé poslušnosti namísto vytváření skutečné zodpovědnosti a samostatnosti.

Jsou lidé, kteří bytostně věří, že lidská společnost musí fungovat na principu uplatňování moci. Pro ty nabízíme hlavně argumenty z hlediska toho, jaké jsou celospolečenské dosahy na první pohled tak nevinné poslušnosti a závislosti na autoritě.

Tuto knihu jsme psali s hlubokým přesvědčením o potřebě otevřít témata, o nichž se dočtete na dalších stránkách. Přejeme vám, aby ve vás vzbudila vnitřní motivaci k použití v každodenním životě.

Original article: Respektovat a být respektován – recenze

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Název: Mýty ve vzdělávání

Podtitul: O škodlivosti některých zaběhaných představ o učení, škole a výchově a cestách, jak je překonat

Autor: Jana Nováčková

Knihu můžete koupit zde

Publikací zaměřujících se na svobodné učení je velké množství, většina z nich je však v anglickém jazyce. Pro čtenáře preferující češtinu zatím mnoho možností neexistuje. Díky tomu jsou Mýty ve vzdělávání unikátem. Tuto útlou knihu tvoří série článků, které vycházely v Lidových novinách v letech 1998 až 1999 se snahou nabourat některé z mýtů ve školství. Stáří článků naznačuje, že autorka, paní Jana Nováčková, se tématem vzdělávání zabývá již velmi dlouho. Její činnost shrnuje text na zadní části obálky:
„PhDr. Jana Nováčková, CSc., psycholožka, členka Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. Má praxi v poradenské práci, v psychologickém výzkumu a jako lektorka vzdělávacích kurzů pro učitele a veřejnost. Podílela se na mezinárodním projektu Zdravá škola. Je členkou NEMES (Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci školství) a spoluautorka projektu této skupiny Svoboda ve vzdělávání a česká škola. V odborném i populárním tisku publikovala řadu článků, které přibližují veřejnosti myšlenky změny vzdělávání a školy (seriály Základní lidské potřeby a škola a Slovníček pojmů transformace v časopise Rodina a škola, seriál Mýty ve vzdělávání v Lidových novinách). Přeložila knihu Susan Kovalinkové Integrovaná tematická výuka, je spoluautorkou knih Směřování k základní škole zítřka a Respektovat a být respektován a spoluautorka vzdělávacích programů Učitel ve škole 21. století, Cesty k efektivnější výuce, Respektovat a být respektován a Podmínky pro rozvíjení klíčových kompetencí dětí.“

Samotný obsah článků vystihuje podtitul na obálce: „O škodlivosti některých zaběhaných představ o učení, škole a výchově a cestách, jak je překonat.“ Přesně tohoto tématu se autorka drží a v jednotlivých kapitolách nastiňuje závažné nedostatky klasického školství. Kniha se věnuje např. přirozenosti učení, známkování, osnovám a učebnicím, spolupráci dětí a studentů, roli učitele a zahrnutí dětí a studentů do rozhodování.

Titul Mýty ve vzdělávání hodnotím velmi pozitivně a doporučuji ho k přečtení. Nejedná se sice o popis z pohledu unschoolingu, ale s jeho filosofií se kniha dostatečně překrývá a především nováčkům v problematice svobodného vzdělávání nabízí stručný popis toho, na jak špatných základech dnešní většinové pojetí školství stojí.

Original article: Mýty ve vzdělávání – recenze

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Autor: Laurette Lynn

Knihu v originále můžete koupit zde

Ukázka z knihy zde

Pro všechny všude.

Naše děti jsou úžasné. Musíme je přestat dávat do systému, který nerozpoznává jejich lidskost. Musíme přijmout naši zodpovědnost. Dlužíme to našim dětem, naší budoucnosti.

Úvod

Napsala jsem tuto knihu, protože jsem přesvědčená o tom, že škola je pro náš špatná; zjednodušeně řečeno. Za posledních deset let jsem zkoumala domácí vzdělávání, učení a život mimo školu. Tato zkušenost mi dala hlubší pochopení toho, co učení je a co není – a hlavně mě naučila, jak hodně umělé a potenciálně škodlivé organizované školství může být.

Moje zkušenost během posledního desetiletí mi dokázala, že problém školních reforem je to, že nedostatky škol nejsou řešitelné, protože ve skutečnosti zde není žádný problém. Je to mnohem hlubší než vyučování, výsledky, odbory a známky. V roce 1991 bývalý učitel roku ve státě New York John Taylor Gatto prohlásil ve své resignaci, že odchází, protože „již dále nechtěl ubližovat dětem.“ Ne jen že s tím souhlasím, ale hluboce a vášnivě sdílím tento postoj, že institucionalizovaná školní docházka dětem ubližuje, čímž následně ničí lidstvo. Na následujících stránkách nabídnu vysvětlení, které vás doufejme, dovede ke stejnému závěru, ke kterému jsem dospěla, tedy opustit systém, který nám všem ubližuje, a přijmout svobodu, samostatnost a nezávislost, která může být zažita a spatřena jen mimo školní zdi.

Budu se vám snažit vymluvit používání škol. Pokusím se vás povzbudit, abyste zvážili nezávislé vzdělávání pro vaši rodinu a přijali duševní, intelektuální a fyzickou svobodu, která leží mimo školu. Účelem této knihy není vás nakrmit předem vybranými odpověďmi, ale pomoci vznést více otázek a přimět vás k dalšímu studiu. Vyzývám vás, abyste studovali dále. Co odhalíte, vás může zneklidnit, ale nakonec vás to osvobodí, což je naše nejzákladnější lidské právo – být svobodný.

Nabízím vám následující stránky, aby vás intelektuálně vyzývaly, aby zvýšily vaší zvídavost a abyste chtěli více. Nesnažím se vám říkat, co si máte myslet nebo jak myslet, jen vás vyzývám, abyste přemýšleli. Přemýšlejte se zvídavostí a hladem po pravdě, které jsou instinktivně lidské. Přemýšlejte.

Original article: Neberte léky, nechoďte do školy – úvod

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.