Prozkoumání toho balíku nám může vskutku otevřít oči a změnit život.

Jaké jsou vaše silné stránky? Jaké jsou vaše slabiny? S čím nejvíce bojujete? Co jsou podněty, které vás odvádí od spojujícího rodičovství?

Zkoumání vlastních slabostí a jejich porozumění je neustávající a často emocionální proces. Mnoho z toho, co nás ovlivňuje nyní, je způsobeno tím, jak jsme byli vychováni, jak jsme prošli školní docházkou, vlivy společnosti, stejně jako našimi charaktery a osobnostními rysy.

Mnoho z nás funguje jako rodiče odlišně od toho, čím jsme si prošli v našem vlastním dětství. Může to být způsobeno strachem, že budeme opakovat chyby generací před námi. Ale myslím, že nejdůležitější je procítit všechny emoce, které kolem našeho dětství jsou. Udělejte si čas, abyste mohli tyto pocity prozkoumat a odvoďte, jaký to má na vás dopad v současnosti.

Je důležité si uvědomit, že některé naše instinktivní, niterné reakce neodpovídají vždy tomu, co chceme jako rodiče. Často jsou takové, aby odpovídaly normálu toho, jak jsme byli vychováni a mohou být vyvolávány tím, že se naštveme nebo se přestaneme kontrolovat. Co může opravdu pomoci, je zaměřit se na okamžiky, kdy můžeme být více proaktivní. Díky takové introspekci jsme schopni s našimi dětmi lépe komunikovat a poskytnout jim potřebné propojení.

Sama osobně, coby poněkud perfekcionista a introvert, rozpoznávám věci, které pomáhají a brzdí mé rodičovství a spojení s dětmi. Snažím se nevinit se za to, že bojuji s neúspěchy (perfekcionismus) a potřebuji čas na dobití poté, co jsem byl společenská (introvert). Ale nebyla jsem taková vždy. Obviňovala jsem se z věcí, které jsou pro mě teď zvládnutelné a někdy jsou to dokonce úžasné součásti mé povahy.

Stejně, jako dokážeme ocenit a povzbudit jedinečnost vlastních dětí, to můžeme udělat sami pro sebe. Čím více pracujete na sebevědomí a přijetí, tím snadnější je propojit se s ostatními – včetně vlastních dětí.

„Rodičovství nemá nic do činění s dokonalostí. Dokonalost dokonce není ani cílem – ani pro nás, ani pro naše děti. Učit se žít spolu dobře v nedokonalém světě, milovat se navzájem navzdory našim nedokonalostem a růst jako lidé, zatímco s námi rostou naši človíčkové, to jsou pravé cíle laskavého rodičovství. Proto se večer neptejte, zda jste přes den udělali všechno správně. Ptejte se, co jste se naučili a jak dobře jste milovali, ať můžete ze svých odpovědí růst. To je dokonalé rodičovství.“ – L. R. Knost

S čím v rodičovství nejvíce válčíte? Co pro vás není přirozené? Co myslíte, že tomu nejvíce přispělo nebo přispívá? Kvůli čemu nejste dostatečně propojeni?

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Zkoumání vlastních slabostí

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Nesrovnávejme

Nikdy děti neporovnávejte! Je to úplně nesmyslné a je to nejlepší způsob, jak vyvolat žárlivost a konkurenci. Myslela jsem si, že to je samozřejmé, ale jelikož jiní lidé srovnávají mé vlastní děti, tak zřejmě ne. „Podívej, kolik jídla tvá sestra snědla a ty skoro nic, měl bys ji dohnat!“. „Podívej, jak krásně vypadají vlasy tvé sestry, protože mě nechala, je učesat. Měla bys mě také nechat., „Chovej se, prosím, slušně. Podívej, jaká je tvá sestra hodná holčička.“. Jak byste se cítili, kdyby to bylo řečeno vám? Nejspíš bych se začala na svou sestru celkem zlobit. Pravděpodobně bych se také cítila raněná a zostuzená, oslabujíc vztah s rodičem. Pokud chcete, aby dítě něco udělalo, požádejte je. Zanechte srovnávání a z toho vyplývající pocit viny.

Nenálepkujme

Snažte se nedávat svým dětem nálepky. Rozhodně ne nahlas, ale ani ve své hlavě.

Což může být těžké! Někdy chce náš mozek kategorizovat lidi. „Je to umělkyně“, „Je sportovec“, „Je chytrá“, „Je tichý“. Ale štítky jsou omezující a neumožňují vám všímat si všech ostatních nádherných věcí na vašich dětech, které nezapadají do nálepky, kterou jim už dostaly. A pokud se toho vaše děti chytí a pochopí, že o nich takto přemýšlíte, může to způsobit napětí a nevraživost mezi sourozenci. „Jestliže je moje sestra chytrá, tak co jsem já?“, „Nikdy budu tak dobře sportovat jako můj bratr.“ Nechceme takovým způsobem naše děti omezovat, ani pokoušet sourozence k soupeření o naši lásku a pozornost.

Nestraňme nikomu

Při řešení sourozeneckých neshod se snažte nepřiklánět se na ničí stranu. Zůstaňte nestranní a držte se faktů, aniž byste vynášeli rozsudky. Když začnete někomu stranit, jedna strana se bude cítit nevyslyšená a zvyšujete šanci, že budou vhledávat odplatu. To zrovna nevede k sourozenecké harmonii!

Povzbuzujme je, aby se vzájemně vedly a učily

Vytvářejte rodinnou kulturu, kde si všichni hledí jeden druhého. Jste tým! Dejte dětem znát, že mají velký vliv na život svých sourozenců. Nechte je, aby se starali o mladší, pokud chtějí. Ukažte jim, že v rodině hrají všichni důležitou roli a každý nabízí něco jedinečného.

Podporujme modelování rolí

Už dříve jsme v tomto seriálu zmiňovaly modelování. Ukažte svým dětem, jak se o sebe rodinní příslušníci starají a podporují se navzájem tím, že se budete chovat tak, jak byste chtěli od nich. Často se mi zdá, že nežádoucí chování mezi sourozenci je odrazem toho, jak jsem se chovala sama! Pokud je něco, co byste chtěli změnit, přemýšlejte o tom, jak vy sami můžete modelovat vhodnější chování.

Připomínejme dětem limity jejich mladších sourozenců

Vysvětlete svým dětem, jak se jejich mladší sourozenci učí a rostou a potřebují od nás vedení ohledně určitých věcí. Někdy dělají chyby, vzteky do něčeho tlučou, když se jim nedaří, ale nejsou v jádru krutí. Pouze se učí, co mohou a nemohou dělat a jak se vypořádat s vlastními velkými emocemi. Věnujte pozornost i starším sourozencům! Zajistěte jim bezpečný prostor pro jejich altivity, kam se k nim mladší sourozenci nedostanou. Ukažte jim, že oceňujete a chráníte jejich práci. Potřeby každého z nich jsou důležité.

Toto jsou hlavní věci, na které se soustředíme, abychom podpořili spojující sourozenecké vztahy. Snaha o minimalizaci vzájemné konkurence a žárlivosti také pomáhá chránit spojení mezi rodičem a dítětem, protože díky tomu neexistuje soutěž o lásku nebo pozornost. Každý se cítí respektován a stejně ceněn.

Jak jinak povzbuzujete propojené sourozenecké vztahy?

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Posilování spojenectví mezi sourozenci

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Uvědomování si může být těžké učit se, ale dělá v rodičovském přístupu dramatický rozdíl. Je to posilování vlastního vědomí, jak jsou vaše proaktivní práce a myšlenky pozitivními věcmi, které můžete ovládat:

Předjímáte problémy a pracujete na jejich prevenci? Dáváte dostatek pozitivních varování o nadcházejících změnách? Máte na paměti, co je pro děti důležité? Zvažujete věci z jejich perspektivy? Pracujete na svém spojení se svými dětmi, aby byly problematické situace méně pravděpodobnými?

Když nastane problém, reagujete na něj nebo vystupujete proaktivně? Mluvíte nápomocným a laskavým tónem? Snažíte se, aby se vaše děti cítily jako schopné a milované? Některé z věcí, které říkám, když mám pocit, že potřebuji říct něco jako: „Přestaňte se prát“ nebo „Poslouchejte mě!“) jsou:

• Jak ten problém můžeme vyřešit?
• Co dokážete rovnou teď udělat, aby se situace zlepšila?
• Zkusme to znovu.
• Co by vám pomohlo dělat právě teď?

Je obzvlášť důležité, jak se vyrovnáváme s těžkostmi. Schopnost modelovat vhodné reakce je pro děti, které se snaží naučit se regulovat velké emoce, nezbytná a velmi užitečná.

Nejde nicméně o dokonalost. Všichni děláme chyby. Všichni jsme někdy unaveni nebo příliš rozptýleni. Vše je však o vašem záměru. Důležité je, co děláte po vlastních chybách. Zde jsou některé příklady toho, co považuji za nápomocné pro své děti:

Přiznejte své chyby – hlasitě je vyslovte. Dejte svým dětem jazyk, který potřebují, aby mohly pochopit a zpracovat to, co u vás viděly.

• Maminka byla opravdu rozzlobená.
• Úplně mě to rozhodilo a naštvalo.
• Křičela jsem, protože se mi zdálo, že neposloucháte.

Omluvte se. Skutečně a okamžitě. Když děti vidí, že se omlouváte, je mnohem pravděpodobnější, že vám odpustí a učí se, co se stalo.

• Je mi líto, že jsem byl zase nervák.
• Promiň, že jsi kvůli mě byla taky rozrušená.
• Omlouvám se, nezvládnul jsem to dobře.

Je skutečně důležité zajistit, abyste se postarali sami o sebe. Když jste rozhozeni, zaměřte se na to, co můžete udělat pro uklidnění a najděte si chvilku pro sebe. Zcela podle toho, co funguje právě pro vás a danou situaci.

Někdy dokonce mluvím s dětmi o tom, že potřebuji chvíli nebo ticho pro sebe, nebo je žádám, aby mi pomohly vypořádat se s nějakou situací. Díky našemu spojení mi téměř vždy rády pomohou.

Jste proaktivním rodičem nebo reagujete negativně? Jste ochotni připustit vlastní chyby, omluvit se a prolomit rodičovskou bariéru?

V jakých oblastech máte pocit, že byste mohli pracovat proaktivně? Co chcete lépe kontrolovat ve své mysli? Reagujete na složité situace způsobem, který vám a vašemu dítěti pomáhá? Jak se staráte sami o sebe?

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Reagování na podněty vs proaktivní přístup

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Promluvte si o svých cílech

Musíme pracovat na stejné věci. Jaké jsou vaše rodičovské cíle? Jaké vlastnosti a hodnoty chcete u svých dětí podporovat? Co je pro vás důležité? Jakým typem rodiče chcete být? Co chcete, aby si o vás vaše děti pamatovaly?

Mluvte o svých názorech na děti a rodičovství. Je potřeba je změnit?

Neustále přehodnocujeme, proč děláme různé věci. Přemýšleli jsme o tom, proč jsme takovými rodiči, jakými jsme, nebo jen následujeme to, co známe z našeho dětství nebo co očekává společnost?

Například jsme kdysi upadli do zažitého stereotypu, kdy rodiče určují, kdy děti půjdou spát. Dětem trvalo déle a déle usnout a tvrdě s námi bojovali. Dospěli jsme k tomu, že to nefunguje a diskutovali jsme o tom, proč jsme se vlastně rozhodli, že děti budou chodit spát v sedm hodin. Přirozeně jsme si mysleli, že jim musíme říct, kdy mají jít spát, protože to bylo něco, co jsme prostě věděli. Vždycky jsme to jako děti měli určeno. Rozhodli jsme se, že není žádný důvod s tím pokračovat. Očividně to stejně nefungovalo, takže jsme přišli s vlastním plánem a společně jsme určený čas na spaní opustili! Takto to funguje to pro nás i pro naše děti. Přehodnoťte, proč děláte věci a rozhodněte se, zda neexistuje pro vaši rodinu lepší způsob.

Objevte své silné a slabé stránky

Mluvíme o tom, jaké jsou naše silné a slabé stránky v oblasti rodičovství. Pomáháme si navzájem s našimi slabostmi a podporujeme se navzájem. Rovněž pro nás bylo užitečné mluvit o tom, proč si myslíme, že některé věci jsou pro nás obtížnější. Ať už je to kvůli tomu, jak jsme byli my sami vychváni, nebo je to něco, co vyvolává vzpomínky na věci, s nimiž jsme se potýkali v minulosti. Je dobré to s někým rozebrat.

Neustávající rozhovor

Rodičovství je neustále probíhající rozhovor. Není to něco, o čem si promluvíte jednou, a jste hotovi. Věci se dějí, děti rostou a mění se, máte více dětí a všechny jejich osobnosti jsou jiné! Potřebujeme udržovat komunikační kanály otevřené, abychom zůstali naladěni na stejné notě.

Neobviňujte

Když se něco přihodí a druhá osoba udělá chybu, není nikterak užitečné ji obviňovat. Někdy je to automatická reakce, ale snažíme se to nedělat. Rodičovství je tvrdá práce a nemůžeme pokaždé uspět. Místo toho, abychom řekli, co si myslíme, že udělal ten druhý špatně, se můžeme zeptat, jak se cítil, proč si myslí, že se to stalo, a zda oba vidíte způsob, jak něco podobného zvládnout v budoucnu. Společné rodičovství neznamená, že jedna osoba říká druhé, co má dělat – pracujete a přicházíte s řešeními dohromady.

Mohu na to nahlížet jen ze své zkušenosti, takže nemohu mluvit o rodičích nežijích společně nebo o rodinách s nevlastními dětmi, ale takto přistupujeme k rodičovství my. Myslím, že pro budování silného spojení se svými dětmi, se oba rodiče opravdu potřebují snažit sladit své rodičovské styly.

Bylo by opravdu obtížné budovat propojení s dětmi, pokud by váš partner podkopával vaši snahu spoléháním se na represivní metody. Chcete-li se pohybovat směrem k více spojujícímu rodičovství, pak může být pomoc vašeho partnera velmi užitečná.

Jak často diskutujete o rodičovství s vaším partnerem?

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Hovořte o rodičovství se svým partnerem

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Myslím, že drobnější rozptýlení (spíše než ta větší, jako například práce) jsou těžší a zákeřnější. Postupně se přidávají, často je nevidíme, ale jejich dopad je stejně reálný a nepomáhá nám ke vzájemnemu spojení. Tato rozptýlení se samozřejmě u každého jednotlivého rodiče liší.

„Děti nejsou rozptýlením od důležitější práce. Ony jsou ta nejdůležitější práce, jakou máme.“ – C. S. Lewis

Rozptýlení často vedou k odpojení a ta, kterým každý z nás čelíme, vycházejí z našich osobností a ze způsobu, jak se vyrovnáváme se stresy. Většina příčin, jak se odpojíme od našich dětí, je spojit se s něčím jiným. Pokud to s vámi rezonuje, prvním krokem je rozpoznání toho, co vás drží zpátky, a poté řešit, proč tomu tak je.

Myslím, že odpovědí není rozptýlení odstranit, ale vzít je na vědomí. Chcete-li být rozptýleni za jistým účelem – kvůli práci nebo odpočinku – buďte si vědomi, kam směrujete svou energii a ujistěte se, že se to shoduje s tím, co chcete v životě!

Navíc dopad a úroveň těchto rozptýlení si musíte určit sami. Pouze vy a vaše rodina s tím musíte být spokojeni. Nikdo jiný do toho nemá co mluvit. Vy jako rodiče znáte sebe a své děti nejlépe a jde o vědomé zjištění rovnováhy a práce na ní.

U některých věcí může pomoci i zapojení vašich dětí! Pokud je rozptýlením úklid, vaření, zahradničení, nebo dokonce hry – můžete je přizvat, aby se zapojili nebo to s nimi probrat. Osobně jsem se zeptala svých děti, co si myslí o tom, jak používám svůj mobilní telefon a zapojila jsem je do svého blogování.

Jako maminka s depresí a úzkostí jsem si vážně vědoma své schopnosti odpojit se způsobem, jak se s ní vypořádat. Ať už je to prostřednictvím připojení k sociálním médiím, introverní touha po vlastním prostoru nebo prosté „zaneprázdnění“.

Čas je nejcennější dárek, který pro své děti máme. Pro rodiče je důležité si uvědomit, jakým způsobem svůj čas trávíme a vyvažovat jej v zájmu našich dětí.

Dáváte jim najevo, že jsou vaší prioritou? Vidí, slyší a cítí to skrze to, co děláte?

Pokud vám pojem rozptýlené nebo odpojené rodičovství způsobuje nepříjemné pocity a trápí vás to, je to znamení, že na to opravdu potřebujete prozkoumat a pracovat na tom. Kdykoliv cítím, že ztrácím rovnováhu od vzájemného propojení, cítím se kvůli takovému rozptýlení provinile nebo nepohodlně. Vím, že to vždy bylo proto, že mé priority nebyly v souladu s mými vnitřními ideály. Je lákavé neřešit příčiny, když se cítíte špatně, ale obecně to znamená, že to je přesně to, co skutečně potřebujete.

Je důležité uznat, že nemůžeme být stoprocentně pozorní a přítomni. Podstatná je péče o ty okamžiky, kdy jste přítomni a uděláte si čas, a vychutnání si jich.

Čemu věnujete většinu svého času? Je to v souladu s tím, co chcete upřednostnit? Cítí se vaše děti být vaší prioritou? Jaké rozptýlení se domníváte, že byste mohli snížit nebo odstranit, abyste lépe využili svůj čas?

„Když jde o trávení času s těmi, které milujete – jednou si budete říkat buď: ‚Kéž bych to dělal‘, nebo: ‚Jsem rád, že jsem to dělal'“. – autor neznámý

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Překážky vzájemného propojení

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

„Vaše děti nejvíc ze všeho vyžadují být milovány takové, jaké jsou. Ne abyste se je stále snažili napravovat.“ – Bill Ayers

Jak jsem již uvedla dříve, rodičovství se v dnešní době zdá být zaměřeno více na kontrolu než na spojení. Namísto práce na vztazích s dětmi, jsou lidé více zaměřeni na strategie a tipy, které jim pomohou, aby se jejich dítě chovalo tak, jak chtějí. Rodiče chtějí tvarovat své děti do „dobrých“ lidských bytostí. Zpočátku to vypadá jako rozumný cíl. Není přeci naším úkolem naše děti učit?

Ale co když se na to podíváme pohledem našich dětí?

Jak byste se cítili být ve vztahu s někým, kdo by se vás neustále pokoušel změnit?

Co kdybychom naše děti jen přijali takové, kým jsou? Děti jsou jedinečné a skvělé, každé svým způsobem. Přestaňme se snažit předělat je všechny stejně. Některé jsou hlasité a plné energie – oslavujme to, místo abychom se snažili tlumit jejich ducha. Některé jsou klidné a rezervované, respektujme to a nechme jim čas a prostor, které potřebují. Pojďme přehodnotit, jak se na naše děti díváme. Namísto toho, abychom viděli určité znaky jako negativní, považujme je za přednosti! Vaše dítě není panovačné, je to sebejistý vůdce. Váš chlapec není hlasitý, je vášnivý. Vaše dcera není plachá, je zamyšlená. Vaše dítě není příliš citlivé, je empatické. Jaký dárek bude pro dítě pocit, že je perfektní takové, jaké je. Pocit, že nemusí „hrát“ nebo se neustále snažit být lepším. Jak posilující je nemuset být označen štítkem, srovnáván s ostatními, nebo žít podle norem někoho jiného.

„Způsob, jakým jednáme s dětmi, přímo ovlivňuje, co si sami o sobě myslí.“ – Ariadne Brill

Naše rodičovství by také mělo odrážet naše přijetí našich dětí. Trvalé zaměření na nápravu nevede k tomu, aby se děti cítily přijaty. Tresty, ponižování, svévolná pravidla, křik, uplácení a odměny stojí v cestě opravdovému propojení s dětmi. To však neznamená, být přespříliš shovívavám rodičem! Naším úkolem je udržovat naše děti v bezpečí a usměrňovat je k tomu, aby respektovaly sebe i ostatní. Ale můžeme to udělat bez „behaviorálních technik“. Místo toho, abychom se zaměřili na to, že děláme něco pro naše děti, snažme se s nimi pracovat. Stejně jako s partnerem nebo přítelem. Respektovali byste, že jsou individualitami a nezkoušeli byste se je měnit. Místo toho byste pracovali společně, abyste nalezli řešení, která by vás oba uspokojila. To samé může platit pro děti.

Když máte pocit, že je třeba dítě opravit, nejdříve se zastavte a zaměřte se na vzájemné spojení. Dostaňte se na jejich úroveň, v případě potřeby je uklidněte, pomozte jim potvrdit jejich pocity a vyřešte problém společně. Veďte je tak, aby se rozhodovali beze strach uz trestu a podporujte je, když jim věci nejdou podle plánu. Milujte je bez podmínek, aby věděly, že jsou ceněny a přijímány, i když dělají chyby.

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Přijetí dětí takové, jaké jsou

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Úroveň spolupráce, jakou rodiče dostanou od svých dětí je obvykle úměrná úrovni spojení, jaké děti cítí k rodičům.

Jsou to drobnosti, co se počítá. Jde o to, aby se spojení stalo každodenním cílem.

Propojení se děje skrze vše, čím ukazujeme, že naše děti posloucháme, ceníme, pečujeme o ně, milujeme je a respektujeme.

Jedná se o společné aktivity – čtení, provozování umění, hraní hry nebo jen společné blbnutí.

Vzájemné propojení může být tak jednoduché, jako je plná přítomnost a plné naslouchání v rozhovoru.

Je to sledování jejich hry, když jste zbytečně zaneprázdněni.

Je to vyslovení a prokázání toho, jak je máte rádi, stejně jako je milujete.

Jde o způsob, jak slyší, jak o nich mluvíte s ostatními.

Může to někdy být tak rychlé jako milující úsměv s porozuměním.

Nenznamená to (a podle mého názoru by to ani nemělo být) určit nějaký „čas spojení“, ale rozpoznávání okamžiků, z nichž můžete získávat.

Zjistila jsem, že pro vzájemné propojení je vhodná doba, která může být jinak nezajímavá (jízda autem, příprava jídla, usínání).

Většina rodičů má v sobě neuchopitelný jazyk lásky – způsob, jakým ukazujeme a říkáme našim dětem, že je milujeme i beze slov. Jde o nastavení priorit.

Je velmi důležité, aby vaše spojení bylo trvalé byli jste s dítětem skutečně přítomni, kdykoli je to možné. Zásadní je, pochopit, co pomáhá vašemu dítěti cítit se s vámi propojené.

• Je vaše dítě obzvlášť láskyplné?
• Baví je mluvit o svých myšlenkách?
• Co je zajímá z toho, na čem se účastníte nebo v čem je podporujete?

Nalezněte, co jim pomáhá, a usilujte o to, abyste na tom více pracovali ve svém každodenním životě.

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Každodenní propojení

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Zastavte se a poslouchejte

Je to opravdu běžná zdvořilost. Když s vámi někdo mluví, zastavíte se, podíváte se na něj a posloucháte. Život je však hektický, zvláště když máte více než jedno dítě a všechny chtějí něco současně! Někdy jsme ve spěchu, abychom udělali vše, co potřebujeme a děti na nás mluví za našimi zády, zatímco uklízíme nádobí z myčky. Stává se to i mně. Ale snažím se na to opravdu soustředit.

Co je v tomto okamžiku důležitější? Nádobí, nebo moje dítě, které se cítí vyslyšeno a oceněno?

Vždycky je to moje dítě. Takže když mluví, snažím se zastavit to, co dělám, a plně mu věnovat pozornost.

Ukažte porozumění

Někdy je pro malé děti obtížné se správně vyjádřit a my je můžeme nesprávně pochopit nebo předpokládat, že víme, co chtějí říct. Vždy se snažím uvažovat o tom, co říkali, abych si byla jista, že jsem je dobře pochopila. Když to neudělám, ony to vysvětlují znovu, a když dávám pozor, tak chápou, že jsem je slyšela a rozuměla jim.

Ověřujte obavy

Děti se chtějí být brány vážně. Když jsou rozrušené, protože modrá miska je v myčce, jsme někdy v pokušení jejich obavy bagatelizovat. „Opravdu je takový rozdíl mít zelený pohárek místo modrého? Nemůžeš se prostě jen napít?!“ Ale jim na tom záleží. V jejich životě to jsou velké věci. Učí se dělat vlastní rozhodnutí a vyjadřovat, co chtějí.

Neměli bychom chtít, aby se za to cítily hloupě a říkat, že to, co si myslí, není důležité. Místo toho ověřte jejich obavy, vciťte se a dejte jim znát, že jste je slyšeli.

„Poslouchejte důsledně vše, co vám vaše děti chtějí říct. Bez ohledu na cokoli. Pokud totiž nebudete dychtivě naslouchat drobnostem, když jsou děti malé, nebudou vám povídat velké věci, až vyrostou. Protože pro ně to byly vždycky velké věci. „- Catherine M. Wallace

Přijímejte pocity

Je těžké naslouchat, když je dítě rozrušené. Milujeme je a chceme vše udělat lépe! Ale někdy v našem úsilí o „opravu“ věcí zabraňujeme našemu dítěti, aby se učilo, jak se vyrovnat s vlastními emocemi. A vysíláme zprávu, že by se neměly vyjadřovat, protože to, jak se cítí, nás znepokojuje. Říkáme jim, že je to ok, že je to v pořádku, ať nemají strach nebo se je snažíte odvrátit od toho, jak se cítí. Ale ony se smí cítit smutné. Štěstí není jediná přijatelná emoce.

A pokud nevědí, že dokážeme zvládnout jejich velké pocity, budou méně ochotné s nimi přijít za námi v budoucnu. Místo toho byste mohli říct: „Vypadáš opravdu naštvaný“, „Když se to stalo, tak to opravdu ranilo Tvé city“, „Jsi kvůli tomu rozrušená“. Pak je utěšte, než se uklidní. Takto budou vědět, že jejich pocity jsou platné a přijaté a získají zkušenost, jak své vlastní emoce zvládat.

Změna způsobu, jakým komunikujeme s našimi dětmi, je jedna z věcí, které můžeme udělat proto, abychom s nimi vytvořili hlubší spojení. To může být buď podporováno nebo poškozeno tím, jak našim dětem nasloucháme a reagujeme na ně. Celkově chceme, aby se cítili slyšeny, respektovány a ceněny. Můžeme jim to ukázat tím, jak je posloucháme a mluvíme s nimi.

Co z toho pro vás bylo nejtěžší k překonání? Za mě to bylo přijímání pocitů. Není snadné je vidět, že jsou rozrušené a nesnažit se to odvrátit a co nejrychleji to změnit.

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Opravdové naslouchání

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Zdá se to tak jednoduché, ale je to obrovský posun od konvenčního myšlení o dětech. S dětmi je často jednáno naprosto odlišně než s ostatními lidmi. Ale tento posun má značně pozitivní dopad.

Často přicházejí záchvaty, nesouhlas nebo „špatné chování“ od dětí, které se cítí nepochopené nebo nevyslechnué a nerespektovené. Jako rodiče tomu můžeme pomoci vytvořením rodinné kultury, kde spolupracujeme. Můžeme to vylepšit tím, že pracujeme na:

Zapojení

Myslím, že rodičovství je často považováno za něco, co je děláno vůči dětem. Nejdůležitějším rozdílem, který můžete udělat, je, že si uvědomíte, že rodičovství je týmové úsilí a je provozováno s dětmi. Děti si zaslouží slovo v tom, co je ovlivňuje. Děti se musí cítit jako silná součást rodinného týmu. Mají právo se cítit zapojeni do života, do výběru a řešení problémů.

Jeden z nejdůležitějších způsobů, jak se děti učí, je konáním. Děti se naučí řešit konflikt aktivním řešením skutečných konfliktů. Naučí se dělat správné rozhodnutí tím, že dostanou šanci rozhodnout. Děti prostě nemohou být nezávislé, užitečné nebo přemýšlivé bez každodenních šancí praktikovat právě tyto schopnosti.

Vaším úkolem je poskytnout vhodný výběr, abyste jejich rozhodnutí dokázali přijmout. Je zřejmé, že existují oblasti – například co se týče bezpečnosti, hygieny nebo schůzek, které jsou „neobchodovatelné“. Můžete však dát dětem jasné zdůvodnění a posilovat tyto ideály bez trestu nebo křičení.

Sebeúcta a sebedůvěra

Myslím, že jednou z nejdůležitějších věcí, které mají našim dětem pomoci při řešení problémů, je sebeúcta a jistota. To se nemůže stát bez toho, aby se děti cítily respektovanými. Ukazuje to, co děláte a říkáte jako rodič, že děti respektujete? Cítí vlastnictví nad svým tělem? Cítí se být slyšeny? Dostávají slovo ve věcech, které ovlivňují jejich životy?

Děti mají právo na autonomii těla – jejich těla jsou jejich vlastní a měli by dostat možnost dělat o nich jakákoli rozhodnutí. To je samozřejmě důležité ve spojitosti s bezpečností a s jistotou, že se jich nikdo jiný nemůže dotýkat tak, aby jim to bylo nepříjemné. Mělo by ale také zahrnovat, koho chtějí políbit nebo obejmout, zda chtějí ostříhat vlasy nebo propíchnout uši, kdy a jak mnoho jedí a spí a vhodný výběr oblečení.

Poskytnutí kontroly nad vlastním tělem dětem v mladém věku vytvoří základ pro jejich zdravé osobní hranice v pozdějším životě.

Abyste v dětech podpořili sebevědomí a důvěru, musí vidět vás samotné jak tyto atributy praktikujete a musí slyšet, co to znamená. Je důležité si s nimi promluvit o respektování jejich těla a ukázat, že vy respektujete jejich velké emoce.

Hranice

Respktující rodiče stále spolupracují. Život má dost hranic a s našimi dětmi o nich diskutujeme. Rozdíl je v tom, že je vysvětlujeme důkladně (ne „proto, že jsem to řekl“) a dáváme jim svobodu rozhodovat. Dokud budou chápat, jak jejich rozhodnutí ovlivňují ostatní, je jejich právem zapojit se do věcí, které mají vliv na ně.

Často budete muset opakovat vysvětlení. Často jim musíte pomáhat pracovat s emocemi, které přicházejí právě kvůli těmto hranicím. To je v pořádku. Prostřednictvím této práce ukazujete svým dětem, že vám dostatečně záleží na tom, abyste jim vysvětlili, znovu vysvětlili a pomohli jim vypořádat se s věcmi, které považují za obtížné. Pracovat jako tým, který vytváří osobní hranice a dokáže zvládnout hranice ostatních, je něco, co potřebujeme zapojit do každodenního života. To přichází přirozeně s rodinnou kulturou úcty a spolupráce.

Když se lidé (a i děti jsou lidé) cítí jako součást týmu, je mnohem pravděpodobnější, že takovému týmu pomohou! Zeptejte se sami sebe:

• V jakých oblastech života vašich dětí s nimi můžete pracovat?
• Jakým způsobem jim můžete pomoci zapojit se?
• Které aspekty života vašeho dítěte byste mohli změnit, protože postrádají možnost volby?
• Jaké hranice je třeba lépe vysvětlit?

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Spolupráce

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.

Naneštěstí některé oblíbené rodičovské techniky nepočítají s našimi emocemi. Tresty, a ještě více odměny, vysílají dětem zprávu, že si musí naši lásku zasloužit tím, že nás uspokojí námi očekávaným jednáním. Nemyslím si, že by kdokoli takto působil na děti úmyslně – nebo v to alespoň doufám. Často ovšem  jednáme bezmyšlenkovitě. Je-li to způsob, jímž jste byli vychováni vy i vaši rodiče, jakým vychovávají i vaši přátelé, automaticky předpokládáte, že to takto musí být a je těžké vidět jinou cestu. Ale směr mířící ke spojujícímu rodičovství je právě o zvažování těchto věcí – našich předpokladů, očekávání a činů. Jaké zprávy vysíláme ke svým dětem?

Trest / Ostuda

Toto je pravděpodobně jednodušší rozeznat. Ve chvíli, kdy dítě trestáte, říkáte mu, že jeho jednání je pro vás nepřijatelné. Také tím riskujete vyslání zprávy, že dítě samo pro vás není přijatelné. Výzkum to dnes potvrzuje – tresty nefungují. Proto v tom musíte pokračovat. Navíc trestání odvádí pozornost od učení se tím, že se zaměřuje na chyby, jakých se vyvarovat příště. Chceme dítě naučit konat správně pro jeho vlastní motivaci konat tak na základě jeho etiky. Strach z trestu takové jednání nepodporuje.  Věříte-li tomu nebo ne, je trestání škodlivé. Je načase opustit fackování, zostouzení, křičení a zákazy. Pojďme spoupracovat, považovat děti za lidi, s respektem, podporou a láskou bez podmínek.

Odměny / Chvála / Uplácení

Je těžší uvěřit, že odměny a chválení mohou poškozovat stejně jako tresty. Aspoň pro mě to tak bylo. Ale opravdu to jsou dvě strany stejné mince. Dokonce i když máte pocit, že dáváte dětem něco „dobrého“, když nabízíte chválu, váš cíl je stále stejný – ovládat jejich chování. Tvrzení jako „Chci, abys to udělal, abych měla radost“, „chovat se takto je správné“ nebo „hodná holka / hodný kluk“ používají lidě tak často, že? Bylo pro mě opravdu těžké to přestat dělat. Stálo to však za to. Říkat „hodné děvče“ není užitečné. Děti jsou vždy „dobré“! Někdy dělají chyby jako každý, ale to neznamená, že jsou v tu chvíli špatné.

Chceme, aby byly k dobrému chování a dosažení toho, čeho chtějí dosáhnout, motivovány vnitřně. Když je chválíte nebo odměňujete za něco, pro co jsou motivovány samy od sebe, měníte jejich zaměření na uspokojení vás samých. Úplatky samozřejmě také nepomáhají. Obviňujeme děti z toho, že jsou manipulativní, a přesto je učíme, jak přesně takovými být, když je uplácíme. Nedává to smysl. Je na čase, aby byly i odměny, chvály a úplatky z rodičovství také vynechány!

„Když se děti domnívají, že musí dělat dělat působivé věci, aby na ně mohli být rodiče hrdí, jejich přijetí sebe samých se může stát stejně podmíněným.“ Alfie Kohn

Děti chtějí a musejí být milovány bezpodmínečně. Ukažme jim, že to cítíme nejen našimi slovy, ale našimi činy. Přišel čas zbavit se trestů a odměn.

Co můžete dělat místo toho?

• Použijte přirozené důsledky namísto svévolně uložených trestů.
• Diskutujte o problémech a nalezněte řešení společně.
• Modelujte chování, které chcete vidět u svých dětí.
• Ukažte empatii a porozumění při současném zachování hranic. Nabízení komfortu není „dávání“, pomáhá jim naučit se dobře emocionální regulaci.
• Místo chvály kláďte otázky, popište, co vidíte, POPIŠTE VLASTNÍ EMOCE nebo neříkejte nic.
• Respektujte je stejně jako dospělé.
• Když dojde k problému, zaměřte se nejdříve na propojení místo na kontrolu.

Original article: Spojující rodičovství (Connected Parenting) – Rodičovství bez podmínek

©2024 SvobodaUčení.cz. All Rights Reserved.