„Vaše děti nejvíc ze všeho vyžadují být milovány takové, jaké jsou. Ne abyste se je stále snažili napravovat.“ – Bill Ayers

Jak jsem již uvedla dříve, rodičovství se v dnešní době zdá být zaměřeno více na kontrolu než na spojení. Namísto práce na vztazích s dětmi, jsou lidé více zaměřeni na strategie a tipy, které jim pomohou, aby se jejich dítě chovalo tak, jak chtějí. Rodiče chtějí tvarovat své děti do „dobrých“ lidských bytostí. Zpočátku to vypadá jako rozumný cíl. Není přeci naším úkolem naše děti učit?

Ale co když se na to podíváme pohledem našich dětí?

Jak byste se cítili být ve vztahu s někým, kdo by se vás neustále pokoušel změnit?

Co kdybychom naše děti jen přijali takové, kým jsou? Děti jsou jedinečné a skvělé, každé svým způsobem. Přestaňme se snažit předělat je všechny stejně. Některé jsou hlasité a plné energie – oslavujme to, místo abychom se snažili tlumit jejich ducha. Některé jsou klidné a rezervované, respektujme to a nechme jim čas a prostor, které potřebují. Pojďme přehodnotit, jak se na naše děti díváme. Namísto toho, abychom viděli určité znaky jako negativní, považujme je za přednosti! Vaše dítě není panovačné, je to sebejistý vůdce. Váš chlapec není hlasitý, je vášnivý. Vaše dcera není plachá, je zamyšlená. Vaše dítě není příliš citlivé, je empatické. Jaký dárek bude pro dítě pocit, že je perfektní takové, jaké je. Pocit, že nemusí „hrát“ nebo se neustále snažit být lepším. Jak posilující je nemuset být označen štítkem, srovnáván s ostatními, nebo žít podle norem někoho jiného.

„Způsob, jakým jednáme s dětmi, přímo ovlivňuje, co si sami o sobě myslí.“ – Ariadne Brill

Naše rodičovství by také mělo odrážet naše přijetí našich dětí. Trvalé zaměření na nápravu nevede k tomu, aby se děti cítily přijaty. Tresty, ponižování, svévolná pravidla, křik, uplácení a odměny stojí v cestě opravdovému propojení s dětmi. To však neznamená, být přespříliš shovívavám rodičem! Naším úkolem je udržovat naše děti v bezpečí a usměrňovat je k tomu, aby respektovaly sebe i ostatní. Ale můžeme to udělat bez „behaviorálních technik“. Místo toho, abychom se zaměřili na to, že děláme něco pro naše děti, snažme se s nimi pracovat. Stejně jako s partnerem nebo přítelem. Respektovali byste, že jsou individualitami a nezkoušeli byste se je měnit. Místo toho byste pracovali společně, abyste nalezli řešení, která by vás oba uspokojila. To samé může platit pro děti.

Když máte pocit, že je třeba dítě opravit, nejdříve se zastavte a zaměřte se na vzájemné spojení. Dostaňte se na jejich úroveň, v případě potřeby je uklidněte, pomozte jim potvrdit jejich pocity a vyřešte problém společně. Veďte je tak, aby se rozhodovali beze strach uz trestu a podporujte je, když jim věci nejdou podle plánu. Milujte je bez podmínek, aby věděly, že jsou ceněny a přijímány, i když dělají chyby.