Manifest Možnosti podpory Projekty Reference

SvobodaUčení.cz, z.s.

info (zavinac) svobodauceni.cz

Projekt SvobodaUčení.cz funguje od prvních měsíců roku 2012 a za svoji existenci prošel rozsáhlým vývojem. Z původní internetové stránky založené čistě na laickém nadšení se postupem času formuje iniciativa s velkými ambicemi. Naše snažení směřuje jednoznačným směrem: děti vyrůstající ve svobodném, přirozeném a respektujícím prostředí, které jim umožňuje využít veškerý jejich potenciál.
 
Pokud nás chcete kontaktovat, může pro tento účel použít společnou emailovou adresu, jež dále rozešle Vaši zprávu níže uvedenému redakčnímu týmu.
 
Fakturační údaje: SvobodaUčení.cz, z.s., Pohořanská 239, 411 41 Žitenice, IčO: 02287641

Jiří Košárek

kosarek (zavinac) svobodauceni.cz

Svoboda, vzájemný respekt, důvěra a komunikace jsou pilíře, na kterých by měly stát všechny mezilidské vztahy, a hlavně vztahy mezi dítětem a dospělým. Pokud aplikujeme tyto základní principy na oblast vzdělávání dětí, získáme úplně jiný pohled. Vzejde nám z toho opravdové, svobodné, přirozené vzdělávání, které je diametrálně odlišné od v současnosti převažujícího modelu, tedy zkostnatělého státního školství. Po dokončení Vysoké školy ekonomické jsem si toto všechno uvědomil a v březnu roku 2012 jsem založil tuto stránku... Pokračovat ve čtení.

  • Správa webu, financí
  • Technická podpora a administrace
  • Překladatel článků a videí

Zdeňka Staňková

zdenka.stankova (zavinac) svobodauceni.cz

Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých dvou dětí a několikaletá práce učitelky v MŠ mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí... Pokračovat ve čtení.

  • PR, správa sociálních sítí, komunikace s médii, marketing
  • Konzultantka, lektorka, organizace akcí
  • Autorka a překladatelka článků

Anna Třešňáková

anna.tresnakova (zavinac) svobodauceni.cz

Jsem zastáncem svobodné volby a tolerance vždy, všude a za každou cenu. A neformálním, leč odhodlaným ochráncem práv nejen svých vlastních dětí, se kterými osmým rokem fungujeme v režimu domácího vzdělávání. Metou je mi dosažení stavu, kdy se sebeřízené formy učení stanou bez výhrad akceptované jako plnohodnotné – a posunou tak (konečně) běžně uplatňované postupy ve výchově a vzdělávání směrem ke zrovnoprávnění dětí obecně. V mé milované Svobodě učení se, mimo jiné, věnuji především legislativě a projektu SvobodUm... Pokračovat ve čtení.

  • Zakladatelka ASU
  • Koordinátorka projektu SvobodUm
  • Konzultantka, autorka článků
  • Inovátorka a kreativní členka týmu, PR

Michal Kandler

michal.kandler (zavinac) svobodauceni.cz

Ke svobodě učení mě přivedla praxe sociálního pracovníka s dětmi a mládeží, kde jsem zjistil, že velká část problémů dětí a dospívajících je v praxi spojena právě s rigidním školním systémem, který nejenže se nedokáže přizpůsobit jejich potřebám, ale často je s nimi v rozporu. S příchodem vlastních dětí také změna životní filozofie a přijmutí zodpovědnosti za svůj i jejich rozvoj. Ve Svobodě učení se věnuji facilitaci a strategii vzdělávací politiky. Mojí nejoblíbenější knihou je Jonathan Livingston Racek od R. D. Bacha... Pokračovat ve čtení.

  • Strategie SU
  • Facilitace, konzultant, lektor
  • Autor a překladatel článků

Urza

urza (zavinac) svobodauceni.cz

Vždy jsem se zajímal o svět kolem sebe a snažil se mu porozumět; nejvíce mě fascinovali lidé, jejich vztahy a společenství těmito vztahy utvářená. Přemýšlením o nich a problémech s nimi spojených mi začínalo být stále více jasné, že většina zla a utrpení pramení z omezování lidské svobody násilným donucením k čemukoliv, co tito lidé sami dobrovolně udělat nechtějí; po tisících hodin čtení, psaní, vášnivých diskusí, přemítání (a odmítání) jsem seznal, že největšími agresory současnosti jsou státy, které – aby své krajně nemorální jednání ospravedlnily – využívají masivní propagandy, jejíž součástí je indoktrinace těch nejmladších skrze vzdělávací systém. Usiluji o zastavení rozpínavosti státu na mnoha frontách, ale tu ve Svobodě učení považuji za nejdůležitější a mému srdci nejbližší: Prosaďme úplnou odluku školství od státu a osvoboďme tak nejen děti – ale v konečném důsledku všechny lidi – od státního násilí a útlaku... Pokračovat ve čtení.

Spolupracují s námi:

Šárka Hauznerová

Vystudovala jsem pedagogickou fakultu univerzity karlovy v Praze. Po studiích jsem hledala vlastní cestu na poli vzdělávání, která by byla respektující a smysluplná jak pro mě, tak pro mé studenty. Deset let jsem pracovala jako učitelka a manažerka v oblasti vzdělávání mládeže. Od roku 2011 navštěvuji tréninky nenásilné komunikace a kritického myšlení. V roce 2016 jsem založila Svobodnou školu Praha. Ve škole se starám o tvorbu pedagogické koncepce a o oblast komunikace a mezilidských vztahů. Podporuji kolegy i děti při hledání společného řešení v konfliktních situacích, konzultuji s rodiči vzdělávací cestu jejích dětí a vedu semináře o výchově pro rodiče, konzultuji s pedagogy jejich výchovné postupy. Baví mě objevovat nové cesty v životě, v práci i v přírodě. Ve volném čase podporuji lidi na jejich cestě k cíli a ke svobodě prostřednictvím koučování.

Gabriela Ježková

Narodila jsem se v Brně, kde jsem šla poprvé do školky a školy, dále na gymnázium a PdF MU. Ve školce jsem chtěla být paní prodavačkou, doma jsem si kupila všelijaké krabičky, vyráběla bankovky, ťukala do pokladny a „obsluhovala“ celou rodinu. Pak přišel můj velký den – šla jsem poprvé do školy. Přesně si pamatuji, co jsem měla na sobě a jak to tam vonělo. Opravdu moc se mi tam líbilo a ten den jsem si řekla, že budu paní učitelkou. Moje představy o tom, co a na jakém stupni bych ráda učila, se postupně vyvíjely, až jsem se dopracovala k tomu, že chci s dětmi prostě být. Celou svou školní docházku a studia jsem si dělala zápisky o tom, co bych ve škole chtěla jinak. Od prvního ročníku na gymnáziu jsem jezdila doučovat děti a častokrát mi bylo moc smutno z dusné atmosféry v rodinách a neštěstí, které bylo cítit, kdykoli se o škole začalo mluvit. Ve třetím ročníku jsem napsala studentskou práci o alternativních školách, díky které jsem se dostala na velmi zajímavá místa, a v ročníku posledním absolvovala kurz pečovatelství o děti ve věku 3-15 let. Po gymnáziu jsem nastoupila na svůj vysněný obor na „pajdáku“ a vymetala všechny možné praxe, abych se dostala do škol. Stále jsem měla pocit, že mi škola nedává, co potřebuji, a tak jsem navštěvovala nejrůznější kurzy (jako třeba Respektovat a být respektován). Poslední ročník jsem dokončovala již jako „paní učitelka“ na jedné brněnské základní škole. Abych nevypadla ze cviku, hned po státnicích jsem navázala v rámci celoživotního vzdělávání na rozšiřující studium speciální pedagogiky, které jsem po třech letech úspěšně ukončila závěrečnou zkouškou z etopedie, psychopedie, specifických poruch učení a integrativní speciální pedagogiky. Stále jsem učila, doučovala, vedla kroužky, tábory, spolupracovala se vzdělávacími organizacemi, až jsem jednoho dne založila svou vlastní neziskovku. V té době jsem v rozmezí necelých dvou let dostala ty dva nejkrásnější dárečky, které žena může od života získat. Narodil se nám Víteček a Amálka a já začala přemýšlet, kam je jednou dám do školy. Přemýšlela jsem a přemýšlela a přemýšlela a… Ale v podstatě se mi žádná varianta nejevila jako ideální, a tak se mi postupně začal vracet můj velký sen z dětství o tom, že si jednou založím „vlastní“ školu. Pustila jsem se tedy do práce a školu založila. Jmenuje se Ježek bez klece.

Olionka Petráčková

Téměř vše, čemu jsem se v životě ráda věnovala a v čem bych si přála pokračovat profesně i nadále, jsem se učila sama mimo školu nebo u soukromých učitelů cizích jazyků (anglický, německý, italský a ruský). Jejich uplatnění v komerční sféře jsem studovala také na univerzitě. Přemnoho drahocenného času a energie, jež jsem mohla vložit do pro mne osobně smysluplnějších činností, jsem ztratila učením na nikdy nekončící kontrolní páky v podobě testů a zkoušení, které přes svou úpornou snahu a četnost stejně nikdy nezaručí, že látka v nich obsažená žákovi zůstane v paměti. Mnohdy děti okrádají také o radost z učení a hraní, pro něž jsou od přírody stvořeny. Až s vlastními dětmi jsem měla šanci na vlastní oči vidět a zažít, jak vypadá čistá, manipulacemi neposkvrněná autentická láska k učení a potěšení z něj. Kdybych již od raného dětství mohla zcela rozhodovat o svém čase a studiu, využila bych čas efektivněji. S náplní školních osnov bych došla ke shodě jen málokdy, a když, tak ve zcela jiném období než které je určeno nesmyslně pro všechny děti daného ročníku předem a stejně. Zato bych si potřebné informace mnohem lépe a snáze zapamatovala a averze vůči danému předmětu by se eliminovala. Věnovala bych se naplno hře na klavír a dalším zájmům. Například od 12 let jsem se ve volných chvílích zaobírala programováním webových stránek. Mezi mé poslední práce patří vytvoření stránek pro autorku mé oblíbené a velmi inspirující knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi - Naomi Aldort. V současnosti pracuji na překladu knihy a článků o sebeřízeném vzdělávání a kontaktním rodičovství.