Zatím žádné komentáře

Vzdělávání pohledem svobodného oka (vzdělávání z pohledu unschoolingu)

15ti letý Kevin Snavley, který byl celý svůj život „odškolen“, v tomto vynikajícím článku popisuje, co to pro něj znamená a jak prožil jeden rok na střední škole, kam se dobrovolně rozhodl jít.

Celý svůj život jsem byl „odškolený“. Jediná věc, která může být vzdáleně považována za školu, byla školka, a samozřejmě, to byla jen zábava a hry. Byl to prostě život. Vždy jsem přemýšlel o tom, jaké to je tam být, celý den ve školní budově. Jak musí být hrozné sedět tam hodiny a být vyučován potrhlými učiteli a dělat hodiny domácích úkolů. A poté někde mezi tím, že většina mých přátel chodila do školy a já jsem o tom stále přemýšlel, jsem byl chycen v tom, že jsem chtěl všechny „dohnat“. Chvíli ve věku 12ti let jsem chtěl být vždy na stejné úrovni jako děti ve škole. Bylo to pravděpodobně z důvodu toho, že jsem se cítil hloupý nebo méně inteligentní než oni, což opravdu nebyl ten případ. Oni jen znali více bezvýznamných faktů než já. Až do loňského roku mi trvalo, než jsem si konečně uvědomil a opravdu jsem pochopil důvody a radosti unschoolingu. Proč je opravdu mnohem lepší než veřejná škola.

Co si pamatuji, moji kamarádi chodili do veřejné školy. Všichni. Ve skutečnosti jsem neměl opravdového unschooling kamaráda, kromě mých bratranců a sestřenic. Takže jsem určitým způsobem vyrostl s lehce hybridním myšlením. Jedna část, která obhajovala a toužila být ve veřejné škole, a druhá, která byla kompletně proti tomu a která měla názory výhradně ve prospěch unschoolingu. Moji rodiče nám vždy říkali, proč je veřejná škola špatná, ale samozřejmě jako malé dítě jsem tomu úplně nerozuměl. Nikdy jsem to neměl možnost zažít. Takže jsem jednoduše přijal, že je to špatné místo, ve kterém bych neměl být, což se změnilo až v mých 14ti letech. Protože jsem nechodil do školy, myslel jsem si, že mám špatné slohové schopnosti a hromadu dalších věcí. Nakonec jsem se rozhodl jít do prvního ročníku na střední školu, abych mohl na všechno přijít. Proč je veřejná škola široce považována za lepší možnost? Proč moji rodiče a všichni ostatní unschooling rodiče tvrdí, že je to špatné místo? Proč je unschooling o tolik lepší? Všechny moje odpovědi jsem získal.

Lhal bych, pokud bych říkal, že jsem tam šel ze 100% osobních důvodů. Měl jsem jednu kamarádku, která byla zarytým zastáncem škol a myslela si, že mrhám svým životem. Určitým způsobem jsem jí chtěl dokázat, že to zvládnu, a jestli to je nebo není lepší než unschooling. Vzpomněl jsem si na to, až když jsem toto začal psát. V hlavě jsem o tom přemýšlel jako o experimentu. Myslím tím, že je hezké být „normální“. Ale je to to nejlepší? Za účelem tohoto textu přeskočím celý školní rok a ušetřím vás detailního popisování celých devíti měsíců. Škola byla přesně taková, jak jsem očekával. No, alespoň celá ta fasáda. Nebylo to tak hrozné, jak moji rodiče říkali. Přesto jedna věc, které jsem si první den všiml, je, jak málo času tam je na „socializaci“. Je to jedna věc, kterou všechny děti stále říkají: „Můžu se scházet se svými kamarády!“ Rozhodně to nebylo „scházení“, na které jsem byl zvyklý. V tu chvíli se to zdálo jako hloupý důvod pro to tam být.

Po několika týdnech jsem si začal uvědomovat, kdo doopravdy jsem. Nebyl jsem hloupý, ani trochu. Pokud byl někdo hloupý, bylo to 90% studentů, kteří tam byli. Všichni se rozplývali nad mými slohovými schopnostmi, včetně mé učitelky angličtiny. Všechny své předměty jsem zvládal dobře, přestože jsem NIKDY neměl jedinou formální vyučovací hodinu. Tím jsem si uvědomil, že jako unschooler, který nikdy nebyl vyučován jako tito studenti, jsem byl v této hře lepší než oni. Poněkud ironické, ne? Některé z mých oblíbených předmětů byly angličtina, japonština a jazzový sbor. Ty byly nejlepší.

Něco, co jsem opravdu začal na školních dnech nenávidět, bylo to, že jsem musel vstávat v 6:30 ráno, zůstat tam šest hodin, poté plavat další dvě hodiny, před tím než jsem šel domů dělat bezvýznamné domácí úkoly. První semestr jsem trochu zlenivěl a skončil jsem s průměrnou známkou 1,7, což bylo stále lepší než většina ostatních, ale nebyl to můj nejlepší výsledek. Druhý semestr jsem se zlepšil na 1,2. Nemohl jsem vystát, že jsem obklopen nemotivovanými, hloupými (ne akademickým způsobem, ale tím, jak se obecně chovali) lidmi. Dalším trendem, kterého jsem si všiml, bylo „nemůžu“. KAŽDÝ to používal. Celých těch devět měsíců bylo pro mě vcelku dobrých. Mělo to negativa i pozitiva. Zjistil jsem, že to, co jsem dělal před tím, bylo MNOHEM lepší, než získaly děti ve škole, zjistil jsem, že to, co mi rodiče říkali, nebylo úplným bludem, zažil jsem něco, co jsem nikdy nedělal, záhada byla pryč, a co je nejlepší, nyní můžu obhajovat filozofii unschoolingu bez nejmenších pochybností v mé mysli a být zároveň důvěryhodný.

Rychle jsem si uvědomil, že pokud bych musel tenhle nesmysl devět let přetrpět, pravděpodobně bych nebyl takový, jaký dnes jsem. Kamarádi mi říkali, že bych byl úplný premiant. Říkám, že ne, byl bych lenoch, který by nechtěl ve svém životě nic jiného než gauč. (Což bych měl dodat, že jsem se naučil z televize. Ale chápete moji pointu.) Věc, která mě udělala zodpovědným, chytrým a motivovaným, byl můj život bez škol. A jak jsou děti z veřejných škol hloupé, protivné, nemotivované, atd., opravdu jim to nemůžete mít za zlé. Zatímco ostatní školní děti, které si se mnou jakž takž rozumí, si na ně stěžují také; ale ani ony to nechápou. Opravdu to nemůžete pochopit, pokud jste nežili svobodný život. (Něco jiného, co jsem si uvědomil, bylo to, že lidé, s kterými jsem se již kamarádil, byli nejinteligentnější lidé v budově. Náhoda?) Některé osobnosti jsou odlišné a snesou 12 let školy plus vysokou školu, většina ale ne. Mezi tím, jak jim učitelé říkají, že nejsou dost dobří, a jak mrhají svým životem, kvůli něčemu, na čem nezáleží, usmaží je to. Většinou si toho nikdo nevšimne, prostě se vypaříte. Během těchto devíti měsíců jsem to začal na sobě cítit. Každá myšlenka, každý sen, který chcete splnit, inspirace, která vás zasáhne, všechno to jde stranou, a nakonec prostě zapomenete, jak žít jakýmkoliv jiným způsobem.

Doporučil bych poslat dítě do školy? Určitě ne. Je příliš jednoduché se ztratit. Jedinou věc, kterou bych vám poradil je, najít si unschooling kamarády. Doporučil bych, aby nějaký jiný unschooler šel do školy? Pokud jim to pomůže stejně jako mně, proč ne. Pokud chtějí vidět, jaké to je, jasně. Jinak to ale bude stát za nic. Každopádně. Bylo by prospěšné pro každého zažít, jaké to je, ale ne každý tím může projít se stejným pohledem. Takže jako vše v našich životech, je to na našem rozhodnutí. Ale teď jsem tu, rok, který jsem myslel, že nikdy neskončí, je hotov a já se musím rozhodnout, co chci dělat následující tři. Během několika posledních dní jsem rozmýšlel nad tím, co opravdu chci. Dokončit střední školu, vyrovnat se se vším, co nemám rád, a získat z věcí, které rád mám? Nebo jít rovnou na vysokou školu a zaměřit se na to, co v životě chci? To je něco, nad čím budu teď nějakou dobu přemýšlet.

🌍 Líbil se vám tento článek? Jeho překlad vznikl díky práci dobrovolníků. Znáte nějaký jiný, který by stál za překlad, nebo chcete také nějaký přeložit? Zapojte se do skupiny Překládáme se SvobodouUčení.cz.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení
    • (bude vyhlášeno)
Originální článek: Education From the Free Eye

Komentáře jsou uzavřeny .