mm

Urza

Vždy jsem se zajímal o svět kolem sebe a snažil se mu porozumět; nejvíce mě fascinovali lidé, jejich vztahy a společenství těmito vztahy utvářená. Přemýšlením o nich a problémech s nimi spojených mi začínalo být stále více jasné, že většina zla a utrpení pramení z omezování lidské svobody násilným donucením k čemukoliv, co tito lidé sami dobrovolně udělat nechtějí; po tisících hodin čtení, psaní, vášnivých diskusí, přemítání (a odmítání) jsem seznal, že největšími agresory současnosti jsou státy, které – aby své krajně nemorální jednání ospravedlnily – využívají masivní propagandy, jejíž součástí je indoktrinace těch nejmladších skrze vzdělávací systém. Usiluji o zastavení rozpínavosti státu na mnoha frontách, ale tu ve Svobodě učení považuji za nejdůležitější a mému srdci nejbližší: Prosaďme úplnou odluku školství od státu a osvoboďme tak nejen děti – ale v konečném důsledku všechny lidi – od státního násilí a útlaku.

Vina a trest

Existuje více důvodů, proč se můžeme rozhodnout neudělat něco špatného, i kdyby nám to mělo přinést nějaký benefit. Rád bych se zde zabýval dvěma motivacemi. Tou první je strach z následků takového činu; to může být typicky nějaký trest (v nejrůznějších podobách). Tou druhou je touha být sám se sebou spokojen, cítit se...

pokračovat ve čtení

Plíživá smrt svobody slova i výchovy

Jakýsi rasistický islamobijec zvolil při výchově své malé dcerky dost svérázné (což používám coby eufemismus pro nechutné) metody; povzbuzoval ji v mlácení baseballovou pálkou do polštáře a vybízel ji, aby si představovala, že bije cikány či muslimy (do role se celkem vžil, padaly totiž i rady typu: „Počkej, jenom mu zlom pár kostí, nezabij ho.“...

pokračovat ve čtení

Svoboda učení znamená i svobodu placení

Tento článek je určen všem, kdo sice chápou a ztotožňují se s konceptem svobodného vzdělávání v tom smyslu, aby nikdo nikoho k ničemu v rámci učení nenutil, ale jejich „sociální cítění“ jim říká, že by každý měl mít pozitivní „právo na vzdělání“; zde si dovolím připomenout rozdíl mezi negativními a pozitivními právy: Negativní jsou ta, podle...

pokračovat ve čtení

Výjimky jen pro výjimečné

Možná jste zaznamenali případ Adriána Mokrého, mladého nadějného geniálního matematika a astronoma, jenž sice vyhrává jednu matematickou olympiádu za druhou a v exaktních vědách již předčil mnohé své učitele, leč v důsledku vrozené vady (vývojové dysfázie) nedokáže napsat slohovou práci, není-li téma zadáno velmi exaktně; náš vzdělávací systém byl v posledních letech na základě nejrůznějších...

pokračovat ve čtení

Unschoolingoví negramoti

Jedním z nejčastějších argumentů proti unschoolingu bývá, že se děti bez škol nenaučí číst a psát; k osvojení těchto dovedností je dle kritiků zapotřebí vnucené autority a donucení k této činnosti, protože jinak by se prý děti jen flákaly a ze škol by proudily davy negramotů. A proč by tomu tak mělo být? Inu, v „normální škole“ se...

pokračovat ve čtení

Co bychom si počali bez povinné školní docházky?

Před časem jsem zde kritizoval povinnou školní docházku coby naprostou státní zrůdnost; protože se jedná o poměrně netriviální téma, začal jsem pouze kritikou povinné školní docházky ukončenou slibem, že se k tématu ještě vrátím – a jak jsem řekl, tak činím. Zatímco minule jsem vysvětlil důvody, proč považuji povinnou školní docházku za obrovské...

pokračovat ve čtení

Financování škol

Doposud byly české školy financovány podle počtu studentů; poslanci však odhlasovali, že peníze budou od září rozdělovány podle odučených hodin (předkládání zákona mimochodem provázela hysterie, jejíž součástí byla témata jako tradice humanismu, genocida indiánů, evropské hodnoty, třicetiletá válka, zvěrstva křesťanství, škodlivost multikulti a čokolády – papaláši to vzali z gruntu). Co s sebou tato...

pokračovat ve čtení

Od malého občánka k poslušnému občanovi

Povinná školní docházka je jedno z těch témat, jež jsou prezentována (zejména ve škole, ale i téměř všude jinde) velmi jednostranně: Je vyzdvihováno, v čem bylo její zavedení prospěšné, ale prakticky nikdo nemluví o jejích negativech; člověk, kterého to příliš nezajímá, by mohl dokonce usoudit, že žádná neexistují. Osobně toto téma nepovažuji za zdaleka...

pokračovat ve čtení

Kdo je kdo ve Svobodě učení – Urza

Vždy jsem se zajímal o svět kolem sebe a snažil se mu porozumět; nejvíce mě fascinovali lidé, jejich vztahy a společenství těmito vztahy utvářená. Má zvídavost se měnila v posedlost věděním, zjišťováním, hledáním souvislostí a abstrakcí; již od útlého věku jsem se zamýšlel nad tím, jak by asi mělo vypadat dobré lidské společenství, jak by...

pokračovat ve čtení