Ačkoli je hraní videoher pro děti oblíbenou činností, jejich dopad na zdraví byl dosud vnímán spíše jako negativní. Ve studii provedené výzkumným týmem na Columbia University’s Mailman School of Public Health a jejich kolegy z Paris Descartes University byl vyhodnocen vztah mezi množstvím času stráveným hraním videoher a duševním zdravím, kognitivními a společenskými dovednostmi u dětí. Bylo zjištěno, že hraní videoher může mít na malé děti pozitivní vliv. Výsledky studie byly publikovány online v časopise Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology.

Po zohlednění věku, pohlaví a počtu dětí výzkumnící zjistili, že časté hraní videoher je spojeno s 1,75násobně větší pravděpodobností vysokého intelektuálního fungování a 1,88násobně vyšší celkovou školní kompetencí. Nebyl nalezen významný vztah mezi hraním videoher a problémy v oblasti duševního zdraví, hodnoceném z pohledu dětí, matek a učitelů. Zároveň bylo zjištěno, že častější hraní videoher je spojeno s menšími problémy ve vztazích s vrstevníky. Na základě hodnocení rodičů hraje jedno z pěti dětí videohry více než 5 hodin týdně. 

Podkladem pro tyto výsledky byla data získaná v rámci projektu Mentálního zdraví školních dětí ve věku 6 – 11 let v Evropě. Rodiče a učitelé hodnotili duševní zdraví dětí pomocí dotazníku a děti samy odpovídaly na otázky prostřednictvím interaktivního nástroje. Učitelé pak navíc hodnotili akademickou úspěšnost. Mezi faktory spojené s častějším hraním videoher patří pohlaví (více hrají chlapci), věk (více hrají starší děti) a velikost rodiny (více hrají děti ze středně velkých rodin). Naopak množství času tráveného hraním videoher bylo nižší u dětí matek s nižším vzděláním a matek samoživitelek.

“Hraní videoher je častou volnočasovou aktivitou u dětí školního věku. Výsledky ukazují, že děti, které často hrají videohry, mohou mít lepší vztahy s vrstevníky a lépe mohou zapadat do školního kolektivu. Je ale třeba jisté obezřetnosti s nadhodnocováním těchto výsledků. Nastavování limitů spojených v používáním počítačů zůstává na rodičích jako hlavní součást rodičovské zodpovědnosti a celkových strategií školní úspěšnosti.” říká Katherine M. Keyes, PhD, asistentka profesora epidemiologie na Mailman School of Public Health.

Zmíněná studie: Kovess-Masfety, V., Keyes, K., Hamilton, A. et al. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol (2016) 51: 349. https://doi.org/10.1007/s00127-016-1179-6