Zatím žádné komentáře

4 důvody, proč by se měl systém nuceného vzdělávání zhroutit

Tady jsou čtyři důvody, proč sebeřízené vzdělávání nahradí nucené vzdělávání.

Nazývali mě bláznivým optimistou či romantickým idealistou. Jak mohu věřit tomu, že systém povinného (nuceného) vzdělávání stojí na prahu zhroucení? Lidé mnohokrát zmiňují, že školský systém je v současnosti silnější než kdy dřív. Oproti dřívějšku ubírá dětem mnohem více času, požírá stále více veřejných financí, zaměstnává více lidí a je daleko více kontrolovaný vládou, a to i z vyšších míst. Tak proč věřím tomu, že zkolabuje – zprvu pomalu a poté velmi rychle – zhruba během 10 let? Tady jsou čtyři důvody (adaptace z webových stránek „Aliance pro sebeřízené vzdělávání“):

  1. Náš systém nuceného vzdělávání je pro děti čím dál škodlivější

Před několika dekádami byly školy tolerovány především proto, že nepohlcovaly tolik času mladých lidí. Děti a teenageři měli po škole spoustu času – o víkendech a také přes léto mohli provozovat sebeřízené aktivity. Ale během let se začal školský systém vtírat, ba dokonce narušovat život dětí a jejich rodin. Délka školního roku se prodloužila (nyní je o 5 týdnů delší než v 50. letech). Počet let povinné školní docházky se zvýšil. Množství úkolů se zvedlo nezměrně, obzvláště na základních školách. Přestávky se redukovaly nebo dokonce eliminovaly. Zábavné činnosti jako umění a hudba jsou v osnovách pravidelně vynechávány, aby děti vyplňovaly pracovní listy a připravovaly se na testy. Učitelé mají také méně svobody odbočit ze standardizovaných osnov a na děti je vyvíjen čím dál větší tlak, aby získaly vysoké skóre ve standardizovaných testech. Děti dnes ve škole a u domácích úkolů tráví víc času než jejich rodiče v práci na plný úvazek, přičemž práce na školních věcech je mnohem obtížnější a vyvolává více stresu než typická práce dospělého. Před sto lety jsme došli k závěru, že dětská práce na plný úvazek je týrání, proto jsme ji učinili nezákonnou; ale nynější školy ji umí zcela nahradit.

Prodloužení doby, nuda a stres ze školy přivádí mnoho dětí na pokraj nervového zhroucení. Stále více lidí si to uvědomuje. Už nikdo nevěří tomu, že škola je pro děti neškodný zážitek. Důkazy o tom, jakou patologii způsobuje, jsou zdrcující. Jmenuji tu několik z těchto důkazů:

  • Rozsáhlá studie zahrnující studenty z mnoha školských regionů odhalila, že studenti byli méně šťastní ve škole než v jakémkoliv jiném prostředí, v kterém se pravidelně vyskytují [1]
  • Verbální urážky od učitelů jsou běžným jevem. Například: podle jednoho z výzkumů 64% žáků prvního stupně základní školy zažívá stres kvůli verbálním urážkám od učitelů.[2] Další studie odhalila, že téměř 30% chlapců je verbálně napadáno učiteli ve školkách, verbální urážky se během let znásobovaly.[3] Výzkum ukázal, že 50-60% dospělých lidí si vybavuje zážitky ze školy jako traumatizující.[4]
  • V současnosti 20% chlapců ve školním věku dostane diagnózu ADHD, což je „porucha“, která je z velké části definována na základě selhání při adaptaci na školní nudu; většina z této skupiny dostává silné léky, aby se škole přizpůsobila.
  • U malých dětí byly hladiny stresového hormonu kortizolu významně vyšší ve vzorcích odebraných 2 měsíce po zahájení základní školy než 2 měsíce před jejím zahájením.[5] Tato hladina kortizolu odrážela chronický stres, který může vážně poškodit fyzický růst a zdraví.
  • V další studii byli dospělí požádáni, aby nalezli nějaká pozitiva, vrcholné učební zážitky ze svých školských let. Jen málo si dokázalo takový zážitek vybavit. Mnoho si ale vybavilo negativní zážitky, které jejich rozvoji spíše překážely, než aby ho podporovaly.[6]
  • Rozsáhlý národní výzkum vedený Americkou psychologickou asociací odhalil, že američtí teenageři zažívají mnohem větší stres než dospělí a škola je jednou z největších příčin jejich stresu (to uvedlo 83% dotazovaných). Ve stejném výzkumu 27% teenagerů přiznalo, že zažívají během školního roku „extrémní stres“, ve srovnání s 13%, kteří ho uvedli během léta).
  • Množství návštěv na pohotovosti dětského zdravotního střediska – oddělení mentálního zdraví, které vedly alespoň k jednomu přenocování (především kvůli vážným nervovým kolapsům nebo pokusům o sebevraždu), bylo v době školního roku více než dvojnásobné.

Nebudu přehánět, když povím, že standardní školství je státem podporované (nebo dokonce státem nařízené) týrání dětí. Stále více a více lidí si to začíná uvědomovat a to je také důvodem, proč stále více a více lidí hledá cesty, jak své děti zachránit. (Pokud chcete vidět další škody, které standardní školství páchá, podívejte se na Sedm hříchů našeho systému nuceného vzdělávání.)

  1. Narůstají důkazy o tom, že děti a dospívající se mohou vzdělávat sami a obzvláště dobře bez systému nuceného vzdělávání

Summerhill, slavná škola a základna pro sebeřížené vzdělávání založená A.S.Neillem, funguje v Anglii už skoro sto let. Sudbury Valley, založená Danielem Greenbergem a dalšími, pracuje v Massachusetts už skoro půl století, a desítky dalších jich vznikly poté. Je to čtyřicet let od doby, kdy učitel a filozof John Holt poprvé užil termín unschooling, aby popsal způsob domácího vzdělávání, ve kterém děti následují své vlastní zájmy a ne vynucené osnovy.

Během posledních pár desetiletí se tisíce mladých lidí ze širokého spektra prostředí vzdělávalo těmito způsoby, a mnohdy pokračovali i na další studia a dokazovali, že se jim v životě daří. Neměli žádné zjevné obtíže při zvykání si na nároky tradičního vyššího vzdělání, pokud se rozhodli jít touto cestou. A vydali se na úspěšnou kariérní dráhu při pracích, kterých si ve společnosti vážíme. Jako dospělí všeobecně uváděli, že jim sebeřízené vzdělávání prospělo, protože jim umožnilo rozvinout si své zájmy (které se často staly také jejich pracovní náplní) a tím, že si díky němu vytříbili takové vlastnosti jako osobní zodpovědnost, iniciativu, tvořivost, zvídavost, kritické myšlení a schopnost komunikovat dobře s lidmi nehledě na jejich postavení.[7] (Pozn.: popsal jsem do detailu biologické podklady pro sebeřízené vzdělávání a důvody, proč funguje tak dobře, v mnoha předchozích článcích, ale pro stručnou definici a vysvětlení viz zdezde).

V posledních letech stále více rodin volí pro své děti sebeřízené vzdělávání. Částečně je to díky zvýšeném povědomí o úspěších sebeřízeného vzdělávání a částečně kvůli rostoucí toxicitě donucovacího školského systému. Čím více rodin se pro to rozhodne, tím více lidí se o tom dozví a uvidí výsledky a úspěchy z první ruky. V jistou chvíli, když každý vidí důkazy, brány se otevřou a lidé budou prchat ze škol fungujících na principech nátlaku. Lidé budou vyžadovat, aby část veřejných prostředků, které jsou nyní vynakládány na systém nuceného vzdělávání, byly využity na budování vzdělávacích středisek nebo jiných zařízení, které podpoří sebeřízené vzdělávání, aby všechny rodiny bez ohledu na jejich příjem, měly možnost je využít.

  1. Sebeřízené vzdělávání je dnes mnohem jednodušší než v minulosti

Řídit si své vzdělávání je v současnosti mnohokrát snazší než kdy dřív. Jeden z důvodů, proč tomu tak je, leží v narůstajícím počtu rodin, které se do toho pustí a zároveň zvýšená přípustnost sebeřízeného vzdělávání v kultuře jako celku. Dostupnost škol a vzdělávacích center, které fungují na bázi sebeřízeného vzdělávání, stoupá. To samé platí pro rodiny se sebeřízeným vzděláváním. Společenské bariéry vůči sebeřízenému vzdělávání se zmenšují, čím běžnější se tento proces stává, a čím více a více lidí, což zahrnuje i vzdělávací autority, zná mladé lidi, kteří se touto cestou vydali a vidí jejich úspěchy.

Další důvod pro usnadnění sebeřízeného vzdělávání tkví v technologii. Dnes si může kdokoliv s počítačem a internetovým připojením najít v podstatě všechny informace na světě. Lidé, kteří si řídí své vzdělávání, si mohou v případě zájmu o téměř jakékoliv téma, najít článek, video, diskusní skupinu nebo dokonce online kurzy. Mohou získat informace, sdílet myšlenky s experty či začátečníky z celého světa, kteří mají podobné zájmy. Studenti na standardních školách musí studovat jen to, co jim nadiktuje škola a jen způsobem, jakým jim to nadiktuje. Ale studenti při sebeřízeném vzdělávání si nacházejí témata a způsoby vzdělávání, které sedí na míru jejich zájmům a způsobu učení. Nejsou zdržováni pomalým tempem školního kurzu, ani nejsou tlačeni dopředu, když potřebují ještě více času ke vstřebání informací, nebo aby se do tematiky ještě více ponořili.

  1. Změny v ekonomické sféře nahrávají vlastnostem rozvinutým díky sebeřízenému vzdělávání

Díky změnám ve způsobech, jak si vyděláváme na živobytí, jsou vlastnosti získané vynuceným školením méně hodnotné než ty, které člověk získá sebeřízeným vzděláváním. Ty jsou nyní mnohem cennější než kdy dříve. Nepotřebujeme lidi, kteří memorují a neustále opakují mnoho informací. Máme k tomu Google. Nepotřebujeme spoustu lidí, kteří dělají věci rutinně, na tyto monotónní práce dnes máme roboty.

To, co potřebujeme a co budeme potřebovat i nadále, jsou lidé, kteří uvažují kriticky a kreativně, inovují, pokládají otázky, na které nikdo dříve ani nepomyslel a hledají na ně odpovědi, lidé, kteří přinášejí morální hodnoty a nadšení na pracoviště. To jsou ty druhy vlastností, které zdokonaluje sebeřízené vzdělávání. Ve vynucovacím školském systému se vyžaduje, aby každý plnil stejné osnovy a byl motivovaný skrze odměny či tresty, namísto ryzího zájmu, což zaručí jedině to, že si studenti nerozvinou vášnivé zájmy, hluboké porozumění, nepochopí záměr a smysl a chtějí to mít už za sebou.

Slyším, jak někteří říkají: „Dobrá, to jsou dobré důvody, proč by měl tento vynucovací školský systém brzy skončit, ale skončí?“ Ano, stane se tak, protože opravdu došel na pokraj zhroucení. Ve skutečnosti ke spoustě ohavností ve školách došlo právě z důvodu, že umíme rozpoznat, že školy selhávají. Naprosto nesmyslně jsme se v poslední době snažili „spravit“ školy tím, že jsme dělali více toho, co nefunguje. Ale to nemůže pokračovat donekonečna. Revoluce nepřijde díky tomu, že dojde k nějakému osvícení autorit ve školském systému, ale protože narůstající počet rodin, které jsou obětí toho systému, si uvědomí, že mají volbu – dobrou volbu – a využijí ji.

Ale nečekejme, že se objeví nějaká společenská změna, vytvořme ji. Vytvořme organizované hnutí, které informuje lidi o této možnosti a také jak jí dosáhnout. To je cílem také organizace Aliance pro sebeřízené vzdělávání, jejíž jsem součástí. Možná se přidáte.

🌍 Líbil se vám tento článek? Jeho překlad vznikl díky práci dobrovolníků. Znáte nějaký jiný, který by stál za překlad, nebo chcete také nějaký přeložit? Zapojte se do skupiny Překládáme se SvobodouUčení.cz.


[1] Csíkszentmihályi, M., & Hunter, J. (2003). Happiness in everyday life: The uses of experience sampling. Journal of Happiness Studies, 4, 185–199.

[2] Irwin A. Hyman & Donna C. Perone (1998).  The Other Side of Student Violence: Educator Policies and Practices That May Contribute to Student Misbehavior.  Journal of School Psychology, 36, 7-27.

[3] Brengden, M., Wanner, B., & Vitaro, F. (2006). Verbal abuse by the teacher and child adjustment from kindergarten through grade 6. Pediatrics, 117, 1585-1598.

[4] A. G. McEachern, O. Aluede & M. C. Kenny (2008).  Emotional abuse in the classroom: Implications and interventions for counselors. Journal of Counseling and Development 86, 3-10.

[5] Groeneveld et al (2013). Children’s hair cortisol as a biomarker of stress at school entry. Stress: The International Journal on the Biology of Stress, 16, 711-715.

[6] K. Olson. Wounded by School.  Teachers’ College Press, 2009.

[7] See research studies reported in: (a) American Journal of Education, 94, pp 182-213; (b) Other Education: The Journal of Educational Alternatives, 4, 33-53; and  (c) Book by Greenberg, D., & Sadofsky, M. Legacy of Trust: Life after the Sudbury Valley School Experience; and (d) book by Greenberg, D., Sadofsky, M., & Lempka, J. The Pursuit of Happiness: The Lives of Sudbury Valley Alumni.)

mm

Peter Gray

Peter Gray je výzkumným profesorem psychologie na Bostonské univerzitě. Provedl a publikoval výzkum komparativní, evoluční, vývojové a vzdělávací psychologie; publikoval články o inovativních vzdělávacích metodách a alternativních přístupech k vzdělávání; a je autorem Psychologie (Worth Publishers), vysokoškolské učebnice k úvodu do psychologie, která je nyní již v 6. vydání. Vystudoval Columbia University a získal doktorát v biologických vědách na Rockefellerově univerzitě. Jeho současný výzkum a psaní se primárně zaměřuje na přirozené způsoby dětského vzdělávání a na celoživotní význam hry. Jeho vlastní hry zahrnují ne jen výzkum a psaní, ale také cyklistiku, jízdu na kajaku, lyžování a pěstování zeleniny.

Komentáře jsou uzavřeny .