Zatím žádné komentáře

ADHD a jiné diagnózy v Summerhillu

Zoe Readhead, která je už více než 30 let ředitelkou Summerhillu (a taky dcerou jeho zakladatele A.S.Neilla), dostala minulý víkend na Freedom to Learn Forum otázku, zda jsou v Summerhillu také děti s ADHD a dalšími diagnózami.

Její odpověď mě nepřekvapila. V Summerhillu je spousta dětí s nějakými diagnózami a nálepkami. Je to přirozené, neboť běžné školství si s takovými dětmi neví rady, a tak se takoví rebelové často ocitají právě ve svobodných školách.

V Summerhillu ale nikdo žádné nálepky neřeší. Všechny děti jsou zde brány prostě jako lidi. Nikdo nikdy nikde nezmiňuje jejich diagnózy, protože to prostě není věc k řešení. Lidé tu jsou respektováni a přijímání takoví, jací jsou. Způsobují-li problémy, řeší se tyto velmi efektivně na shromážděních.

Zoe doslova řekla: „Ptáte-li se mě, kolik takových dětí tu máme, musím odpovědět, že nevím, protože mě to nezajímá.“

Samozřejmě tam jsou, ale jsou vnímáni (jako ostatně každý) jako obohacující prvek, nikoli jako problém. Ostatně, každý jsme trochu divný, ne?

Nemyslete si ale, že v Summerhillu vládne nějaká idylka. Je to skutečný život, žádná bublina. Vzdělávání je vedlejší produkt, protože to hlavní, co se v Summerhillu děje, je prostě život a společná starost o komunitu.

Nikdo nikoho nenutí půl dne sedět v klidu v lavici, děti mohou celé dny řádit venku, takže tu nikdo nemá „problémy s učením“. Denně se tu řeší skutečné problémy každodenního života, děti běžně chodí do města, nejsou naivní, vědí „o čem je život“ mnohem lépe než děti v běžných školách.

Extrémně dobře vycházejí s ostatními lidmi, neboť to je jedna z nejdůležitějších dovedností, žijete-li v komunitě, na jejíž fungování máte reálný vliv.

Díky respektujícímu prostředí je sebepřijetí summerhillských dětí na velmi vysoké úrovni, ať jsou jakékoli. Protože vědí, že nejsou porouchaní, nejsou něco, co je potřeba spravit, jsou prostě lidé, jako my všichni. Krásní ve své různosti. A tím, že žijí v prostředí, kde jsou přijímání jako lidé, přijímají i sami sebe a je pro ně mnohem snazší vytvářet respektující vztahy s dalšími lidmi i mimo summerhillskou komunitu.

mm

Zdeňka Staňková

Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých dvou dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.

Komentáře jsou uzavřeny .