Zatím žádné komentáře

Benefity volné hry vás přimějí, abyste zásadně ustoupili od řízení aktivit svých dětí

Pryč jsou časy, kdy mámy říkaly svým dětem, ať si hrají venku, dokud se nerozsvítí lampy. Ale měly by být pryč? Kromě toho, že rodiče potřebují chvíli pauzu, lékaři říkají, že volná hra prospívá dětem ve vývoji.

Podle studie University College London mají děti díky volné hře lepší sociální dovednosti a jsou aktivnější. To potvrzuje i Harvard Graduate School of Education ve svém článku, v kterém uvádí, že volná hra pomáhá dětem rozvíjet důležité dovednosti, například kreativní myšlení, rozpoznávání vzorců, empatii, ovládání svých vlastních emocí a mnoho dalšího. Podle lékařů je volná hra nezbytná k tomu, aby z dítěte vyrostl zdravý a šťastný člověk.

„Hra je zaměstnáním dítěte“, říká Kathryn Smerling, PhD., LCSW, rodinná terapeutka z New Yorku, v rozhovoru s magazínem Romper. „Dětem musí být umožněno hrát si bez dospělého, který hru řídí, protože to je způsob, jakým se děti učí. Stavět a budovat, nechat spadnout a pak to postavit znovu, tím se děti učí poprat se s neúspěchem a získávají odolnost. Učí se, jak selhat, uspět, sdílet a vyjednávat.“

Dan Marullo, PhD., pediatr psycholog v Children’s of Alabama, sdělil magazínu Romper, že hra je klíčová pro kognitivní a sociální růst všech dětí, a že čím více si hrají, tím lépe se rozvíjejí. Zároveň ale říká, že volná hra neznamená, že děti mají být ponechány samy nebo v nebezpečném prostředí. Správněji by to měli rodiče chápat jako hru „řízenou dítětem“.

„Volná“ hra nemusí nutně znamenat, že dospělí nejsou přítomni. Míra jejich přítomnosti by se měla odvíjet od věku dítěte. Také může pomoci přemýšlet o tom v termínech „hra řízená dospělým“ vs. „hra řízená dítětem“. Považujete-li hru za přirozenou schopnost dětí, jak objevovat svět a jeho vzájemné vazby, pak čím více je hra řízená dětmi, tím více se učí.

Příliš mnoho zásahů dospělých může dítěti zabránit, aby si díky hře vyvinulo vlastní dovednosti důležité pro život, jako třeba schopnost vyřešit konflikt. „Když pozorujete, jak si hrají předškoláci, vidíte, že se sice dostávají do drobných sporů, ale necháte-li je být, vyřeší je sami. Když dospělí zasáhnou a řídí to, děti nemají možnost získat tyto dovednosti na vlastní pěst. Potřebují příležitost trávit čas venku, ušpinit se a dělat chyby, jak samy, tak s vrstevníky,“ říká Marullo.

Samozřejmě, že se rodiče někde nepoflakují čekající, až se vývoj jejich dětí naruší. Je důležité se ujistit, že děti jsou v bezpečí. Ne všechny rodiny žijí v oblastech s přístupem k bezpečnému venkovnímu prostředí. Abychom měli přínos z volné hry a nemuseli nic přehlížet, Jennifer Nitz, OTR/L, profesní terapeutka ve Wolfson Children’s Hospital of Jacksonville na Floridě, doporučuje vést děti ke společné tvořivé aktivitě.

„Dám vám příklad, který bych použila u svého syna. Pravděpodobně bych pozvala na návštěvu jeho spolužáky. Připravila bych jim na stůl lepítka, papír, voskovky, hádanky a podobné věci a povzbudila je, ať vyrobí třeba přáníčko pro mámu nebo tátu, či zkusí vyřešit společně jednu z hádanek,“ řekla magazínu Romper. „Manuální činnosti jim umožňují něco samostatně vytvořit a být na to pyšný. Může to být jednoduché, jako třeba vyrobit přání nebo obrázek či malování prsty, nebo to může být tvořící sada, až budou starší. Vzájemná interakce mezi dětmi, které mají „tvořící sadu v krabici“, je skvělá, protože si musí společně přečíst instrukce a zkusit spolupracovat na tom, co budou vyrábět.“

Jak děti zrají, jejich zkušenosti s řešením problémů při hře jim pomáhají vyřešit mnohem komplexnější záležitosti. „Jak stárnete, jste vystaveni více lidem a nápadům, a stavíte na těch raných zkušenostech,“ říká Marullo. „Osmiletý, který při hraní baseballu s kamarády vyjednává, zda ten míč byl faul nebo nebyl, se tímto právě učí, jak jednat s lidmi. Není to jiné, než když se čtyřleťák přetahuje o hračku, ale když nemáte tyto zážitky, když jsou vám čtyři, je těžší na nich stavět, když je vám osm a pak šestnáct. To je to, proč je hra tak důležitá.“

Světová zdravotnická organizace (WHO) tvrdí, že roční děti potřebují nejméně 30 minut fyzické aktivity denně, jako třeba pasení koníčků nebo hraní si na zemi. Pro děti ve věku od jednoho do čtyř let doporučuje WHO pro zajištění zdravého fyzického vývoje tři hodiny hraní denně. Ale co sociální, emocionální a kognitivní dovednosti? Pokud jejich schopnosti mezilidských vztahů vyžadují zdokonalit, je to známkou toho, že dítě potřebuje více času hrát si volně, říká Nitz.

„Chceme se ujistit, že naše děti jsou společenské, že si budují vztahy s vrstevníky ve škole a že tyto dovednosti rozvíjejí. Pokud si rodič všimne něčeho neobvyklého, je vhodné podpořit interakce s rodinou, vrstevníky a dalšími lidmi z okolí.“ říká Nitz, a doporučuje přespávání, návštěvy, týmové sporty a společenské události jako vhodné možnosti pro dítě, jak být v kontaktu s dalšími dětmi, aniž by je někdo řídil.

Vypadá to, že dnes má mnoho dětí docela nabitý rozvrh dne, ale Marullo a Smerling nabádají rodiče, aby dětem zajistili čas na hraní. „Vypadá to, že děti mají více a více plánovaných aktivit,“ říká Marullo. „Vidíme děti, které jsou vyhořelé a vykazují fyzické symptomy související se stresem. Mají školu, pak zkoušku s kapelou, fotbal a tak dále. Dítě nepotřebuje mít naplánovanou každou minutu svého času, opravdu by to tak být nemělo. Dnes máme tendenci dopřát svým dětem všechny dostupné výhody, aby se v osmnácti mohly dostat na ty nejlepší vysoké školy. Co ale děti opravdu potřebují je čas si hrát, číst a zablbnout si s uměním.“

„Děti se učí hrou a připravovat je o volné hraní znamená připravovat je o vývoj,“ říká Smerling. „Za ty roky existuje obrovské množství výzkumů, které ukazují, že hrou se děti učí nejlépe.“ Takže jednoduše? Rodiče, ustupte. Vaše děti to zvládnou.

Komentáře jsou uzavřeny .