Zatím žádné komentáře

Co se stane, když do školy posíláme příliš malé děti? Harvardská studie ukazuje rizika

Narůstá počet dětí s diagnózou ADHD proto, že začínají chodit do školy dříve?

Každý rodič ví, jak velké změny v rozvoji a samostatnosti malého dítěte přináší pouhý rok. Zatímco roční dítko stěží chodí, dvouleté už vám klidně uteče. Čtyřletý prcek se nezastaví, stále něco vymýšlí a nepřestává se ptát proč, zatímco v pěti letech už zvládne nějakou dobu sedět a poslouchat.

Rostoucí nároky vs. lidské chování

Děti se nezměnily, ale naše nároky na ně ano. Během pouhé generace se snížil věk, kdy děti začínají chodit do školy, a narostl čas, který tam tráví. Stále častěji chceme po malých dětech vědomosti a dovednosti, které mohou vysoce převyšovat jejich vývojové schopnosti.

V roce 1998 očekávalo 31 % učitelů, že se děti naučí číst už ve školce. V roce 2010 to bylo 80 % učitelů. Dnes se očekává automaticky, že děti začnou se čtením ve školce a bez problémů budou číst hned záhy. A to navzdory výzkumům, které ukazují, že pokud děti do čtení nutíme příliš brzy, přináší to více negativ než pozitiv.

Ve zprávě Čtení ve školce: málo výhod, velká rizika upozorňují profesorka Nancy Carlsson-Paige a její spolupracovníci na možná rizika příliš brzkého čtení:

Když na děti klademe vzdělávací nároky, které nejsou přiměřené jejich stupni vývoje nebo v souladu s jejich vzdělávacími potřebami a kulturou, může to v nich vyvolávat negativní pocity jako je pocit nedostatečnost, úzkost a zmatek.

Škola je v pořádku, to děti nestíhají

Obviňujeme děti, místo abychom si uvědomili, že problém je ve vzdělávání. Dnešní děti, které nečtou do stanovené doby, běžně získávají nálepku žáků, kteří jsou ve čtení pozadu. A vyslouží si úkoly navíc, aby své spolužáky rychle dohnali. Protože ve škole se očekává, že jsou všechny děti stejné. Pokud neposlouchají učitele, často se zatoulají v myšlenkách nebo se příliš vrtí na židli, snadno se dostanou do škatulky dětí s poruchou pozornosti nebo hyperaktivitou. A až děsivě často jsou jim předepisována silná psychofarmaka.

Americká centra pro kontrolu a prevenci onemocnění (CDC) udávají, že přibližně 11 procentům dětí mezi čtvrtým a sedmnáctým rokem je diagnostikována ADHD. Tohle číslo se mezi lety 2003-2004 a 2011-2012 zvýšilo o 42 %, přičemž většině diagnostikovaných dětí byla předepsána medikace. Pravděpodobně ještě znepokojivější je, že třetině diagnostikovaných dětí bylo méně než šest let. (V ČR je ADHD dle Asociace dětské a dorostové psychiatrie diagnostikována 4-6% dětí – pozn. SU.)

Přitom není nijak překvapivé, že když děti na dlouhé hodiny odtrhneme od jejich rodin, umístíme do nepřirozených učeben a očekáváme od nich, že budou splňovat standardizované učební plány plné testů, je to na mnoho z nich prostě moc.

„Děti, které jsou v první třídě nejmladší, mají ve srovnání se staršími dětmi v ročníku vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována ADHD.“

Nové poznatky výzkumníků z Harvard Medical School potvrzují, že neselhávají děti, ale školy, do kterých je posíláme příliš brzy. Harvardští výzkumníci objevili, že děti, které jsou v první třídě nejmladší, mají ve srovnání se staršími dětmi v ročníku vyšší pravděpodobnost, že jim bude diagnostikována ADHD. Ve skutečnosti studie amerických škol ukázala, že u prvňáků, kteří dosáhli věku pro školní docházku těsně před jejím začátkem, byla o 30 % vyšší pravděpodobnost než u jejich starších spolužáků, že jim bude diagnostikována porucha pozornosti.

Vedoucí výzkumník z Harvardu, Timothy Layton, soudí: „Náš výzkum naznačuje, že mnoha dětem je porucha pozornosti diagnostikována a léčena zbytečně. Jde o děti, které jsou v první třídě v porovnání se svými staršími spolužáky jednoduše nezralé.“

Žádné překvapení

Ke zjištění, že dítě, kterému je čerstvě pět, je vývojově jinde než čerstvě šestileté dítě, nepotřebují rodiče studii výzkumníků z Harvardu. Místo toho by právě rodiče měli zpochybnit fungování školského systému a vzít věci do vlastních rukou.

Vzhledem k tomu, že na státní předškolní vzdělávání je kladen stále větší důraz, může být pro rodiče čím dál obtížnější dosáhnout toho, aby dítě mohlo nastoupit do školky později nebo dokonce vůbec. Například v Iowě snížili hranici pro povinnou předškolní docházku na čtyři roky. (Tento trend je patrný i v ČR, kde je od loňska kromě 9 let povinné školní docházky povinné také předškolní vzdělávání, a to poslední rok před nástupem dítěte do školy. „Přitvrzují“ i další státy, např. Francie se svou povinnou předškolní docházkou od 3 let. – pozn. SU.)

Bude na základě toho, jak město New York rozšiřuje předškolní program na všechny tříleté děti, následovat zákonem daná povinnost předškolní docházky pro všechny předškoláky? V pondělí vydalo newyorské ministerstvo školství oficiální zprávu rozebírající „systém rané péče pro děti od narození do pěti let“, na základě které budou mít vládní úředníci větší pravomoci k řízení učení a rozvoje v raném dětství.

To, že je školní vzdělávání čím dál tvrdší a zabírá větší část dětství, dětem ubližuje.

Mnoho z nich v tak nízkém věku nezvládá naplnit nerealistické nároky na jejich chování i znalosti. A mnoho z nich je diagnostikováno a medikováno kvůli poruchám a opožděním, která existují pouze v kontextu školního prostředí. Rodiče by se tomuto alarmujícímu trendu měli vzepřít tím, že své děti mimo povinnou školní docházku udrží déle nebo dokonce úplně.


🌍 Líbil se vám tento článek? Jeho překlad vznikl díky práci dobrovolníků. Znáte nějaký jiný, který by stál za překlad, nebo chcete také nějaký přeložit? Zapojte se do skupiny Překládáme se SvobodouUčení.cz.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení

Další pobyty budou v termínech 8.–12. května (pracovní pobyt), 12.–21. července, 16.–25. srpna a 4.–13. října 2019.

Komentáře jsou uzavřeny .