Zatím žádné komentáře

Důvěřující rodičovství I.: Úpadek a jeho možná renesance

Můžeme dokončit historický kruh obnovením důvěřujícího rodičovství?

Rodičovství, jako v podstatě veškeré lidské chování, musí být chápáno v kontextu kultury, ve které je zakořeněno. Způsoby výchovy dětí vycházejí ze širších kulturních hodnot a zároveň pomáhají tyto hodnoty zachovávat.

Ve svém posledním článku jsem hovořil o hravém rodičovství z období lovců-sběračů. Tento článek byl součástí série článků o hravém přístupu lovců-sběračů k veškerému sociálnímu životu. Termín hravý zde používám ve smyslu chování k ostatním lidem, které je založeno na rovnosti spíše než na rozdělení na podřízené a nadřízené. Porovnávám hravý přístup lovců-sběračů vůči vládě, náboženství, práci a rodičovství s dominantnějším přístupem, který převažuje ve všech současných kulturách.

Ve hře nikdo nemůže ovládat chování jiného člověka; každý hráč může dělat svá vlastní rozhodnutí v rámci hranic, které jsou stanovené pravidly hry a musí mít slovo při stanovování těchto pravidel. Hravým stylem rodičovství se rozumí takový styl, kdy rodiče netrvají na tom, aby ovládali chování svého dítěte, spíše poskytují dítěti maximum svobody, aby mohlo dělat svá vlastní rozhodnutí v každé minutě celého dne. Hraví rodiče umožní svým dětem dělat vlastní rozhodnutí, protože důvěřují instinktům a úsudku svého dítěte.

V této eseji používám k popisu výchovného stylu lovců-sběračů termín důvěřující rodičovství spíše než hravé rodičovství, protože jeho význam je zřetelnější. Důvěřující rodiče neměří a nesnaží se vést vývoj svých dětí, protože věří, že děti jsou schopné si svůj vývoj řídit samy. Spíše, než vedou, podporují jejich vývoj tím, že dětem pomáhají dosáhnout jejich cílů v případě, že je tato pomoc požadována a potřebná. Mým cílem v této eseji je vysvětlit, proč důvěřující rodičovství tak dobře fungovalo pro skupiny lovců-sběračů, proč bylo vystřídáno direktivním rodičovstvím v zemědělských a industriálních společnostech a proč jsou současné podmínky vhodné k jeho znovuzrození.

Důvěřující rodičovství bylo ideální pro způsob života lovců-sběračů

Jak už jsem psal v minulém článku, lovci-sběrači silně vyznávali hodnoty svobody a rovnosti, což podporovalo spolupráci, sdílení, osobní iniciativu a kreativitu, a to jsou vlastnosti potřebné pro zachování života ve světě, kde neexistovala žádná akumulace majetku nebo možnost dlouhodobého skladování potravin. Sám lov a sběr vyžaduje dostatek kreativity a schopnosti dělat rozhodnutí; lidé, kteří mají pocit, že je k těmto věcem někdo nutí, je nejsou schopni vykonávat dobře. Lov a sběr kladou také požadavek na sebeprosazení. Ve společnosti, kde ke skupinovému rozhodnutí dochází po dlouhých diskuzích vedoucích ke konsenzu a kde má každý slovo, je důležité, aby se všichni cítili svobodní prosadit svůj názor a přání a také, aby toho byl schopní. Důvěřující rodičovství bylo tedy vhodným způsobem, jak utvořit ideálního lovce-sběrače.

Důvěřující rodičovství vysílá dětem myšlenky, které jsou shodné s potřebami skupin lovců-sběračů: Jsi schopný. Máš oči a mozek a můžeš na věci přijít. Znáš své schopnosti a svá omezení. Skrze samostatně řízenou hru a objevování se naučíš to, co potřebuješ vědět. Tvoje potřeby jsou ceněné. Na tvých názorech záleží. Jsi zodpovědný za své vlastní chyby a máš důvěru, že se z nich poučíš. Společenský život není souboj vůle jednoho proti druhému, ale vzájemná pomoc – tak, aby všichni měli to, co potřebují a nejvíce si přejí. Jsme s tebou, ne proti tobě.

Z lidí, kteří byli takto vychováváni, zpravidla vyrostli jedinci, kteří byli velmi schopní, spolupracující, nedominantní, radostní a vážení členové společnosti, ke které náleželi. Podíleli se na chodu skupiny ne proto, že by je k tomu někdo nutil, ale protože chtěli a vše se odehrávalo v hravém duchu. Skupina antropologů toto před mnoha lety shrnula následovně: „Úspěšný forager (zajišťovatel obživy) by měl být asertivní a nezávislý a k tomuto je veden už jako dítě.“ [1]

Se vzestupem zemědělství se rodičovský styl změnil z důvěřujícího na direktivní a panovačný.

Zemědělství, které vzniklo před pouhými 10 000 lety, dramaticky změnilo podmínky lidského života. Hodnota zemědělství spočívala samozřejmě ve faktu, že bylo vyprodukováno více potravy pro více lidí na menším prostoru, než jak tomu bylo u lovců-sběračů. Cenou však bylo vážné omezení svobody člověka.

Se zemědělstvím přišlo pozemkové vlastnictví a kumulace majetku a s tím tedy i potřeba setrvávat na jednom místě a ochraňovat majetek, často také násilnou cestou. Mimo to, což je ještě významnější, zemědělství utváří práci. Zatímco lov a sběr vyžadovaly osobní iniciativu, schopnosti, inteligenci, kreativitu a hravou duši, většina zemědělské práce byla rutinního charakteru a mohla být vykonávána neodbornými pracovníky. Zemědělství také vedlo ke zvětšování rodin; s více krky k nakrmení přichází také dětská práce – děti musely pomáhat na polích, aby podpořily své rodiny. S tím také končí lovecko-sběračský ideál rovnosti a svobody.

Zemědělství položilo podmínky pro vztahy dominance a nerovnosti. Lidé, kteří nevlastnili půdu – včetně dětí a téměř všech žen – se stali závislými na lidech, kteří jí vlastnili. Majitelé půdy se stali pány a ti, kteří půdu neměli sluhy a otroky. Nakonec toto na celém světě vedlo k feudálním společnostem, kde menšina byla vlastníky půdy a většina sluhy a otroky. Není překvapivé, že takovéto změny vedly také k dramatickým změnám ve společenských hodnotách. Například náboženství, které do té doby bylo hravé a rovnostářské, se stalo smrtelně vážným a hierarchickým, vysílajícím poselství o poslušnosti spíše než o svobodě. Je jasné, že v souvislosti s tímto vývojem muselo dojít také k proměně rodičovství.

Zatímco lovci-sběrači museli být nezávislí, aby přežili, většina lidí po tomto období (lovců-sběračů) musela být poslušná, aby přežila. A tak se cílem rodičovství pro většinu lidí stalo vychovat poslušné a servilní děti. Lovci-sběrači vychovávali své děti tak, aby podporovali nezávislost a tvrdohlavost, ranní zemědělci a lidé v období feudalismu tyto kvality u svých dětí potlačovali. Fyzické bití dětí bylo běžné a všeobecně uznávané. Děti, které nepracovaly tak, jak jim bylo řečeno, byly bity. Děti, které se chovaly povýšeně vůči svým otcům nebo pánům, byly bity. K dospělým ženám a sloužícím se často přistupovalo stejným způsobem.

Mnoho výzkumných studií ukazuje na souvislost mezi ekonomickým živobytím a stylem rodičovství. Například před 50 lety byla publikována jedna rozsáhlá statistická studie, která ukazuje na značnou vzájemnou souvislost mezi tím, do jaké míry obživa dané kultury závisí na zemědělství, spíše než na lovu a sběru, a tím, do jaké míry je výchova dětí zaměřována na poslušnost spíše než na sebeprosazování. [2]

Pokud vůbec, pak vzestup průmyslu vedl k ještě většímu potlačení dětské tvrdohlavosti a nezávislosti. V raném období industrializace byla práce ještě intenzivnější než v zemědělském období a značnou část této práce zajišťovaly děti. Děti se stejně jako dospělí dřely dlouhé hodiny v žalostných podmínkách a byly často bity, aby splnily svůj úkol. Většina lidí byla i nadále závislá na svém pánovi, s tím rozdílem, že v průmyslové době se jimi stali majitelé továren spíše než majitelé půdy.

Je jasné a rozumné předpokládat, že rodiče v raných zemědělských a později industriálních společnostech, kteří bili své děti proto, aby byly poslušné, tak dělali pro jejich vlastní dobro. Aby člověk přežil v podmínkách, kde přežití znamenalo poslušnost, bylo opravdu potřeba potlačit vlastní vůli a naučit se bezvýhradně dělat to, co je člověku řečeno. Ale takovéto rodičovství nebylo nikdy zcela úspěšné. Všichni lidé jsou od přirozenosti tvrdohlaví, kreativní a hraví. Přístup k životu lovců-sběračů je přirozeným lidským přístupem. Je nemožné toto z někoho zcela vybít. Proto existují stále vzpoury a povstání, i přesto, že rizikem je smrt. Lidé nemohou být cvičeni jako mravenci.

Podmínky moderní doby podporují direktivně-ochranářský styl rodičovství

Dnes se mnoha, ne-li většině lidem protiví myšlenky bití dětí s cílem dovést je k poslušnosti. V současné době se u dětí hodnotí iniciativa, kreativita a sebeprosazení. V dnešním světě vnímáme, že poslušnost není dostačující. Nekvalifikovaná práce mizí, je nahrazována stroji a lidé musí být kreativní a samostatní, aby byli schopni se postarat sami o sebe. Mnoho hodnot, které byli vlastní lovcům-sběračům, se stává vlastními i lidem dnes.

Ale jako kultura jsme neobnovili důvěřující styl rodičovství praktikovaný lovci-sběrači. Namísto toho jsme nahradili direktivně-panovačný styl rodičovství feudálních a raně industriálních předků novým direktivním stylem, a to direktivně-ochranářským. Z mnoha důvodů jsme začali dětství vnímat jako velmi křehké období vývoje. Odborníci neustále mluví o věcech, před kterými musíme naše děti chránit. Přestali jsme věřit, že děti jsou schopné dělat svá vlastní rozhodnutí; musí o ně být pečováno opatrně a přivést je postupně až do stádia, kdy jednoho dne tuto schopnost budou mít.

Dozvídáme se, že musíme děti chránit před všemi možnými druhy nehod, což však znamená vážné omezení jejich hry a zkoumání. Musíme je chránit před nemocemi, které ale děti můžou chytit téměř při všem, co dělají. Musíme je chránit před dravými dospělými, kteří jistě číhají v každém sousedství a před škodlivými vlivy vrstevníků a starších dětí či adolescentů. Musíme je chránit před jejich vlastní nerozumností; pravidelně dostáváme nové informace, jejichž úmyslem je dokázat, že děti a především adolescenti jsou z biologických důvodů hlupáci. Musíme chránit křehkou dětskou sebeúctu skrze neustálé, čím dál tím více nesmyslné pochvaly, účastněním se jejich her (které pro ně sami vymyslíme) a povzbuzováním k hraní těchto her a snahou uspořádat jejich životy tak, aby nikdy nezažily neúspěch. A musíme chránit jejich budoucnost (protože jsme přesvědčováni, že jsme toho schopni) tím, že je nutíme trávit více a více let a hodin denně ve vzdělávacím systému, který nepřijaly a který neodpovídá jejich skutečným potřebám a zájmům.

Tímto vším, a to jen s dobrým úmyslem, ubírají rodiče dětem jejich svobodu minimálně tolik, jako to dělali rodiče v době feudalismu a raného industrializmu. Nebijeme děti, ale používáme všechnu ostatní sílu, kterou máme jakožto jejich chlebodárci k tomu, abychom kontrolovali jejich životy.

Jak obnovit důvěřující styl rodičovství?

Mnoho rodičů by rádo plně důvěřovalo svým dětem, ale je to pro ně složité. Hlasy strachu jsou silné a nepřetržité a strachy nejsou nikdy zcela neopodstatněné. Nemohou být úplně ignorovány. Ošklivé nehody se stávají; dospělí predátoři existují; delikventní vrstevníci mohou mít škodlivý vliv; dospělí a děti (všech věkových kategorií) dělají chyby; a neúspěch může bolet. Od přirozenosti jsme také konformisté. Je těžké plout proti proudu a riskovat negativní soudy ostatních rodičů. A přesto jsou lidé, kteří plavou proti proudu. A počet plavců může změnit tok řeky.

🌍 Líbil se vám tento článek? Jeho překlad vznikl díky práci dobrovolníků. Znáte nějaký jiný, který by stál za překlad, nebo chcete také nějaký přeložit? Zapojte se do skupiny Překládáme se SvobodouUčení.cz.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení
    • (bude vyhlášeno)

[1] Devore, Murdock & Whiting (1968). In Richard B. Lee & Irven DeVore, Man the Hunter, p 337.
[2] Barry, Child, & Baron (1959), „Relation of Child Training to Subsistence Economy,“ American Anthropologist, 61, 51-63.]

Důvěřující rodičovství II.: Proč ubývá důvěřujícího rodičovství a dětské svobody?
Důvěřující rodičovství III.: Jak být důvěřujícím rodičem v dnešní době
Důvěřující rodičovství IV.: Konflikty konvenčního školství s důvěřujícím rodičovstvím

mm

Peter Gray

Peter Gray je výzkumným profesorem psychologie na Bostonské univerzitě. Provedl a publikoval výzkum komparativní, evoluční, vývojové a vzdělávací psychologie; publikoval články o inovativních vzdělávacích metodách a alternativních přístupech k vzdělávání; a je autorem Psychologie (Worth Publishers), vysokoškolské učebnice k úvodu do psychologie, která je nyní již v 6. vydání. Vystudoval Columbia University a získal doktorát v biologických vědách na Rockefellerově univerzitě. Jeho současný výzkum a psaní se primárně zaměřuje na přirozené způsoby dětského vzdělávání a na celoživotní význam hry. Jeho vlastní hry zahrnují ne jen výzkum a psaní, ale také cyklistiku, jízdu na kajaku, lyžování a pěstování zeleniny.

Komentáře jsou uzavřeny .