Zatím žádné komentáře

Finské školství aneb „Finský vzdělávací zázrak“ očima finského učitele

Finský systém školství je vzorem k nápodobě mnoha „odborníkům“ na vzdělávání v ČR. Proslýchá se o něm, že je jeden z nejlepších. Mezi aktéry finského vzdělávacího systému údajně panuje důvěra. Té má být dosahováno především celospolečenským konsenzem v tom, že vzdělávání je prioritou, je proto třeba vysokých investic do veřejného školství a zároveň usilovat o rovnost (vysoké) kvality všech škol. V konečném důsledku je prý tato celospolečenská shoda hybnou silou k realizaci progresivních opatření – inovativního národního kurikula, poskytování kvalitního vzdělávání pedagogům, vysokým finančním ohodnocením motivujícím učitele. Tyto stimuly finskému školskému systému údajně zajišťují prestiž učitelů, důvěru rodičů v učitele a s tím mají kráčet ruku v ruce změna ve způsobu i obsahu vyučování, hodnocení studentů atp. Tamní rodiče umisťují děti do nejbližších škol v místě bydliště, protože v nich prý napříč celým Finskem nalézají vysoký standard. Finští učitelé mají prý zajištěnu autonomii v organizaci tříd a důvěru ředitelů škol, ředitelé mají autonomii v řízení škol a důvěru státních úřadů v obvodu, kde jsou zřízeny, a ti zas mají důvěru lidí centrálního řízení systému školství.  

Zajímalo nás, co si o Finském školství myslí tamní lidé z praxe v oblasti vzdělávání. Oslovili jsme proto Marka Koskinena, jenž ve Finsku nejen žije, prošel všemi stupni finské vzdělávací soustavy, ale především se mnoho let věnuje vzdělávací praxi. Je zakladatelem demokratické školy a vzdělávací online platformy Phoenix Online School, stál u zrodu a byl zodpovědný za vznik nového oboru vzdělávání učitelů na Pedagogické Fakultě Univerzity v Helsinkách. Marko s rozhovorem souhlasil, a tak mohl vzniknout přepis našeho Skype rozhovoru, jenž si můžete pročítat níže.  Jaké otázky nám Marko zodpověděl a co jsme se dozvěděli o realitě finského školství?


Jak se jmenuje Vaše škola?

Jmenuje se Phoenix Online School.

Pracujete tam jako učitel?

Jedná se o platformu, jíž mohou děti a rodiče využít, vzdělávají-li se jinou formou, než je školní docházka.

Aha, nejedná se tedy o fyzickou budovu s nabídkou služeb v ní?

Ne. Ve Finsku existuje ještě škola Turku Phoenix School. Ta je založena na sebeřízeném vzdělávání, a je to fyzická škola. Vím i o dalších skupinách pracujících na založení škol podobného typu.

Co je tedy Vaší rolí ve Phoenix Online School?

Rodičům a dětem představuji náš online systém a pak už je to na nich. Neorganizujeme žádné lekce, nesledujeme pokrok studentů a ani nedáváme žádnou zpětnou vazbu, pokud si o ni studenti neřeknou sami. Za vzdělávání dětí mají zodpovědnost rodiče.

Mou prvotní ideou bylo dát studentům co nejvíce svobody v naplňování národního kurikula. Ve Finsku musí i děti vzdělávané jinou formou než školní docházkou, obsáhnout v rámci vzdělávání povinné národní kurikulum. Výhodou kurikula je jeho flexibilita. V kurikulu není stanoveno, kdy musíte studovat určitý obsah. Obsah navíc není definován příliš detailně. V procesu vzdělávání mohou tudíž děti uplatnit poměrně velkou míru flexibility.

V zásadě to, co jsem udělal bylo, že jsem národní kurikulum zpracoval do podoby otázek a úkolů. Zachoval jsem předměty, aby se systém organizace učiva příliš nelišil od typu škol, s nimiž mají rodiče dětí zkušenost, aby je neodradil. Usiloval jsem o jednoduchost a přístupnost systému. Velké množství studentů trpí ve školním systému. Těm jsem chtěl poskytnout jednoduchou možnost, jak se ze systému vymanit.

Kolik rodičů a studentů Phoenix Online school využívá?

V průběhu osmi let využilo náš systém 300 studentů. V současnosti máme okolo 50 až 60 studentů.

Slyšel jsem, že ve Finsku je možné vzdělávání dětí jiným způsobem než povinnou školní docházkou. Existují nějaké podmínky, které musejí rodiče naplnit, aby se jejich děti takto vzdělávaly?

Ne, neexistují žádné podmínky. Vzdělávat děti jiným způsobem, než formou školní docházky je ve Finsku právem rodičů.

To je skvělé. V České republice tomu tak není. Není to naše právo. Rozhodnou-li se tedy rodiče ve Finsku, že chtějí své děti vzdělávat jinou formou, co pro to musejí udělat? Musejí být zapsáni v nějaké škole? Absolvovat nějakou formu testování?

Ne, nemusejí. Ovšem místní samosprávy mají povinnost sledovat pokrok studentů.

Jak to dělají?

Zákon to neupravuje, není to nijak regulováno. Běžná praxe a doporučení od státu jsou, jednou či dvakrát ročně dítě musí vidět. Podstatné je, že setkání neobsahují hodnocení, samosprávy pouze sledují pokrok dětí.

Co nastane, nedosahuje-li někdo z pohledu samosprávy dostatečného pokroku?

Mohou podat oficiální stížnost, v zásadě mohou rodiče zažalovat.

Stává se to?

Jen výjimečně. Vím o jednom případu, kdy byli rodiče zažalováni. Pokrok dítěte byl samosprávou vnímán jako nedostatečný vzhledem ke kurikulu. Tito rodiče však prokázali, že se snažili, a to stačilo.

Závěr základního vzdělávání je završen nějakou formou zkoušky?

Ne, není. Existuje však systém umožňující získat pro dítě certifikát. Lze požádat o zkoušku pro každý jednotlivý předmět. Není to zkouška jako taková, test, ale spíše fyzická podoba hodnocení. Finský zákon neukládá, jak by takové hodnocení mělo být provedeno. Je to na místních úřednících a školách, jak to chtějí dělat, ve spolupráci s rodiči.

Kam pokračují děti vzdělávané jinou formou, než je školní docházka? Na střední školy?

Je to opět velmi flexibilní systém, i pokud studenti nemají ony certifikace, mohou být přijati na střední školu. Ředitelé mají právo přijmout i studenty bez certifikátu. Je to tedy na řediteli, aby zhodnotil, jestli je daný student schopen studovat na jeho škole. To je vše.

Vaše online platforma tedy není certifikační autoritou, ani nejste „oficiální školské zařízení“?

Ne.

Nemusíte tudíž plnit zákonné normy stanovené pro školská zařízení? Platí rodiče a studenti nějaký poplatek za Vaše služby?

Ano, máme poplatek a jsme asociací, nejsme firma z hlediska práva. Každá rodina platí 50 EUR měsíčně bez ohledu na to, kolik mají dětí.

Kolik máte zaměstnanců?

Já, a ještě jeden člověk, vzájemně spolupracujeme. Nemáme žádné zaměstnance, nejsme firmou, jak jsem říkal. Oba pracujeme v asociaci a děláme hodinovou práci pro tuto asociaci jako živnostníci.

Vy jste platformu založil, asi před osmi lety, jste říkal?

Ano, tak nějak. Asi před deseti lety jsem začal o platformě přemýšlet.

Co jste dělal před tím?

V roce 2005 jsem založil fyzickou demokratickou školu, kterou jsem provozoval tři roky. Kvůli mnoha problémům jsme se rozhodli ukončit její činnost. Poté jsem dva roky cestoval a dělal učitelské práce.

O jaké problémy se jednalo?

Bylo jich dost. Nízký počet studentů, proto ne moc vysoký příjem. Budovu jsme měli přislíbenou k užívání na několik hodin denně, ale pak počet hodin snížili až na tři hodiny, což bylo málo. Před čtvrtým rokem fungování jsem si slíbil, že to již nebudu dělat sám. Jeden člověk mi pomáhal, ale musela skončit, tak jsem si řekl, že je načase to ukončit.

Byli jste „oficiální škola“?

Ne.

Byla to tedy škola pro děti vzdělávané jinou formou, než docházkou do státem zřizovaných škol?

Ano. Během provozu fyzické školy se mnoho lidí ptalo, je-li možné se zapojit online. Byl to tudíž přirozený proces a otázka času.

Víte, kolik dětí ve Finsku se vzdělává jinou formou, než docházkou do škol?

Žádné oficiální statistiky neexistují, odhaduje se kolem 500 dětí. Takže velmi málo, ale v poslední době počet dětí vzdělávaných jinou formou, než docházkou do škol rychle narůstá.

Jaké byly začátky online platformy?

Byla poměrně dobře přijata. Plánujeme provést komplexní studii, takový dotazník pro naše bývalé studenty. Jaká byla jejich zkušenost. Naším cílem je získat tak zpětnou vazbu. Zpětná vazba, jíž jsme obdrželi od rodičů, byla pozitivní, i přestože jen polovina studentů pokračuje v naší škole. Ta druhá polovina přešla na běžnou školu nebo používá jinou metodu vzdělávání. Ukazuje se, že jeden z cílů, jenž jsem si vytyčil, je dosažen, tedy jednoduchý přístup ke vzdělávání jinde než ve fyzické škole. Rodiče mají často obavy převzít zodpovědnost.

Zodpovědnost za plnění národního kurikula?

Ano, přesně tak. Ale když zkusí náš systém a zjistí, že je to možné, tak pak přicházejí s dalšími nápady.

Za těch osm let, co byste řekl, jaké jsou důvody pro volbu vzdělávání jinou formou, než školní docházkou?

Jednoznačně nejčastějším důvodem je šikana ve školách. Děti již do školy chodit nechtějí. Často jsou silně traumatizované, protože rodiče chtějí, aby to děti ještě vydržely a znova zkoušely. Velmi běžné je, že škola zkouší nabídnout nějaké postupy, ale skutečné řešení nepřichází. Naše zkušenosti jsou v tomto aspektu pozitivní. Rodiče nám často sdělují, že po jednom roce se jejich dítě opět směje. To mi dává naději.

Setkávají se rodiče a děti využívající Vaši platformu také osobně?

To byl také můj původní záměr, systém jsem takto nastavil, aby docházelo i ke vzájemné kooperaci. To se zatím neděje zejména z toho důvodu, že mnoho dětí bylo ve školách šikanováno, a proto nechtějí kontaktovat ostatní studenty. V tuto chvíli mám již detailní plány pro další verzi, která by měla ještě více podporovat spolupráci.

Jedná se o děti z různých částí Finska?

Ano.

Znáte nějaké rodiče, kteří se rozhodli pro jinou formu vzdělávání kvůli principům sebeřízeného vzdělávání?

Některé ano, ale je jich málo.

Takže sebeřízené vzdělávání není ve Finsku příliš známé…

Ne, příliš ne.

Zmínil jste Turku Phoenix školu. Tak funguje jak?

Je to v zásadě tzv. demokratická škola, organizovaná a řízená všemi, dětmi spolu s dospělými. Rozhodují společně o veškerém fungování a provozu školy.

Je to „oficiální škola“?

Zatím ne. Ale zvažují to.

V tuto chvíli ji tedy navštěvují děti vzdělávané jinou formou, než docházkou do státních škol?

Ano.

Stanou-li se „oficiální školou“, bude možné být i nadále demokratickou školou, jak jste ji popsal výše?

Ano, bude to možné.

Ale pořád musejí plnit národní kurikulum?

Ano.

Jsou ve Finsku ještě nějaké demokratické školy?

Ne.

Ve škole Turku Phoenix jsou inspirováni Sudbury modelem škol? Nebo nějakým jiným?

Domnívám se, že principy si přejí nastavovat podobně, jako v Sudbury Valley. Zatím myslím nemají soudní komisi a rovněž některé další struktury Sudbury modelu. Mají velmi malý počet studentů, myslím, že 5 nebo 7.

Všechny otázky ohledně Vaší školy jsme vyčerpali, takže můžeme přistoupit k otázkám ohledně finského školství. Máte nějaké další zkušenosti se systémem školství, kromě toho, že jste jím sám prošel?

Ano, chodil jsem do „běžné školy“. Když jsem objevil demokratické vzdělávání díky knize Summerhill, začal jsem přemýšlet o tom, jak bych mohl vzdělávací systém ovlivnit.

To bylo kdy?

Bylo mi asi 21. Takže před 25 lety. Poté, co jsem o všem intenzivně přemýšlel, jsem došel k závěru, že pokud by se mi podařilo změnit vzdělávání učitelů, postupně by se mohl systém měnit. Přihlásil jsem se tehdy na pedagogickou školu, ne proto, abych se stal učitelem, ale proto, že jsem chtěl změnit způsob a obsah vzdělávání učitelů. Podařilo se nám vytvořit nový obor vzdělávání na Helsinské univerzitě, založenou na sebeřízeném vzdělávání. Funguje již patnáctým rokem. Stále však absolvuje nízký počet studentů, tak 10 až 20 za rok. Produkují tam učitele. Velmi zajímavé je však to, že mnoho studentů tohoto oboru se učiteli nestane.

A co dělají?

Zaměstnávají se jinak, protože si uvědomují, že vzdělávací systém je tak daleko od toho, co by chtěli a přáli si.

Sledujete, co se děje ve vzdělávacím systému, že?

Ano. Ještě stojí za zmínku, že jsem pracoval jako suplující učitel v asi ve 20 školách, od mateřské školy až po vzdělávání dospělých. Takže mám zkušenosti ze všech úrovní systému vzdělávání.

Z různých dokumentů a článků o Finském systému vzdělávání se v ČR dozvídáme, že školy ve Finsku jsou si velmi podobné, že jejich úroveň je rovná, ale zároveň také to, že ředitelé a učitelé mají velkou svobodu v tom, co chtějí dělat. V čem jsou tedy Finské školy stejné?

Minulý rok jsem prováděl výzkum, abych nahlédl do současného systému. Kontaktoval jsem několik škol a zeptal se, jestli je můžu navštívit. Plánoval jsem navštívit 10 škol, ale nakonec jich bylo 5. Ano, je tam hodně podobností, ale stále záleží především na jednotlivých učitelích, kteří ovšem mají velkou svobodu. V zásadě je to jen na učiteli, jak organizuje chod své třídy. A existují obrovské rozdíly mezi učiteli. Takže pokud někdo tvrdí, že školy jsou stejné, tak by se to dalo říct, ale jednotlivé třídy nejsou stejné. Což podmiňuje různost učitelů.

A také na ředitelích?

Trochu. Ředitel vytváří atmosféru ve škole a také rozhoduje o míře autonomie. Např. jsem jednou suploval v jedné škole a rozhodl jsem se, že bych chtěl dělat testy kooperativním způsobem, aby mohli studenti spolupracovat při psaní testů. Ale ředitel s tím nesouhlasil a rozhodl, že se testy musí udělat znovu tzv. „klasicky“. Takže jsem dal výpověď. Takovýmto způsobem může ředitel ovlivňovat školu.

V těch pěti školách, které jste navštívil, jaké jste zaznamenal rozdíly mezi učiteli a v organizaci způsobu vzdělávání? Jsou patrné rozdíly např. v regionech Finska?

Ano. Školy jsou rozdílné v důsledku geopolitických vlivů, ty ovlivňují i to, jaké mají studenty. Např. tam, kde bydlím, je ve škole více než polovina imigrantů. V této škole se mluví 60 různými jazyky, což vytváří prostor pro úplně jiný způsob, jak školu organizovat. Dále ve Finsku existuje 7% minorita Švédů. Švédština je druhý oficiální jazyk ve Finsku. Je povinná na druhém stupni základního vzdělávání pro všechny studenty. Pro Švédy ve Finsku zřizují vlastní školy. Studenti jsou si zde více kulturně podobní, tím se ve škole vytváří odlišná atmosféra.

Učitelé tedy musí následovat národní kurikulum, je pro ně závazné? Povinné?

Ano.

Jak tedy vypadá vyučování jednotlivých učitelů? Jak vyučují?

Mnoho jich vyučuje tak, jako dříve, frontální výukou. Řekl bych, že tak 80 % tříd, které jsem navštívil, byly frontálně řízené učitelem.

A těch zbývajících 20 %?

Založené na projektech. Učitel dává instrukce a studenti pracují na různých projektech.

Ve všech případech se jednalo o tzv. „třídy“, kde jsou děti rozděleny podle věku?

Ano.

Takže ve Finských školách nedochází ke věkovému míchání?

Někde ano, ale málo. Např. jsem suploval v jedné škole, kde byli spojeni studenti od prvního do šestého ročníku.

Zaznamenal jste rozdíly v kurikulu? Jednotlivé regiony a následně i jednotlivé školy vytvářejí vlastní kurikulum založené na národním. Je to tak?

Ano, každý okres musí vytvářet vlastní kurikulum a pak každá škola musí vytvořit vlastní kurikulum. Existují tedy tři úrovně.

Jsou tedy rozdíly mezi těmito kurikuly?

Ano, ale kurikuly jsem se detailně nezabýval, nemůžu tedy úplně přesně odpovědět.

Nové kurikulum je platné od roku 2016, je to tak?

Ano, bylo vytvořeno v roce 2014 a v platnost vešlo v roce 2016.

Jak školy hodnotí studenty, zda plní národní kurikulum?

Podle zákona není pro školy povinné dávat číselné hodnocení až do osmé třídy. Většinou to však dělají. Záleží na obvodech a školách, ale většinou začínají kolem 4 až 5 ročníku.

A před tím? Žádné hodnocení?

Ano, děti hodnoceny jsou. Často je hodnocení téměř shodné s číselným hodnocením, jen je popsáno jiným způsobem, pomocí slov nebo symbolů. Existují případy, kdy učitel píše takový příběh o studentovi. Např. ve Waldorfských školách dělají tento více humánní způsob hodnocení, píšou příběhy nebo básně o studentovi.

Jsou tedy ve Finsku i tzv. Waldorfské nebo Montesorri školy?

Montesorri žádné, ale existují Montesorri třídy v rámci klasických škol. Pár Waldorfských škol existuje.

Studenti si tedy nemohou vybrat, co budou studovat, protože je vše povinné, že?

V zásadě ano. Je to vtipné, protože v novém kurikulu se píše, že studenti musejí mít slovo v tom, jak se vzdělávají a jak jsou hodnoceni, na základě jejich schopností a věku. Ale to se téměř nikdy neděje. Děje se to v maličkostech, např. v rámci projektů může mít student vliv na to, jaký projekt se bude dělat, zejména v hudebních, uměleckých a řemeslných předmětech. Ale ve více strukturovaných předmětech se to děje mnohem méně často. Od sedmé do deváté třídy se to neděje téměř nikdy.

Zajímavostí je, že jeden týden v roce (může být rozdělený do jednotlivých dnů) nesmí škola vyučovat podle předmětů.

Co si myslíte o novém kurikulu? Domníváte se, že je lepší oproti předchozímu?

(smích) To je zajímavá otázka. Myslím, že tam je mnoho dobrých věcí. Příliš však nesměřuje učitele k tomu, jak mají měnit způsob vyučování. Paradigma vyučování z řízeného učitelem na řízené studentem. Duch kurikula je zaměřený na studenty. Stále je v něm však obsah rozdělený na předměty a nemění se ani způsob hodnocení. Přestože duch by mohl být progresivní, praxe se příliš nemění.

Domníváte se, že budoucnost změny přinese? Současní pedagogičtí studenti mají být přece vzdělávaní v souladu s novým kurikulem?

Také dobrá otázka. Myslím, že existuje několik progresivních pedagogických směrů, ale mainstream je stále stejný, neměnný. Když jsem začínal svá studia, po půl roce mi bylo jasné, že se tam nic nemění. Byli jsme stále vyučováni a testováni starým způsobem. Během jedné přednášky jsem se zvedl, šel jsem ke katedře a řekl jsem, že od této chvíle se nebudu účastnit žádného testování, protože mi to nedává smysl. Někteří ze studentů se mnou souhlasily, společně jsme založili „skupinu rebelů“. Učitelé vlastně souhlasili. Nemohli nesouhlasit, argumenty byly na naší straně. Neměli by nás přece vyučovat, testovat a hodnotit starým způsobem, chtějí-li nás naučit novému, zcela odlišném přístupu k organizaci vzdělávání. Dostali jsme tehdy možnost navrhnout alternativní způsoby hodnocení. Jedna profesorka s námi souhlasila, a dokonce jsme s ní začali spolupracovat na inovacích ve vzdělávání na pedagogických fakultách. Shodou okolností měla licenci pro založení nového oboru vzdělávání učitelů.

Říkal jste, že „duch kurikula“ neodpovídá praxi. Ubírá se praxe alespoň směrem k němu?

Pomalu, velmi pomalu. Moje sestra je ředitelem na základní škole. Chtěla zrušit číselné hodnocení a když to řekla rodičům, ti zásadně nesouhlasili. Nechtěli to.

Stejná situace je v ČR.

Takže i pokud by učitelé byli vzdělaní, věděli o jiných způsobech, chtěli je uplatnit v praxi, přáli by si něco změnit, rodiče to nechtějí.

Chápu.

Ale na druhou stranu vidím velký nepoměr ve výchově dětí, resp. v přístupu dospělých k dětem. Ten se za posledních 50 let hodně změnil.

K lepšímu?

Ano, většinou. Praxe ve škole, kde stále přetrvává mocenský přístup učitele, a demokratická kultura rodin se rozcházejí. Přesto však většina rodičů stále vyžaduje známky a tradiční výuku, protože neznají jiný způsob.

Je ve školách tlak na výkon ze strany učitelů?

Příliš ne. Je mnohem důležitější, cítí-li se student spokojeně, má zdravé sebevědomí. Duševní zdraví je důležitější než známky. Obvykle, ale existují i výjimky.

Četl jsem, že učitelé ve Finsku dávají poměrně málo domácích úkolů. Je to pravda?

Jedná se o legendu o tom, že nemáme domácí úkoly.

Takže jsou?

Obvykle ano. Možná bych mohl uvést příklad toho, co vše je možné ve finském systému. Můj dobrý kamarád vzdělával učitele. Založil vlastní firmu, jež vzdělávala hravým způsobem. Minulý rok začal suplovat v páté třídě základní školy. V průběhu celého roku dělali „jen jednu“ věc, stavěli město. Jednalo se o celoroční projekt. Vše, co se učili, bylo založeno na tomto projektu. Vytvářeli demokratickou vládu pro to město, infrastrukturu atp. Takový byl jejich školní rok. Národní kurikulum tedy dává velkou svobodu učitelům a je jen na nich, jestli ji dokáží aplikovat.

Také jsem četl, že rozvrh ve školách je kratší než v jiných zemích.

Pravděpodobně ano, o trochu kratší. Máme dlouhé 15minutové přestávky… Jak jsem říkal, že poměr mezi frontální a jinou formou výuky je 80 na 20 %, tak to jsem asi řekl špatně. Spíš bych řekl, že je to tak 60 na 40 %. Pořád je to však velmi vzdáleno od sebeřízeného vzdělávání. I přesto, že si děti mohou vybrat, na jakém projektu budou pracovat, stále není jejich volbou z jakých. Musí si prostě nějaký projekt vybrat a projektová zadání/témata jsou volbou učitelů.

Jsou rodiče ve Finsku spokojeni s kvalitou vzdělávacího systému?

Řekl bych, že většina je spokojená, ale asi proto, že neznají nic jiného. Většina učitelů je kvalitních, záleží jim na studentech, zasvěcují tomu svůj život. V tomto smyslu je to dobré vzdělávání, dobré vyučování.

Většina rodičů tedy posílá své děti do nejbližší školy?

Ano.

Jak jsou finští učitelé finančně odměňováni? Četl jsem, že dostávají poměrně vysoké odměny.

V globálním srovnání ano. Průměrně se plat pohybuje mezi 2 500 – 5 000 EUR, podle délky pracovní doby a odpracovaných let. Pro srovnání, průměrný plat ve Finsku se pohybuje kolem 3 000 EUR. Plat učitelů je nižší než u jiných profesí s podobným vzděláním.

Zmínil jste šikanu. Je to velký problém?

Myslím, že šikana je běžná i ve srovnání s ostatními státy. Jsou zde programy, které se snaží šikanu snižovat, ale jak asi víte, jedná se o strukturální problém. Dokud bude systém mocenským, autoritativním, k šikaně bude docházet.

Četl jsem, že soukromé školy nemohou přijímat školné, že musejí být 100 % financované státem. Je to tak?

Mohou přijímat školné, ale ze zákona nemůže být pro rodiče povinné. Myslím, že skoro všechny Waldorfské školy mají školné kolem 100 EUR měsíčně. Ale nemohou školné vyžadovat. Nedávno proběhl soudní spor, jehož verdiktem bylo, že školy nemohou vyžadovat školné.

Četl jsem, že soukromých škol je ve Finsku poměrně málo, myslím, že kolem 80.

Ano, kolem 80 jich bude. Nejvíce jich je waldorfských, jazykových a mezinárodních.

Tak, vyčerpal jsem všechny připravené otázky. Ještě by mě zajímalo, co plánujete do budoucna?

Ohledně změny vzdělávacího systému ve Finsku máme několik plánů. V nejbližší době rozběhneme projekt, v rámci nějž budeme navštěvovat školy a sbírat jejich praxi studentské demokracie. Jakou mají studenti míru spoluúčasti na rozhodování ve škole. Chceme sdílet a publikovat příklady dobré praxe. Přestože kurikulum říká, že by studenti měli mít vliv na své vzdělávání, většinou tomu tak v praxi není. Chceme tedy vyzdvihnout příklady toho, jak učitelé mohou autonomii a kompetentnost studentů zavádět do praxe.

Mají studenti vliv na to, jak je škola řízena? Např. formou studentských parlamentů a soudních komisí?

Záleží na škole. Nejsem si jistý, jestli tomu tak je, ale myslím, že každá škola je povinna mít studentský parlament alespoň v nějaké formě. Ale nevím o tom moc podrobností. Proto chceme zjistit, jak to dělají nejlepší školy a sdílet tyto zkušenosti. Dalším větším projektem, jenž připravuji již téměř rok, je internátní škola.

Jako Summerhill?

Se Summerhillem spolupracujeme. Nápad je, že namísto tvorby „běžného kurikula“, by organizace internátní školy měla cíl, řešení globálních problémů. Studenti tam budou pracovat na řešení reálných problémů ve světě.

V rámci národního kurikula?

Ne. Byla by to mezinárodní škola, ne oficiální, ale akademie. Řešíme spolupráci s místí střední školou, takže doufáme, že bychom mohli navázat hlubší spolupráci.

A nějaké budoucí plány pro Phoenix Online School?

Jak jsem říkal, další verze by měla být více kooperativní. A naším cílem je, aby byla přístupná globálně. Proto připravujeme anglickou verzi.

Asi před dvěma týdny jsem se zúčastnil přednášky Suzzany Backmann. Finské pedagožky. Přednáší v ČR o Finském školství. Znáš ji?

Nejsem si jistý, myslím, že ne.

Mluvila hodně o důvěře mezi studenty, učiteli, řediteli, rodiči. Je to pravda? Panuje v systému školství důvěra?

Ve srovnání s ostatními zeměmi, bych řekl, že zde panuje větší důvěra v systému vzdělávání. Stále je však systém velmi vzdálen sebeřízenému vzdělávání. Učitelé mají v podstatě plnou autonomii ve svých třídách, takže existuje důvěra v učitele. Stát neprovádí žádné inspekce škol, to je také postaveno na důvěře. Řekl bych, že výuka je také založena na důvěře, učitelé chtějí důvěřovat studentům. Ještě nás ovšem čeká dlouhá cesta k plné důvěře v proces učení dětí a pak teprve i plná důvěra dětí k dospělým.

Máte zkušenosti i se Švédskými a Norskými školami?

Příliš ne. Chtěl jsem navštívit několik škol ve Švédsku, ale to nevyšlo. Ty školy mají tolik návštěvníků. V termínech, kdy jsem tam chtěl jet, měli plno. Mám to stále v plánu. Myslím, že existuje mnoho podobností. Švédsko, řekl bych, je před Finskem ve způsobu hodnocení studentů. Hodnocení není založeno na známkování. V Norsku vím o jedné demokratické škole, která má problémy zůstat demokratická. A pokud vím, tak ve Švédsku není žádná demokratická škola.

Měli by se naši politici inspirovat i systémy vzdělávání v jiných zemích?

Myslím, že by se měli inspirovat sebeřízeným vzděláváním.

Ano, to se jim snažíme sdělit a předat již dlouho.

Pozitivem Finského systému je to, že učitelé mají opravdu autonomii, což potenciálně umožňuje různé způsoby a přístupy. Kurikulum je otevřené a flexibilní, to je dobře, zdůrazňuje well-being studentů, studentskou participaci. Mnoho věcí je dobrých, jenže kultura vzdělávání se příliš nemění, změny jsou pomalé a praxe daleko od ideálu.

Takže se stále jedná o tradiční autoritativní systém, řízený tzv. centrálně, se shora?

V mnoha ohledech ano, ale jak jsem říkal, např. ve třídách je uplatňována frontální výuka tak 60 na 40 %.

Ještě by mě zajímalo, jaké jsou vaše plány na ovlivňování státního systému, protože to je něco, o co se my snažíme, u vás je to myslím na vyšší úrovni.

V ČR veřejná diskuze o sebeřízeném vzdělávání neprobíhá. Změna celého systému je velmi náročná, takže řešíme, jestli věnovat energii této změně nebo podporovat skupinky dětí v individuálním vzdělávání a školy směřující k sebeřízenému vzdělávání. Je to těžká otázka. Nyní se hodně mluví o budoucnosti vzdělávání a nevypadá to moc dobře, neubírá se to tím směrem, jakým bychom chtěli. A máme pocit, že to nemůžeme změnit.

Moje řešení je proto online škola. Myslím, že je to systém, který by se mohl stát dominantním, protože umožňuje rodinám spolupráci i při zakládání škol založených na sebeřízeném vzdělávání. I studenti si mohou vytvořit vlastní školu, pokud by chtěli. Velkou otázkou pro mě zůstává, zda je možné docílit klíčových změn jen s pomocí dílčích zásahů a úprav starého systému. Zda má smysl usilovat o zlepšování systému, založeném na starém paradigmatu.

Nebo jít mimo toto paradigma? To je zásadní otázka. Ještě mě teď napadla jedna otázka. Myslíte, že pokud by počet dětí vzdělávaných jinou formou, než docházkou do škol prudce rostl, Finský stát by s tím něco dělal? Zasáhl by?

Pravděpodobně ano. Např. ve Švédsku zcela postavili mimo zákon vzdělávání jinou formou než školní docházkou. Tvrdí, že důvodem jsou problémy s imigranty. Strach, že by se imigranti neintegrovali do systému, pokud by vzdělávali své děti vlastním způsobem. Někteří Švédové se kvůli tomu dokonce stěhují do Finska.

Takže budoucnost je nejistá. Stejné je to v ČR. Marko, velmi děkuji za všechny informace.

Také děkuji, velmi mě zajímá, jak se vše u Vás bude vyvíjet.

mm

Jiří Košárek

Svoboda, vzájemný respekt, důvěra a komunikace jsou pilíře, na kterých by měly stát všechny mezilidské vztahy, a hlavně vztahy mezi dítětem a dospělým. Pokud aplikujeme tyto základní principy na oblast vzdělávání dětí, získáme úplně jiný pohled. Vzejde nám z toho svobodné, přirozené vzdělávání, které je diametrálně odlišné od v současnosti převažujícího modelu, tedy zkostnatělého státního školství. Po dokončení Vysoké školy ekonomické jsem si toto všechno uvědomil a v březnu roku 2012 jsem založil tuto stránku.

Komentáře jsou uzavřeny .