Nutkání ovládat myšlenky a chování ostatních lidí, zejména když zpochybňují široce rozšířená přesvědčení a zvyky, je jedním z nejhanebnějších rysů lidské povahy. Socrates byl odsouzen k smrti za to, že vybočoval z řady, tomu stejnému jen o vlas unikl Galileo. Jsou to extrémní případy, ale až příliš často se setkáváme s mnohem běžnějšími škodlivými pokusy ovládat lidi omezováním jejich osobní svobody a autonomie. Někdy je toto jednání namířeno proti jednotlivcům, kteří se opováží být odlišní, ale často se zaměřuje na celé skupiny, které prostě žijí jinak. Na politické úrovni se snahy pravice i levice o ovládání ostatních projevují různými způsoby omezování svobody. Často jsou odůvodňovány „bezpečností“. Ať už jde o výzvy k vytvoření registrů muslimů či registrů domácího vzdělávání, je společným jmenovatelem strach ze svobody.

Aktuálním příkladem je rozhovor vysílaný před týdnem v rádiu NPR s názvem „Jak bychom měli regulovat homeschooling?“ Stručná odpověď zní: „My“ nijak.

Učení mimo školní instituce je bezpečné

Epizoda propírá obvyklé argumenty ve prospěch zvyšování vládního dohledu nad domácím vzděláváním, s odvoláním na vzácné případy, kdy mohlo dojít ke zneužití či zanedbání dítěte v domácím vzděláváním kvůli nedostatku vládní kontroly. Tato obava samozřejmě nebere v potaz četné případy zneužívání dětí učiteli a zaměstnanci škol ve státních školách po celé zemi.

Jen za poslední měsíc se dva učitelé státní školy v Kalifornii doznali k sexuálnímu útoku na studenta; učitel státní školy v Novém Mexiku byl usvědčen ze sexuálního útoku na žáka druhé třídy, přičemž byl již odsouzen za sexuální napadení dvou žáků čtvrté třídy; dva zaměstnanci státní školy ve Virginii byli obviněni ze zneužití šesti postižených dětí a žalobě čelí i kalifornská školní instituce San Diego Unified School District, protože se jeden z tamních učitelů přiznal, že opakovaně sexuálně zneužíval a zastrašoval jednoho ze žáků.

Zneužívání dětí je strašné, bez ohledu na to, kde k němu dochází. Je však mylné domnívat se, že vládní úředníci, kteří nedokáží zabránit rozšířenému zneužívání dětí ve státních školách, by měli regulovat domácí vzdělávání. Mnozí rodiče se rozhodnou pro domácí vzdělávání, protože věří, že učení mimo školu zajišťuje jejich dětem vzdělávací prostředí, které poskytuje více bezpečí a opory, ale i akademické důslednosti. Dle nejnovějších údajů amerického ministerstva školství a vzdělávání rodiny nejčastěji dovede k domácímu vzdělávání „nespokojenost s prostředím ve školách.“ Dostat se pod kontrolu vládní instituce, před jejímiž nedostatky utíkáte, je etatismus ve své nejhorší podobě.

Domácí vzdělávání je na vzestupu

Ředitel Národního výzkumného ústavu pro domácí vzdělávání Brian Ray, Ph.D., uvedl v jinak jednostranném rozhovoru v rádiu NPR silné protiargumenty, připomínajíc posluchačům, že homeschooling je forma soukromého vzdělávání, která by neměla podléhat vládní kontrole. Zároveň poskytl příznivá data dokládající dobrou životní úroveň, úspěšnost a výsledky studentů, kteří prošli domácím vzděláváním.

Cestou homeschoolingu se vydávají stále různorodější skupiny rodin. Tím, jak jejich počty téměř atakují hranici dvou milionů amerických dětí, stává se populace domškoláků velmi různorodou z hlediska demografického, geografického, socioekonomického i ideologického. Rodiny v domácím vzdělávání často odmítají standardizované univerzální rámcové osnovy a způsob vzdělávání státních škol. Místo toho si svůj vzdělávací přístup přizpůsobí tak, aby co nejlépe vyhovoval jejich dítěti i celé rodině.

Během několika posledních desetiletí se z okrajové záležitosti stal hlavní proud. Díky tomuto rozmachu a díky hojnosti zdrojů i nástrojů, které jsou v současnosti domácímu vzdělávání k dispozici, zahrnuje moderní homeschooling celou škálu různých vzdělávacích strategií a přístupů, od přenesení školy domů až po unschooling či hybridní formy domácího vzdělávání. Tato různorodost přístupů a filozofií by měla být chápána jako důvod k oslavám a ne jako selhání, které je třeba napravit regulací.

„My“ jako společenství bychom neměli vykonávat kontrolu nad svobodou jednotlivců či se snažit vymýtit rozdíly. „My“ bychom měli ostatní prostě nechat být.