Zatím žádné komentáře

Jak se má zacházet se ženami (snažím se pochopit adultismus)

Nedávno jsme se se známým bavili o adultismu: “rasismu” vůči dětem, protože jsou děti a ne dospělí.
 
Říkala jsem, že to pro mě opravdu není moc přehledné, protože děti prostě NEJSOU dospělé, jsou to děti!
 
Nijak daleko jsme v debatě nedošli. Nechala jsem si to nicméně probublávat hlavou, a nyní mě osvítilo srovnání, které vám hned píšu, pro případ, že by vám též přišlo nosné:

Jak se má zacházet se ženami.

1. Představte si na chvíli, že jste dospívající mladík. Stala se zásadní věc: najednou vás začaly zajímat holky – ty záhadné bytosti, kterým jste se dosud spíš vyhýbal nebo se jim poškleboval. Teď vás ale najednou začaly přitahovat! Je tu ale problém: holky jsou zřejmě úplně jiný živočišný druh . Videohry je neberou. Na přátelské buchnutí do zad reagují nepřátelsky. Fekální vtipy nesnáší. Co s tím? Jak si nimi navázat kontakt, jak komunikovat, jak s nimi zacházet?
 
Uděláte, co je logické: začnete se vyptávat starších zkušenějších: kámo, jak na ty ženské? Jak na to mám jít? Co ony potřebují? A dostáváte spoustu odpovědí: ženská potřebuje, abys jí kupoval hračky. Abys jí ukázal svou mužskou dominanci. Aby se ti mohla vyplakat na rameni. Abys používal deodorant vole.
 
Aha, říkáte si, a tvoříte si složitý koncept “jak se správně zachází se ženami”. Aplikujete to v praxi, dle vaší dovednosti to nějak zafunguje. Fast forward – vztah – fast forward – krach, případně rovnou rozvod. Proč to tak je? Co se stalo? Žena si stěžuje, že “jí vůbec nerozumíte”. Přitom ke konci této havárie už jste četl a studoval kde co, v naději, že konečně poberete, jak na ni! Cítíte se nedoceněn, zklamán. S ženami se nedá vydržet.
 
2. Nyní si na chvíli představte, že jste žena. Váš partner má jako vysokou hodnotu aby byl správný člověk, aby s vámi správně zacházel. Nebije vás! Nenutí do sexu! Dělí se s vámi o peníze!  Dokonce čte populární psychologii a rozumí vašemu menstruačnímu cyklu!
 
Jenomže v tom je asi ten kámen úrazu. Čím dál víc totiž máte pocit, že on si vás chce vyřešit skrz jeho vlastní znalosti. K svátku dostanete kytici – protože to ženy milují. Vy byste ale raději chtěla jít na střelnici.
 
Pravidelně každý víkend vaří – protože ženy milují, když se s nimi muž dělí o domácnost. Jenomže vaří dost děsně a neuklízí po sobě kuchyň.
 
Nezve k vám domů svou matku, protože ženy tchyni nesnášejí. Vy ji ale máte ráda!
 
V posteli se chová podle nejnovejšího tantrického videa. Vy byste dnes ale prostě potřebovala rychlovku!
 
Snažíte se s ním o tom komunikovat. Nevede to ale nikam – protože vaše aktuální chutě, pocity, potřeby prostě nezapadají do obecné šablony “jak funguje žena”. Kurnik, někdy chcete pomoc, někdy nechcete pomoc! Někdy chcete být sama, někdy nechcete být sama! Někdy chcete parfém, někdy vůbec! Nedokážete mu předepsat algoritmus, co má a nemá dělat, aby teda byl tím správným partnerem.
 
A tak vzniká sexismus: jsou to krávy. Na to nemám, abych ten její chaos pobral. Blbka.
 
Děda to dělal líp, prostě babku občas zmlátil a všechno šlo jako na drátkách.
 
A z tohoto trápení nakonec (když to dobře dopadne) vyvstává to nové řešení: ŽENY JSOU TAKY LIDI! Ženy nejsou žádné “kategorie”, které jednotně fungují a jejichž nekonečnost se dá zachytit do nějaké příručky. Pokud chci mít se ženou vztah, musím veškeré “mělo by se” brát s otazníkem. Mnohem přednější je opravdu s ní komunikovat, naslouchat jí, poznávat ji takovou, jaká je.
 
Potud dobrý, toto všichni chápeme, že jo. Teď si ale totéž představte na dětech.
 
Většina z nás poprvé drží miminko v náručí, až když se nám narodí náš první potomek.
 
Je to úžasný, je to děsivý. JAK SE MÁ S DĚTMA ZACHÁZET?? Netušíme. A tak se vyptáváme zkušenějších.
 
Musíš kojit každé tři hodiny, jinak ho ucpeš!
Musí spát s tebou v posteli, nebo mu vytvoříš trauma!
Musíš správnou stravu, správné zacházení, správný vztah k řádu, … … doplňte sami.
 
Nejsi jeho kamarádka, jsi jeho matka! Na tobě leží zodpovědnost za jeho rozvoj!!
 
A tak pod tíhou tohoto psycha se vyptáváme, čteme, studujeme facebooky. Chceme být správní rodiče a dítě nepoškodit. Nakonec najdeme něco fakt super, co by se ohromně líbilo nám, když jsme byli děcko: montessori, kontaktní rodičovství, zdravá výživa, unschooling, nevýchova, free range kids, nenásilná komunikace, … opět doplňte sami.
 
Dáváme dítěti absolutně to nejlepší.
 
Jenomže tady může být zase to stejné jádro problému. Pořád je “jak se má zacházet s dětmi”. Cukr je pro děti špatný. Videohry jsou pro děti špatné. Křesťanství je pro děti špatné. Škola je pro děti špatná. Musím je ochránit. Řád a pořádek jsou pro děti nutné. Respektování autority je pro děti nutné. Úplná rodina je pro děti nutná. Denní pobyt venku je pro děti nutný. Mít kamarády je pro děti nutné. Zvládat demokratické procesy je pro děti nutné. Čist dětem knihy je nutné. Musím jim to zajistit.
 
Pokud dítě nezapadne do té škatulky našeho “mělo by se”, nastává boj. Děcko je blbé, já vím lépe než ono, jak se má správně žít!! A to je přesně ten adultismus. DĚTI JSOU ALE TAKY LIDI! Nejsou to žádné “kategorie” vůči kterým je náš úkol se vymezit, “jak se to má dělat” a pak to vůči nim prosazovat, protože my jsme dospělí a tudíž víme, jak se má žít.
 
Ano, děti nemají zkušenosti. Ale čím jsou starší, tím víc mají reflexe co jim chutná co jim nechutná. Respekt znamená brát naprosto vážně to, jak svoje potřeby cítí to dítě. Nerozhodovat se podle toho, co říkali v nejnovějším videu o výchově.
 
Hledat způsoby, jak můžu děcko opravdu vidět takové, jaké je. Nepromítat si do něj nějakou mou představu, jaké bych CHTĚLA, aby bylo. Potkávat se s ním autentcky, já a ono, tak jak jsme.
 
Protože jinak je to, jako když mi někdo kupuje kytice místo poukázky na střelnici. A chce po mě ještě, abych byla vděčná – vždyť pro mě přece dělá to nejlepší!! Odborníci přece potvrzují, že kytice jsou pro mne nutné!
 
Takže takhle mi to teď aktuálně dalo smysl. Adultismus je, když si neuvědomuju, že dítě je taky člověk
 
Vše, co říkám, by se dalo shrnout do dvou slov: důvěřujte dětem. Nic nemůže být jednodušší a zároveň obtížnější. Obtížné, protože abychom důvěřovali dětem, musíme nejprve důvěřovat sami sobě, ale většina z nás se v dětství naučila, že nám nemůže být důvěřováno. – John Holt
 
A jak jste na tom vy?

🖋 A jaká je vaše osobní zkušenost? Také jste dospěli k tomu, že více svobody a dobrovolnosti ve vzdělávání je krok správným směrem? Zajímá nás váš pohled a váš příběh, který může inspirovat ostatní. Pište nám na zdenka.stankova@svobodauceni.cz, rádi ho na tomto blogu zveřejníme.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení

Další pobyty budou v termínech 8.–12. května (pracovní pobyt), 12.–21. července, 16.–25. srpna a 4.–13. října 2019.

Komentáře jsou uzavřeny .