Zatím žádné komentáře

Na konci cesty – svobodné školy

Tento článek se blíže dívá na historii a současnost institucionalizované větve unschoolingu a dvou nejznámějších svobodných škol do ní spadajících.

V článku Na půl cesty – Waldorf a Montessori jsem se blíže podíval na tyto dva vzdělávací směry a v závěru konstatoval, že waldorfská filosofie je z hlediska přirozeného učení velmi nedostačující a v montessori školách nejsou principy svobody dotaženy do konce. Definoval jsem pomyslnou cestu za svobodou a shledal uvedené pedagogické přístupy někde v půli. Nyní bych rád představil instituce nacházející se dle mého názoru na konci této imaginární cesty.

Lze říct, že unschooling se dělí do dvou větví – neformální a institucionalizované. V obou případech je dětem, potažmo studentům, ponechána rozsáhlá svoboda rozhodování; rozdíl je v tom, zda se pohybují převážně v užším rodinném kruhu nebo v rámci institucí umožňující nerušenou interakci s dalšími studenty. Tento článek se blíže dívá na historii a současnost druhé zmiňované větve a dvou nejznámějších svobodných škol do ní spadajících.

Historie škol a vzdělávacích institucí, ve kterých je studentům umožněno následovat své vlastní zájmy, se datuje k roku 1921. V tomto období vznikla blízko německých Drážďan vůbec první škola fungující na liberálních a demokratických základech. Její studenti mohli libovolně trávit svůj čas a dění ve škole ovlivňovat na schůzkách, kde každý hlas – tedy učitelů i studentů – měl stejnou váhu. Zakladatelem byl Alexander Sutherland Neill, skotský progresivní pedagog a obhájce svobody dětí ve výchově a učení. Neill byl záhy se směřováním školy nespokojen, jelikož se do jejího vedení dostali idealisté nesdílející filosofii prostou jakéhokoliv donucování. Z uvedeného důvodu se přemístil do rakouského města Sonntagberg, které byl zanedlouho poté nucen opustit kvůli nepřátelskému přístupu místních obyvatel. Odešel do Anglie, kde v roce 1923 zakládá školu v domě Summerhill, jehož název byl zároveň použit pro celou instituci. Neill se svými studenty z tohoto místa v roce 1927 odešel do města Leiston, kde Summerhill dodnes funguje na základě původní myšlenky a jejíž ředitelkou je Neillova dcera Zoë. V dnešní době tuto internátní školu navštěvuje přibližně 95 studentů ve věkovém rozmezí 5 až 18 let. Nebude jistě náhoda, že se jedná o úředníky nejvíce kontrolovanou vzdělávací instituci ve Velké Británii. Nepřátelský vztah s britskou vládou vyvrcholil v roce 2000, kdy se škola musela dokonce soudně bránit proti navrhovanému uzavření. Spor byl vyřešen dohodou a soud uznal svobodomyslnou filosofii Summerhillu. Od této doby docházejí inspekce k výrazně pozitivnějším závěrům.

Dalším významným místem zastávajícím filosofii unschoolingu je americká Sudbury Valley School ve státě Massachusetts, jež byla založena v roce 1968 a nyní ji navštěvuje 140 až 210 studentů od věku čtyř let. Její internetové stránky uvádějí existenci 39 škol fungujících dle Sudbury modelu, z nichž 23 je na území USA. Definice demokratických škol není jasně vymezena, a pokud ji rozšíříme o různé komunity, vzdělávací centra a školy, ve kterých nemusí panovat úplná autonomie, ale stále se jedná o studenty řízené prostředí, dostaneme se dle zdroje educationrevolution.org na počet 241 institucí. Nejvíce jich je opět v USA a to 97. Smutné je, že ani na jednom seznamu nefiguruje byť jen jediné zařízení nacházející se v České republice. Jedním z důvodů může být striktní školský zákon, jehož výklad prakticky znemožňuje výuku založenou na zcela svobodných principech.

Zmíněné školy a vzdělávací instituce nevnucují předem stanovené osnovy a respektují individualitu každého studenta. Na rozdíl od běžných školních systémů v nich student může být sám sebou; nikdo mu předem nevybírá, kdy, s kým, jak a čemu se má věnovat. Navíc zde neexistuje autorita, která by měla „patent na pravdu.“ Veškerá rozhodnutí se řeší stylem demokraticky řízených schůzek, kde každý, nehledě na svůj věk a postavení ve škole, může vyjádřit svůj názor a kde každý hlas má stejnou váhu. Případné prohřešky a spory se řeší stylem soudní komise. Dle mého názoru se jedná o nejlepší možné prostředí pro učení se novým dovednostem a znalostem. Podrobnou argumentaci, proč tomu tak je, naleznete v seriálu od Petera Graye Svoboda učení či v dalších článcích na těchto stránkách.

Přečtěte si také

  • 4 důvody, proč by se měl systém nuceného vzdělávání zhroutit4 důvody, proč by se měl systém nuceného vzdělávání zhroutit Tady jsou čtyři důvody, proč sebeřízené vzdělávání nahradí nucené vzdělávání. Nazývali mě bláznivým optimistou či romantickým idealistou. Jak mohu věřit tomu, že systém povinného […]
  • Slib s velkým „S“Slib s velkým „S“ Výhled z okénka školního autobusu byl mým prostorem ke snění. Ke snění o místě, kde bych nemusela nosit to, co mi bylo diktováno. Abych vypadala jako 300 dalších dětí v našich […]