Zatím žádné komentáře

Na konci cesty – svobodné školy

Tento článek se blíže dívá na historii a současnost institucionalizované větve unschoolingu a dvou nejznámějších svobodných škol do ní spadajících.

V článku Na půl cesty – Waldorf a Montessori jsem se blíže podíval na tyto dva vzdělávací směry a v závěru konstatoval, že waldorfská filosofie je z hlediska přirozeného učení velmi nedostačující a v montessori školách nejsou principy svobody dotaženy do konce. Definoval jsem pomyslnou cestu za svobodou a shledal uvedené pedagogické přístupy někde v půli. Nyní bych rád představil instituce nacházející se dle mého názoru na konci této imaginární cesty.

Lze říct, že unschooling se dělí do dvou větví – neformální a institucionalizované. V obou případech je dětem, potažmo studentům, ponechána rozsáhlá svoboda rozhodování; rozdíl je v tom, zda se pohybují převážně v užším rodinném kruhu nebo v rámci institucí umožňující nerušenou interakci s dalšími studenty. Tento článek se blíže dívá na historii a současnost druhé zmiňované větve a dvou nejznámějších svobodných škol do ní spadajících.

Historie škol a vzdělávacích institucí, ve kterých je studentům umožněno následovat své vlastní zájmy, se datuje k roku 1921. V tomto období vznikla blízko německých Drážďan vůbec první škola fungující na liberálních a demokratických základech. Její studenti mohli libovolně trávit svůj čas a dění ve škole ovlivňovat na schůzkách, kde každý hlas – tedy učitelů i studentů – měl stejnou váhu. Zakladatelem byl Alexander Sutherland Neill, skotský progresivní pedagog a obhájce svobody dětí ve výchově a učení. Neill byl záhy se směřováním školy nespokojen, jelikož se do jejího vedení dostali idealisté nesdílející filosofii prostou jakéhokoliv donucování. Z uvedeného důvodu se přemístil do rakouského města Sonntagberg, které byl zanedlouho poté nucen opustit kvůli nepřátelskému přístupu místních obyvatel. Odešel do Anglie, kde v roce 1923 zakládá školu v domě Summerhill, jehož název byl zároveň použit pro celou instituci. Neill se svými studenty z tohoto místa v roce 1927 odešel do města Leiston, kde Summerhill dodnes funguje na základě původní myšlenky a jejíž ředitelkou je Neillova dcera Zoë. V dnešní době tuto internátní školu navštěvuje přibližně 95 studentů ve věkovém rozmezí 5 až 18 let. Nebude jistě náhoda, že se jedná o úředníky nejvíce kontrolovanou vzdělávací instituci ve Velké Británii. Nepřátelský vztah s britskou vládou vyvrcholil v roce 2000, kdy se škola musela dokonce soudně bránit proti navrhovanému uzavření. Spor byl vyřešen dohodou a soud uznal svobodomyslnou filosofii Summerhillu. Od této doby docházejí inspekce k výrazně pozitivnějším závěrům.

Dalším významným místem zastávajícím filosofii unschoolingu je americká Sudbury Valley School ve státě Massachusetts, jež byla založena v roce 1968 a nyní ji navštěvuje 140 až 210 studentů od věku čtyř let. Její internetové stránky uvádějí existenci 39 škol fungujících dle Sudbury modelu, z nichž 23 je na území USA. Definice demokratických škol není jasně vymezena, a pokud ji rozšíříme o různé komunity, vzdělávací centra a školy, ve kterých nemusí panovat úplná autonomie, ale stále se jedná o studenty řízené prostředí, dostaneme se dle zdroje educationrevolution.org na počet 241 institucí. Nejvíce jich je opět v USA a to 97. Smutné je, že ani na jednom seznamu nefiguruje byť jen jediné zařízení nacházející se v České republice. Jedním z důvodů může být striktní školský zákon, jehož výklad prakticky znemožňuje výuku založenou na zcela svobodných principech.

Zmíněné školy a vzdělávací instituce nevnucují předem stanovené osnovy a respektují individualitu každého studenta. Na rozdíl od běžných školních systémů v nich student může být sám sebou; nikdo mu předem nevybírá, kdy, s kým, jak a čemu se má věnovat. Navíc zde neexistuje autorita, která by měla „patent na pravdu.“ Veškerá rozhodnutí se řeší stylem demokraticky řízených schůzek, kde každý, nehledě na svůj věk a postavení ve škole, může vyjádřit svůj názor a kde každý hlas má stejnou váhu. Případné prohřešky a spory se řeší stylem soudní komise. Dle mého názoru se jedná o nejlepší možné prostředí pro učení se novým dovednostem a znalostem. Podrobnou argumentaci, proč tomu tak je, naleznete v seriálu od Petera Graye Svoboda učení či v dalších článcích na těchto stránkách.

Komentáře jsou uzavřeny .