Zatím žádné komentáře

Nikdy nevíš, co se ti v životě bude hodit

Když jsem chodil na střední, měl jsem jako jeden z předmětů chemii. To mi připadlo trochu zvláštní, protože to byla obchodní škola. Proč mám na obchodce chemii, sakra? Ptával jsem se často a často se mi dostávalo odpovědi: „Nikdy nevíš, co se ti v životě bude hodit!“

Když jsem po maturitě studoval na průmyslovce, měl jsem tam zase předmět „daňová soustava“, který mi také připadal trochu „off topic“ a nerozuměl jsem tomu, proč ho vlastně mám. I tehdy mi říkali druzí, že nevím, co se mi v životě může hodit.

Vraťme se ale k té chemii, ta by se dala víceméně obhájit. Můj obor byl „provoz obchodu“, takže by člověk mohl říct: „Hele, možná po škole budeš vlastnit nějaký krám, kde budeš prodávat stavebniny, čili budeš muset rozumět třeba tomu, jak se míchá vápno nebo malta… Nebo budeš mít drogérii a budeš muset znát složení pracích prášků a různých jarů… Prostě, chemie se ti může hodit!“

A ten argument zní hrozně krásně, ale ne… ne, je to nesmysl. Podle této logiky bych na škole mohl mít třeba zoologii, protože… Co když po škole budu mít zverimex? Absurdní, že ano?

Daňová soustava na průmyslovce se hájila podobnou logikou. Co když po škole budu mít nějakou strojírenskou firmu, co bude třeba vyrábět autodíly, tak potom bude fajn, když si budu umět spočítat daně. Jenže ten předmět nebyl o počítání daní – to se dělá v ekonomii. V tom předmětu jsme se učili o daních do hloubky – jaké daně máme, které se kdy platí, proč se platí, jak se platí, jak je definuje který zákon… A to už těžko jde obhájit. Strojař možná potřebuje odvést daně, ale nepotřebuje být expert na daně tak, jako třeba účetní.

Každopádně, proč jsme na té škole neměli třeba předmět o chovu exotických zvířat? Co když jednou budu vlastnit strojírenskou firmu, kde budeme vyrábět mříže pro chovatele a zoologické zahrady? Cože, že je to nesmysl? Ale jděte, vždyť nevíte, co se vám jednou bude v životě hodit!

Takže, jak vidíte, ta logika je nic moc, protože se dá aplikovat na cokoliv.

Co mi připadá však ještě daleko horší na této argumentaci je určitý slepý etatismus. Člověk, který takto argumentuje v podstatě říká: „Úředníci z ministerstva školství, kteří tyto předměty zavedli, ví, co dělají. Jsou to experti, odborníci, profíci… prostě oni ví, co přesně potřebuješ. Takže přestaň mít různé pochybnosti o užitečnosti různých předmětů a prostě těm profíkům věř. Kdyby to nebylo užitečné, určitě by to do osnov nezavedli! A pokud to tam je, je to tam z důvodů, které ty ale nevidíš, protože nedosahuješ tak vysoké míry moudrosti jako úředníci z ministerstev…“

Samozřejmě, že to člověk obvykle neřekne takhle, ale z argumentů, co dostávám, když prohlašuju, jak je nějaký předmět zbytečný, mám pocit, že to takto někteří skoro vnímají. A to je děsivé… Ta nekritičnost! Ta slepá víra! Ten fanatismus!

Každopádně, co když je to pravda – co když se mi opravdu něco z toho, co jsem se musel učit, bude hodit? Co když jednou mé znalosti chemie (většinu z nich jsem zapomněl) jednou opravdu v nějaké situaci využiji?

Znamená to pak, že měli pravdu a předmět byl skutečně užitečný? Popravdě, ne… Čistě ekonomicky, zbytečný předmět stojí hrozně moc času, který do něj nalijeme. Pokud je dvakrát týdně, znamená to, že je až osmkrát za měsíc. Osm hodin měsíčně, to už může být 80 hodin za rok. Je 80 hodin našeho života skutečně něco, co jsme ochotni investovat do předmětů, který se nám „možná může hodit“ ? Odpověď je na vás…


🖋 Chcete napsat vlastní článek na blog Svobody učení? Pošlete text na zdenka.stankova@svobodauceni.cz a posouvejte hranice vzdělávání s námi!

❤Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Chcete zažít s(S)vobodu učení na vlastní kůži? Pojeďte s námi do našeho Svobodomu! Aktuální termíny pobytů najdete zde.

Komentáře jsou uzavřeny .