Zatím žádné komentáře

Proč poslat dítě do školy?

Už nesčetněkrát se mě někdo zeptal: “A proč neposíláš Lu do školy?” Nedávno mi něco došlo. Tu otázku lidé pokládají úplně automaticky. Jako by chození do školy bylo něco tak přirozeného, že nechodit tam je divné. Člověk se narodí, chodí do školky, do školy, do práce, mezitím možná stihne zplodit dítě, zasadit strom, postavit dům a umře. Tak to v životě chodí, ne? Normálka.

Hm. Jenže mně došlo, že otázka, kterou jsem si už kdysi dávno měla položit, měla znít: “Proč bych své děti do školy posílat měla?” Kromě toho, že mi to nařizuje zákon (ano, můžu mít dítě na domácím vzdělávání – což mám – DV je ale pouze jiná forma plnění povinné školní docházky a dle zákona by se dítě mělo doma učit to, co by se jinak učilo ve škole), a že je chození do školy podmíněno také kulturně, mě nenapadá jeden jediný důvod. Vlastně počkejte, jeden ano. Ten nejdůležitější. Kdyby ono samo chtělo.

Jenže ono nechce. A já si prostě myslím, že když někdo něco nechce, nikdo jiný nemá právo ho nutit. Velmi dobře si uvědomuji, že jsem silnější. Že mám v rukou moc donutit své dítě dělat něco, co nechce. A děsí mě to. Ne proto, že bych neuměla tuhle moc neuplatňovat, ale proto, že miliony silnějších na celé planetě tuhle moc nad slabšími uplatňují. Těmi slabšími se totiž můžeme kdykoli stát i my sami. Kdepak se tohle chování asi tak bere..? Že by děti jen kopírovaly chování svých rodičů (a učitelů)?

Každý chceme pro své dítě to nejlepší. A já jsem přesvědčená o tom, že to nejlepší, co můžu své dceři dát, je nebrat jí zodpovědnost za její vlastní život. Když si ji totiž nechá vzít ode mě, velmi pravděpodobně si ji pak nechá vzít i od někoho jiného.

Přečtěte si také

  • Sudbury studentSudbury student Kdo mě zná tak ví, kde to teď jsem. Mám za sebou přijímací pohovor a v září tu strávím týden jako visiting student. Za 250 USD, pade na den. Tolik v průměru vyjde den na podle mě nejlepší […]
  • Jak jsem se v životě (ne)učilJak jsem se v životě (ne)učil Rodičové zlatí mi od mala říkali, ať se učím, abych to někam dotáhl a neměl se tak těžko jako oni. Oba byli dělnické profese. Ale mně nijak nepřišlo, že by se měli nějak zle. Vždy bylo co […]
mm

Zdeňka Šíp Staňková

www.detijsoutakylidi.cz | facebook.com/detijsoutakylidi | Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých tří dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.