Zatím žádné komentáře

Školní rok nezačíná, prázdniny nekončí!

Začátek září je na Facebooku plný pěkných fotek dětí s aktovkami na zádech, často rozesmátých a těšících se do školy. Možná i já jsem před osmi lety sdílela fotku svého syna v jeho první školní den. I já jsem jela v nalajnovaném světě, kde každé dítě přece musí jít do školy.

Mnoho mých přátel posílá děti do škol. Státních, soukromých i alternativních. A hodně z nich mi vypráví, jak mají jejich děti hodnou paní učitelku, jak se jejich dětem ve škole líbí a kolik tam toho zažijí. A drtivá většina z nich pak dodá: “No ono se jí/mu tam samozřejmě nechce chodit, po prázdninách už vůbec ne. Ale mně se taky nechce chodit do práce a musím!”

Ale víte co? Nemusíte. Máte svobodnou volbu vybrat si takovou práci, která vás bude těšit, a do níž budete chodit s radostí. Nebo, pokud taková práce není, nemusíte chodit do žádné. To je také vaše svobodná volba a vy “jen” ponesete následky svého rozhodnutí. Dítě takovou možnost nemá. Nemůže se rozhodnout, že do školy už chodit nebude. Stačilo by přitom tak málo. Připustit si, že děti jsou taky lidé, a že i ony mají svá práva…

Takže za mě a mou dceru: škola nám nezačíná a prázdniny nekončí, protože nikdy neskončil ani školní rok. Učíme se každý den, každou hodinu a každou minutu, protože prostě žijeme. Celý svět je naše škola.

Přečtěte si také

  • Drahá školoDrahá školo Ještě dlouhou dobu mi budete říkat, že neposlouchám, že dostatečně nevěnuji pozornost. Budete trvat na tom, že „mi je jedno“, že jsem líný. V nejlepším případě, snílek. Nalezne se však […]
  • Nevyžádané rady: Já je nenávidím, vy je nenávidíte a vaše děti takyNevyžádané rady: Já je nenávidím, vy je nenávidíte a vaše děti taky Proč nemáme rádi nevyžádané rady od našich blízkých? „Dobře se bav!“ říká matka svojí dospívající dceři. A její reakce: „Mami, prosím, mohla už bys mi přestat rozkazovat, co mám dělat?“ […]
mm

Zdeňka Šíp Staňková

www.detijsoutakylidi.cz | facebook.com/detijsoutakylidi | Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých tří dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.