Jak mohou učitelé vnést do vzdělávací strategie více selského rozumu a soucitu?

Výzkumy hovoří jasně. Akademické vzdělávání ve školkách nemá žádný dlouhodobý přínos. Naopak, v podstatě může v delším časovém horizontu uškodit. Nezmenšuje propast ve vzdělání mezi chudými a bohatými, i když je to nejčastější udávaný důvod pro toto vzdělávání. O trochu zlepšuje výsledky akademických testů v 1. třídě, ale ve 3. třídě již není žádný rozdíl. Podle některých nejkvalitnějších studií dokonce ti, kteří absolvovali akademické vzdělávání ve školce, mají ve 4. třídě výsledky horší. Akademické, sociální i emoční. Na rozdíl od těch, kteří byli ve školkách zaměřených na hru (důkazy si můžete prohlédnout zde).

Názory učitelů a učitelek ve školce jsou také jasné (viz zde). V minulých letech jsem mluvil na mnoha konferencích o raném vzdělávání. A na každé z nich jsem od učitelů slyšel o nešťastných malých dětech, kterým je odpírána hra a jsou nuceny dělat stále více „práce u stolu“. Také pravidelně slýchám o učitelích, kteří dají výpověď nebo odcházejí do předčasného důchodu, protože vidí, že strategie, které mají dodržovat, je vlastně nutí ubližovat dětem. Ztrácíme naše nejlepší učitele, protože to jsou ti, kteří nejpravděpodobněji vidí, co se děje a jsou nejméně ochotni to tolerovat.  

Tak proč pokračujeme v tomto trendu, kdy dětem odpíráme hru a zábavné skupinové aktivity, ve kterých se toho tolik naučí, a místo toho je nutíme do povrchní „akademické práce“, která nemá smysl a ze které se naučí tak málo? Podle mého názoru je to proto, že politici, kteří tvoří vzdělávací strategie, a mnoho administrativních pracovníků, kteří pak hlídají naplňování těchto strategií, nemají dostatek znalostí o dětech a procesu učení, a nenaslouchají dvěma skupinám, které tyto znalosti mají: těm, kteří provádějí výzkum zaměřený na vývoj dětí, a učitelům, kteří přímo vidí, jaký vliv tyto strategie na děti mají.  

Existovaly časy, kdy učitelé mohli využít svoje zkušenosti, svůj úsudek a selský rozum, aby mohli ve třídě reagovat podle různých individuálních potřeb dětí. Nyní jsou učitelé více a více vnímáni jako nástroje administrativy. Mají vykonávat strategie podle nejnovějších výstřelků – tolik hodin toho a toho, všechno stejně pro všechny děti bez ohledu na jejich vlohy a zájmy. Tohle jsou ty strategie “Žádné dítě nezůstane pozadu”, “Společné povinné předměty”, a Bože chraň, “Závod na vrchol”. 

Závod na vrchol; jaká příšerná metafora pro vzdělávání. Závod? Všichni jsou na jedné cestě a vidí, jak rychle mohou jít? Závodit kam přesně? Na vrchol? Na vrchol čeho? Vzdělávání není závod, je to procházka. Opravdové vzdělávání nastává pouze tehdy, když se každý prochází po své vlastní cestě.

Vždycky jsem si říkal, co by se asi stalo, kdyby učitelé, kteří vidí, co se děje, povstali a protestovali. Ne samostatně, ale společně jako jedna síla. Proto jsem fascinovaně četl o červnovém společném stanovisku učitelů z mateřských škol v Brookline, v Massachusetts, nedaleko od mého domova. Dvacet sedm ze 34 učitelů v soukromých školkách v Brookline podepsalo dopis, který nahlas četli na shromáždění brooklinské školní komise. 

Část toho, co dopis obsahoval (plné znění viz zde):

Zasvětili jsme náš profesní život výuce 5letých a 6letých dětí a vidíme, že některé současné praktiky mají trvalý negativní dopad na sociálně-emoční stav těchto dětí. Proto jsme se tu dnes sešli, abychom s vámi sdíleli naše obavy z nové propasti, která vzniká v brooklinských školkách. A to je propast mezi tím, co říká výzkum o tom, jak se nejlépe malé děti učí, a realitou osnov, podle kterých máme učit. Je to propast mezi hodnotami brooklinského vzdělávání a tím, co se ve skutečnosti děje dětem v našich třídách.

Všichni jsme loajálně pracovali s našimi experty a specialisty na gramotnost, abychom zavedli hodiny čtení a psaní. Ale plánování čtení a psaní v 90minutových blocích potom znemožňuje tématické vzdělávání, učení založené na hře a využití sociálních a emočních příležitostí.

A vidíme, jaký dopad mají tyto ztráty. Mnoho našich školkových dětí bojuje s úzkostí spojenou se školou, protože vědí, že se očekává, že budou umět číst … Často teď slyšíme jejich tenké hlásky, jak nám říkají: „Neumím číst. Nesnáším čtení. Nesnáším školu. V ničem nejsem dobrý.” Toto je naše největší starost. 

Současný akademický tlak na 5leté a 6leté děti přispívá k zvyšujícím se nárokům na nezávislost a kreativitu a na schopnost seberegulace u učitelů. Jedna studie za druhou ukazuje, že děti si potřebují hrát, ale v Brookline, kvůli akademickým požadavkům, je čas na učení založené na hře zkrácen a v některé dny zmizel úplně. Jako učitelé v mateřské škole víme, že hraní není zbytečné; vytváří specifické struktury a funkce v mozku a podporuje výkonnou funkci, která nám umožňuje usilovat o naše cíle a ignorovat odvádění pozornosti. Pomáhá dětem vytrvat, zlepšuje koncentraci a zpracovávání emocí.

Malé děti se také mají hodně pohybovat a zkoumat. Mnoho děti, které musí dlouho sedět, vykazuje frustraci, ztuhlé svaly a rušivé chování. Vidíme v našich školách zvyšující se počet dětí, kterým je diagnostikováno ADHD nebo poruchy chování, a víme, proč se to děje. A přesto děláme věci, které ten problém ještě zhoršují, místo aby ho zlepšily.

Nikam se neposouváme s rovností a spravedlností. Jak jsme již zmínili s hrou a sociálně-emočním vývojem, náš okres po nás chce, abychom učili stylem, který zmenšuje ve třídě spravedlnost. Nařizuje nám, aby bylo všechno stejné. Prosím, zamyslete se co „všechno stejné“ znamená. To není individuální zacházení s cílem maximální radosti a učení pro každé dítě. Standardizace není spravedlivá.

Kde měli dříve učitelé důvěru a používali svůj úsudek, aby učili každou třídu unikátně podle jejích potřeb, máme nyní následovat stanovená kurikula z učebnic. Dostáváme pro naše žáky nařízení místo zplnomocnění.

Představte si, že naše děti se těší každý den do školy, zamilují si učení, mají důvěru ve své schopnosti učit se, rozvíjejí svoje sociálně-emoční dovednosti, mají výborné vztahy se spolužáky a s učiteli, a jsou součástí učící se komunity. Představte si třídu, kde učitelé tráví čas tím, že pracují přímo s žáky, vytvářejí vztahy plné důvěry a jejich výuka pokrývá potřeby žáků jako celek.

Představte si budoucnost, kde se vzdělávací síla her vrátí do školek v Brookline. Není pochyb o tom, že se naši žáci učí nejlépe skrze hru a reálné zkušenosti, které jim umožňují objevovat svět a různé spojitosti, vybudovat si znalosti a rozvinout schopnost řešit problémy. Hra může být účelná (vedená učitelem), ale děti potřebují i čas na volnou hru bez zásahů učitele. Toto je důležité pro rozvoj zvídavosti a schopnosti následovat nějaký nápad nebo projekt. Toto je základ školkové praxe. Vlastně je to základ celoživotního učení.

Brooklinské školky mohou být místem, kde děti ve vztahu k ostatním rozvíjejí empatii. Mohou být místem, kde se děti naučí přátelskému a respektujícímu dialogu se svými spolužáky. Můžou být místem, kde se děti naučí, jak si obhájit svoje nápady a řešit problémy. Představte si třídu, kde se děti naučí, jak zpracovat neúspěch, zkusit uspět znovu a najít svoji cestu.

Žádáme Vás, abyste si představili budoucnost, ve které jsou naše školky vedené podle zábavných, integrovaných obsahových oblastí. Představte si s námi třídy, kde učit se číst je zábava. Představte si brooklynské školky, kde se učitelům věří a mohou použít svůj úsudek k rozhodnutí, co je pro každou třídu nejlepší. Představte si budoucnost, kde děti jako jednu ze svých prvních zkušeností se vzděláváním získají lásku k učení a ne výkon u testů.

Dopis byl doplněn peticí, kterou podepsalo více než 500 brooklinských rodičů. Získal velkou pozornost veřejnosti na celostátní i regionální úrovni, včetně tohoto článku v novinách The Washington Post. Mělo to vše nějaký efekt? 

Nový školní rok je v plném proudu, a tak mě zajímalo, kolik se toho v brooklynských školkách změnilo. Zavolal jsem proto Benjaminu Kelleymu, spoluprezidentovi Brooklinské rodičovské organizace a podporovateli učitelských protestů. Řekl mi, že v některých školách došlo k malým pozitivním změnám, ale jinak se vcelku nic nezměnilo. Požadavek na hodinovou přestávku ve školkách byl zamítnut. Stále se pracuje podle blokového akademického rozvrhu. Brooklinský školní inspektor náhle v létě odstoupil, ale není jasné, zda toto souvisí s učitelskými protesty. Nyní je zde dočasný inspektor a hledá se náhrada. 

Stane se nějaká velká změna s nástupem nového inspektora? Možná ano. A možná ne. Pokud ne, tak doufám, že učitelé budou mít odvahu podniknout něco víc, než bylo napsání dopisu. Co třeba stávka? Ne za vyšší platy nebo jiné benefity, ale pro dobro dětí a pro budoucnost našeho národa.