Zatím žádné komentáře

Milí učitelé a “odborníci” na vzdělávání, dejte už těm dětem pokoj

Miliony let evoluce nám daly jeden úžasný nástroj učení. Tak skvělý, že jej využívá nejen člověk, ale i všichni ostatní savci. Jeho výzkumu se věnují i mnozí vědci. Ten nástroj se jmenuje hra.

Povinná školní docházka byla zavedena před 150 lety. Proč vznikla a co je jejím cílem je všeobecně známo.

Sebeřízené vzdělávání (založené právě na těch milionech let evoluce a předpokladu, že všichni lidé se učí od narození naprosto přirozeně právě to, co potřebují k životu ve společnosti, v níž žijí) fungovalo miliony let a funguje stále. Existuje už mnoho studií, které to potvrzují.

Ti z nás, kdo mají děti, vědí, že dítě je vědec. Učí se od chvíle, kdy se narodí (vlastně už předtím) a nepřestane, dokud mu jeho nadšené zkoumání světa nezatrhne někdo, kdo má nad ním moc a myslí si, že ví lépe než ono dítě, co je pro něj dobré a co by se mělo učit.  

Takže tu máme důkazy:

  • Miliony let evoluce
  • Vědecké studie
  • Pozorování vlastních i cizích dětí
  • Nefunkční systém státního školství

A přesto jsme stále označováni za fanatiky, radikály a blázny. Přesto jsme terčem útoků a zesměšňování ze strany mnohých učitelů a “odborníků” na vzdělávání. Přesto většina škol stále vypadá téměř stejně jako před sto lety.

Víte co?

Milí učitelé a “odborníci” na vzdělávání, dejte už těm dětem pokoj.

Přečtěte si také

  • Budoucnost vzdělávání: Co nahradí základní, střední a vysoké školy?Budoucnost vzdělávání: Co nahradí základní, střední a vysoké školy? Sebeřízené objevování; hledání kariéry; a pak... Problém pomalu vyplouvá na povrch. Čím dál více lidí si uvědomuje obrovské plýtvání penězi, tragickou ztrátu času mladých lidí, kruté […]
  • Vzdělávací mýtusVzdělávací mýtus Asi většina z nás chápe, že povinná školní docházka je něco nesmírně nutnýho, bez čeho se nelze obejít, něco, co dělá svět lepším a díky čemuž jsme tam kde jsme. Toto paradigma máme […]
mm

Zdeňka Šíp Staňková

www.detijsoutakylidi.cz | facebook.com/detijsoutakylidi | Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých tří dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.