Když se řekne domácí vzdělávání, spousta lidí si možná představí náboženské konzervativce, „hippíky“ žijící na okraji společnosti a uzavřené, nesocializované děti. Avšak podoba domácího vzdělávání v Austrálii se mění, stejně jako zde vzrůstá počet dětí vzdělávaných doma.

Desetiletá Pi je jedním asi z 25 000-55 000* dětí v Austrálii vzdělávaných doma. Piini rodiče, Myfanwy a Daniel, se ji rozhodli vzít z běžného vzdělávacího systému, když ještě byla v mateřské škole.

„V běžném mainstreamovém školství jsou limity, co a kdy se smí učit; zatímco doma je všechno individualizované a časově přizpůsobené, jak to dítě potřebuje,“ podotýká Myfanwy. „Vždy se snažíme skončit s učením ještě před obědem, aby Pi měla hodně času věnovat se čemu chce.“

Jenže Myfanwy a Daniel oba zahrnují většinové školství do domácího vzdělávání – oba jsou totiž běžní učitelé na mainstreamových školách. Pi podle rozvrhu tráví spoustu času hraním venku nebo učením se s mladším bratrem. Chce být archeoložkou.

„Rozhodla jsem se, že si chci udělat NAPLAN (testy posuzující základní dovednosti australských studentů – pozn. překl.), protože jsem poměrně soutěživá a ráda bych věděla, jak bych na tom byla ve škole.“

Piiny impozantní výsledky byly v souladu se studií parlamentního výzkumu v Novém Jižním Walesu ohledně domácího vzdělávání, která zjistila, že děti vzdělávané doma měli v NAPLANu významně lepší výsledky v porovnání s dětmi vzdělávanými řízeným školstvím.

Myfanwy a Danielovi ovšem nejde jen o tyto akademické závěry. Rozhodnutí pro domácí vzdělávání vzniklo na základě snahy přizpůsobit si režim tak, aby bylo pro rodiče možné trávit více času se svými dvěma dětmi.

„Spousta zaměstnanců, se kterými jsem pracoval, odcházela z domu předtím, než se jejich děti vzbudily a vracela se až poté, co usnuly,“ říká Daniel, který kdysi pracoval ve finančnictví.

„Byla to pro nás ohromná oběť ohledně našeho finančního standardu života, abychom dosáhli toho, co jsem považovala za nejvyšší životní standard, jaký jsem kdy měla. Vzdali jsme se peněz a získali jsme společný čas.“

„Bezděčné“ a unschoolingové vzdělávání

Domácí vzdělávání je často kritizováno pro upírání dětem příležitosti k socializaci v různorodé skupině ostatních studentů. Avšak předpoklad, že děti vzdělávané doma budou stále bojovat s utvářením dobrých vztahů mimo svou rodinu, je bezdůvodný.

„Školu jsem si neužil. Cítil jsem se nudně a ve stereotypu… a školní toalety byly vážně hnusné,“ říká 11letý Louis, který se nyní vzdělává doma se svou matkou.

Louis, který má poruchu autistického spektra, je součástí narůstajícího počtu dětí, které patří do skupiny známé jako „bezděčné domácí vzdělávání“. Tato skupina sestává z dětí se specifickými potřebami a dětí, které byly ve škole šikanovány a jejichž rodiče nebyli spokojeni s tím, jakého zájmu škol se jejich dětem dostává.

Dr. Rebecca English ze Vzdělávací fakulty na Technologické queenslandské univerzitě říká: „Americké Ivy League univerzity preferují děti, které byly vzdělávané doma více než ty z řízeného školství. Velmi dobře se učí samy, jsou schopné zvládat průběh studia a patrně méně studium vzdávají.“

Zajímavá podskupina rodin vzdělávajících doma jsou tzv. unschooleři.

Unschooleři věří ve vzdělávání dětí bez jakéhokoli kurikula či plánu a svobodný výběr témat k učení namísto tvarování vzdělávání okolo zájmů dítěte.

„Naše verze školství nejspíš některým lidem připadá jako školní prázdniny,“ říká Shae, která sama sebe popisuje jako „eklektický, unschoolingový typ“ a je matkou tří dcer vzdělávaných doma formou unschoolingu. „Není tu žádné srovnávání úrovně znalostí podle věku, vychází se z toho, jak je které dítě v čem silné, co jej zajímá a odtud se berou témata k učení… možná s pár přidanými knížkami.“

Shaeina 12letá dcera, Tannah, očividně prospívá.

„Matematika, čtení, psaní, všechno je na tobě a ty se učíš od svého okolí… když jdeš vařit, naučíš se míry a počty.“

Byly tu však doby, kdy Shae a její partner Luke přehodnocovali své rozhodnutí.

„Někdy jsem se cítila nervózní,“ říká Shae. „Ale v průběhu let jsem viděla, že toho vědí docela hodně. A když jsou zodpovědné za to, co se učí, často se do tématu hluboce ponořují s velkým zájmem.“

*Nejnovější zjištěný počet australských dětí vzdělávaných doma je 14 510. Tato data jsou z roku 2015. Avšak vzhledem k tomu, že mnozí rodiče nemusejí formálně registrovat formu vzdělávání svých dětí, je aktuální počet dětí vzdělávaných doma odhadován mezi 25 000 – 55 000 a stále narůstá.