Zatím žádné komentáře

Sebevzdělávání – nejužitečnější schopnost, kterou můžete mít

Ať už se zabýváte čímkoliv, od programování a návrhu hardware, přes biologii, chemii až někde po historii, archeologii a řadu dalších oborů, přijde vám vhod jedna konkrétní schopnost, která pomůže k úspěchům v každé z těchto činností – sebevzdělávání.

Můžete se zeptat, co to vlastně to sebevzdělávání je? Proč to potřebuji? Jak tu schopnost získám? K čemu to je? Sebevzdělávání vám umožní najít si informace k čemukoliv potřebujete a následně tyto informace zpracovat a využít. Dává vám do rukou schopnost pochopit cokoliv si zamanete a kdykoliv chcete, tedy pokud máte dostatek času.

Za vše, čím se momentálně zabývám, ať už se jedná o vývoj her, návrh programovacích jazyků, tvorbu různorodých nástrojů a experimentů, práci s digitálními obvody a dokonce i tvorba mých vlastních procesorů, za to vše vděčím sebevzdělávání, protože jsem se tyto schopnosti naučil sám. Sebevzdělávání je schopnost, která vám umožní se naučit dalším schopnostem. Osobně jsem dokonce odešel z vysoké školy ani ne po prvním roce, protože jsem byl schopen se potřebné učit sám a rychleji, bez toho abych se trápil s různými (pro mě) nepřínosnými školními projekty, které se po ohodnocení akorát zahodí. Jinými slovy, vysoká škola pro mě byla ztráta času.

Sebevzdělávání vs. Škola

Teď se můžete ptát… k čemu vlastně školy jsou? Jaký je rozdíl mezi sebevzděláváním a formálním vzděláváním? Rozhodně nechci navodit pocit, že by školy byly úplně k ničemu navzdory mé osobní volbě. V podstatě, i když navštěvujete nějakou formální školu, tak se v ní v podstatě sebevzděláváte, protože by se dalo říct, že sebevzdělávání je jediný druh vzdělávání, co existuje.

„Pevně věřím, že sebevzdělávání je jediný druh vzdělávání, který existuje.“ – Isaac Asimov

Škola vám může pouze ukázat dveře, bránu do světa informací a znalostí, ale nemůže do nich násilím procpat – projít musíte sami. Samozřejmě se o to procpání nějakými způsoby pokusí, tedy známkami, písemkami a úkoly a hrozbou vyhození, pokud opakovaně selžete, ale to není zcela optimální způsob, neboť to nutká spíše k nabiflování jen s cílem projít zkouškou, přičemž většinu učiva pravděpodobně brzo zapomenete.

Vzdělávání by nemělo být nucené, protože pak se ani nedá nazvat vzděláváním. Sebevzdělávání klíčí ze zvědavosti, touhy pochopit jak věci fungují, ať už se jedná o hračku, primitivní bakterii nebo celý vesmír. Dobrá škola se ve vás pokusí probudit to semínko zvědavosti, které vás pak bude vést na cestě za sebevzděláváním a zkoumáním všeho, co vás zajímá.

„Vědomosti získané na základě donucení se neudrží na mysli.“ – Platón

Pokud je váš přístup ke škole takový, že si sednete a počkáte, až vám učitelé všechno nabuší do hlavy, tak si moc dobře nepovedete. Často slyším „Potřebuješ tuhletu školu, abys mohl dělat toto a tamto“, ale takový přístup je zcela špatný. Nepotřebujete školu. Potřebujete znalosti a schopnosti a škola může být pouze průvodcem při jejich získávání, ale vždy se je musíte naučit sami. Osobně jsem nepotřeboval, aby mě vedla a dala přístup k informacím, takže jsem odešel, ale pokud vám více vyhovuje, když vás někdo vede a dává vám směr, či poskytuje specifické prostředky, tak na škole bez obav zůstaňte a sebevzdělávejte se v jejím prostředí.

Dobrá škola by vás v podstatě měla učit se učit, protože vzdělávání dokončením (či opuštěním) školy nekončí, nebo přesněji by končit nemělo. Pokud si myslíte, že vše co si pamatujete za školy vám postačí po zbytek života, tak možná máte pravdu, ale za cenu, že se moc daleko nedostanete. Svět se neustále vyvíjí a mění a schopnost potýkat se s novými problémy, i takové, se kterými se nikdo ještě nikdy nepotýkal, se velmi hodí. A abyste byli něčeho takového schopni, tak se musíte naučit to, co vás ve škole neučili. Živost je o neustálém poznávání a zkoumání, takže vzdělávání by mělo jeho nedílnou součástí, nikoliv fází, kterou si odbudete a zapomenete na ni.

„Člověka nemůžete naučit nic; můžete mu pouze pomoci najít to v sobě.“ – Galileo Galilei

Co je vzdělávání?

Jestliže se chcete vzdělávat, měli byste nejprve porozumět, co vlastně vzdělávání je. Zdá se mi, že dost lidí má představu, že vzdělávání je o tom zapamatovat si co nejvíce věcí, tedy nabiflovat se so nejvíce faktů, ať je pak můžete napsat na písemce. Jenže něco takového je neužitečné, pokud se tedy zrovna nesnažíte vyhrát „Kdo chce být milionářem“.

Vzdělávání je o pochopení daného tématu, získání přehledu a hlavně o práci s danými informacemi a jejich využitím. Nesnažte se nebiflovat, co nejvíce faktů to jde, protože to vás akorát zpomalí a navíc z obrovského nezvladatelného přívalu nových informací ještě zešílíte.

Biflování faktů není příliš užitečné (pokud tedy daná fakta nejsou potřeba hodně často, ale ty si zapamatujete přirozeně) a rád bych uvedl příklad, proč tomu tak je. Když jsem byl na střední škole, měli jsme jako jeden z předmětů programování. Já jsem se v něm sice moc nenaučil, neboť jsem už téma znal daleko za hranice školních osnov ještě před střední školou, ale pro většinu mých spolužáků bylo téma nové. Kdykoliv jsme psali test, který zahrnoval napsání jednoduchého prográmku se zadanou funkcí (nějakou, kterou ještě nedělali ale podobnou předchozím příkladům), učitelé se nejenomže nestarali, jestli studenti nemají taháky, ale naopak přímo řekli, že můžou používat cokoliv – sešity, prezentace, knihy, cokoliv.

„Je možné naplnit mysl milióny fakty a stále být úplně nevzdělaný.“ – Alec Bourne

A navzdory tomu stejně lítaly čtverky a pětky. Hodně špatné známky. Ale proč? Vždyť přece měli všechny fakta k dispozici, takže měli test zvládnout bez chyby, není tomu tak?

Není.

Test vyžadoval, aby tyto fakta použili k vytvoření něčeho nového – nového jednoduchého prográmku, který splní specifický účel a k tomu potřebovali pochopení daných faktů, které jim očividně chybělo. Pochopení není něco, co se dá jednoduše vyčíst z knih, musíte k němu dospět sami a právě ono pochopení faktů daného tématu a jejich spojitostí je co opravdu potřebujete, neboť vám to umožňuje tyto fakta použít k tvorbě něčeho nového, využít je. A o tom vzdělávání je.

Fakta si můžete vždycky vyhledat, v knihách, dokumentacích či na internetu. Jestliže programujete, tak musíte pracovat s dokumentací příslušného jazyka a knihovnou funkcí a vyhledávat v nich potřebné informace. Musíte tedy vědět co hledat a jak to použít, jak využít tyto malé dílky ke složení vlastního většího díla. V matematice zase budete pracovat s referenčními knížkami a tabulkami s rovnicemi či v chemii s chemickými tabulkami. Fakta jsou vždy k dispozici, napevno zapsána, tak proč je neustále všechna nosit v hlavě? Místo toho se naučte jak je použít.

Jak pochopit?

Abyste si vybudovali ono pochopení daného tématu, potřebujete v podstatě jen dvě věci: zvědavost a kreativitu.

Měli byste se zabývat něčím, co vás přirozeně zajímá, hrát si s tím tématem, experimentovat. Rádi programujete? Najděte si programovací jazyk a pište různé programy, zkoušejte různé funkce, prostě tvořte. Nebo radši elektroniku? Tak si vyrobte obvody na různé přístroje a hračky. Chemie? Zkuste třeba chemické experimenty, nebo klidně vytvořte svou ilustrovanou encyklopedii organických sloučenin. Nebo i kalendář. Či vtipný plakát. Vyhovuje vám více biologie? Studujte organismy, ať už třeba mikroskopické bakterie nebo velké organismy. Studujte jejich chování a vytvořte si vlastní studii.

Prostě si ze vzdělávání udělejte zábavu a hlavně používejte informace, které najdete v materiálech. Používejte je ke hraní, experimentování a tvorbě nových věcí, neváhejte být kreativní a zkoušet i odvážné či neotřelé nápady: pokud vás to baví a naplňuje, tak vše půjde skvěle. Zkuste třeba spojit studium několika oborů! Chcete se naučit chemii a zároveň rádi programujete? Co třeba napsat program na řešení chemických rovnic? Nebo simulaci organismů z biologie. Buďte kreativní.

“Škola hrou“ – Jan Ámos Komenský

Nečekejte však okamžité výsledky. Je normální mít v začátku problémy, ale pokud udržíte svou píli, tak se to s časem změní. Proces vzdělávání je postupný, takže si jej často ani nevšimnete. Ovšem zkuste se čas od času podívat na to, co jste dělali před šesti měsíci, nebo třeba i několika lety a určitě uvidíte rozdíl.

Stanovte si nějaké cíle, například projekty, které chcete zrealizovat (i když ještě nevíte jak), nebo problematiku, kterou chcete pochopit. Můžou to být maličké úlohy nebo i velké projekty na několik let, které je ovšem vhodné rozdělit na řadu menších podúkolů a postupně je realizovat. Pokud máte nějaký cíl, něco čeho chcete dosáhnout, či něco, co chcete vytvořit, pak je učení přirozené. Neučíte se proto, abyste prošli nějakým testem ve škole, ale namísto toho se učíte, abyste získali vědomosti a schopnosti potřebné ke splnění svých cílů a na cestě za jejich splněním se naučíte opravdu hodně.

A co je nejdůležitější, postupně se naučíte jak lépe pracovat s informacemi, jak informace hledat z různých zdrojů a jak je zapojit do svého vlastního projektu, jako stavební bloky. Takto se budete sebevzdělávat.

„Pravým znakem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“ – Albert Einstein

A ještě jedna poslední věc: nebojte se chyb. Chyby jsou příležitosti ke zlepšení. Jsou přirozené a každý je dělá, i když se to někteří snaží zapřít. Lidé často chyby vnímají jako něco negativního, ale pokud se z nich poučíte a pochopíte, proč nelze problém řešit daným způsobem, a začnete hledat jinou cestu, tak jsou jedině pozitivní. Takže kdykoliv vám někdo vytkne chybu, usmějte se a poučte se z ní – udělejte další krůček ke zlepšení sebe sama. Já sám jsem udělal nepřeberné množství chyb, abych se dostal tam, kde jsem teď a stále dělám nové chyby a dělat je budu. A taky se z nich budu učit.

“Chyby jsou pilíře zlepšení.” – Tomáš ‘Frooxius’ Mariančík (jáááá! :D)

Takže vám přeji hodně zábavy během učení, hodně odvážných a kreativních nápadů a doufám, že vám tento článeček aspoň trochu pomohl. Děkuji za přečtení.

Komentáře jsou uzavřeny .