Zatím žádné komentáře

Státem řízené vzdělávání ničí všechny – děti i dospělé

Dva roky jsem pracovala jako učitelka ve státní školce. Když jsem si uvědomila, co tenhle systém dělá s dětmi, rozesmutnilo mě to. Když jsem si uvědomila, co dělá se mnou, vyděsilo mě to.

28 dětí, 1 učitelka. Když neudržíte jakous takous disciplínu, skončíte v blázinci, nebo se děti, zhusta navyklé z domova na direktivní výchovu a hierarchický systém, pozabíjejí. Štve vás, že nedělají, co potřebujete. Máte nutkání je donutit (ne)dělat, co chcete, aby (ne)dělaly. Uvědomíte si, že můžete. Jste silnější, máte nad nimi prakticky neomezenou moc.

A pak jsou tu rodiče.

„Jakto, že Honzík taky nedělal tenhle pracovní list, co má ve složce Anička? Jak nechtěl? No to ho snad musíte donutit přece, ne?“

„Jakto, že je nenutíte sedět u stolu, dokud nedojedí všichni? On mi pak doma říká, že ve školce to nemusejí, to nám nezavádějte tohleto.“

„Jakto, že ji nenutíte, aby to aspoň ochutnala? To musí!“

„Jakto, že s nimi diskutujete? To jako doma trpět nebudu, neučte je, že s dospělýma se může diskutovat!“

„Jakto, že je necháváte lézt na stromy? Můžou spadnout!“

„Jakto, že nespí po obědě? Musí spát!“

„Jakto, že spí po obědě? Nenechte ho spát, on nám pak doma večer nechce usnout!“

Uvědomila jsem si, že tohle nechci. Nechci nikoho ovládat. Chci se vědomě vzdávat kontroly, protože hluboce věřím, že není správné, aby jakákoli lidská bytost ovládala jinou. Ale v systému státem řízeného školství tohle nelze.

Každá školka i škola, chce-li být uznána jako oficiální, musí splňovat podmínky, které jí určuje stát. Školky mají své rámcové vzdělávácí programy, různé typy škol zase své. Každá škola tvoří na základě RVP svůj školní vzdělávací program, který ale musí z RVP vycházet a konkretizovat jej. Školský zákon přesně určuje, kdy, kde, jak dlouho, s kým, za jakých okolností a podmínek se dítě musí vzdělávat.

Existují alternativní školy, ale i ty musejí dodržovat rámcové vzdělávací programy. Často situaci v ČR, pokud jde o výběr vzdělávací cesty pro děti, přirovnávám k tomu, když vám někdo dá na výběr, že si musíte dát k obědu buď kuře, nebo rybu. Jenže vy byste si třeba dali brokolici, nebo dokonce vůbec nemáte hlad (nechcete nabídku žádné školy využít), ale takové možnosti na výběr nejsou. Podobně to vnímám v oblasti státem řízeného školství.

Odcházím ze systému všude tam, kde to jde. To je moje cesta. Chci červenou pilulku, Morfee.

mm

Zdeňka Šíp Staňková

www.detijsoutakylidi.cz | facebook.com/detijsoutakylidi | Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých tří dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.

Komentáře jsou uzavřeny .