Zatím žádné komentáře

Summerhill v odpovědích tamního učitele

Shodou okolností jsem měl před pár týdny možnost mluvit s novináři iDNES o mé práci učitele na anglické škole Summerhill. Rozhovor to byl poměrně dobře postavený a čtenáři se měli možnost dozvědět o základních principech demokratických škol. Téma komplikované, které v dnešní době rezonuje. Bohužel nejen z diskuze pod článkem a na Facebooku, ale i z mých občasných debat s přáteli a kolegy vím, že vzniká celá řada otázek a nejasností. Pokusím se je zde stručně a snad jasně zodpovědět.
 
Z toho by měli radost v Teplicích, v Ústí a dalších lokalitách s nepřizpůsobivými. Nemusela by je kvůli docházce dětí kontrolovat sociálka. Po 9 letech takové docházky by ze „školy“ vyšli další šťastní, ale neuplatnitelní analfabeti nezatížení „stresem“ z výuky, závislí na péči státu. Děkujeme za rady pane učiteli!
 
Velmi častý okruh otázek týkající se akademických úspěchů žáků Summerhillu. Předně je třeba akceptovat, že Summerhill není akademicky orientovaná škola. Cílem kurikula není drilovat znalosti ani dovednosti (pokud se tak dítě samo nerozhodne), ale podpořit rozvoj osobnosti. Zcela chápu, že pro člověka, který prošel standardní školou je velmi těžké přijmout principy výuky demokratických škol. Klíčové je, že děti mají dostatek času a důvěru dospělých, že se naučí všechny základní dovednosti svým vlastním tempem a kdy chtějí. Vnitřní motivace jim umožní znalosti a dovednosti vstřebat rychleji, než pokud jsou k tomu nuceni učitelem v daných hodinách.
 
Představu jak takové učení vypadá můžete získat, když si vybavíte situace, kdy se věnujete nějakému svému koníčku, přihlásili jste se na nějaký kurz, nebo vás zrovna zaujalo nějaké téma.V současné době všichni žáci absolvují poměrně náročnou GCSE zkoušku (i když nemusí), která je po úspěšném absolvování opravňuje k postupu do dalšího stupně vzdělávání. Zkouška je garantovaná ministerstvem s velmi pečlivě hlídaným standardem. Umožňuje žákům, rodičům a státu srovnávat výsledky jednotlivých škol apod. Ke zkoušce se váže kurz, který trvá 2 roky a zaručuje, že adept dosáhne všech potřebných kompetencí k absolvování zkoušky. Domnívám se, že v některých směrech je zkouška náročnější než to, co jsou povinné výstupy ze základní školy v ČR (exaktní srovnání nemám).
 
Ještě přidám dva konkrétní příklady toho, co se ve výuce a mimo ni děje. Student, kterému je asi 14 let a velmi se zajímá o fyziku a počítače. Za poslední rok vyrobil fungující automat, který simuluje videohry z 80. a 90. let. či barevné LED osvětlení pro taneční zábavy. Studentka 13 let, pomáhá s hodinami biologie v nižších ročnících a docházela pár týdnů na hospitace do místního zdravotnického zařízení, protože jí baví přírodní vědy. Uvažuje o medicíně. Oba dva v letošním roce složili některé z uvedených zkoušek o rok až dva dříve než je běžné v jiných školách.
 
A jaké je uplatnění absolventů tohoto zájmového kroužku? Asi to pro ně bude jako facka, pokud by po nich pak někdo chtěl disciplínu a výsledky. Pokud ovšem toto zařízení neslouží pouze pro splnění povinné školní docházky pro budoucí pobírače dávek, tam je to opravdu jedno.
 
Dalším velkým tématem v diskuzích a otázkách jsou absolventi. Škola funguje na stejných principech a podobných metodách téměř 100 let. Každý rok opustí její brány řekněme 4-10 studentů, což tedy znamená 400 – 1000 absolventů, možná o chlup víc. Nijak velké číslo a v historii se jistě najdou lidé, kteří měli nejrůznější problémy a lidé velmi úspěšní. Jsem přesvědčen, že těch šťastných bude obdobně a snad i více než u jiných škol.
 
V současnosti všichni studenti pokračují na vyšší stupně škol v UK, nebo v jiných zemích a pak případně na univerzity. Neexistuje žádný přesný průzkum a ani jsem neviděl přesné záznamy, ale tuším, že mix oborů je široký asi podobně jako ve standardních školách s tím, že bude více lidí inklinovat spíše k uměleckým a humanitním oborům.
 
Opět nějaká konkrétní zkušenost. Absolventka naší školy ukončila letos bakalářský program v oboru psychologie, na návštěvě byl doktorand v oboru počítačové grafiky, který zároveň pracuje ve vývoji her, bývalý žák studuje na jedné z prestižních univerzit v Německu inženýrský obor či máme absolventy u filmu, hudby a umění. V knize After Summerhill: What Happened to the Pupils of Britain’s Most Radical School? (EN) mohou zájemci najít více.
 
Rozhodně je třeba se ohradit proti příspěvkům v diskuzích, které předpokládají, že bývalí studenti „jsou na dávkách“. Ve většině případů věřím, že jsou vybaveni dostatečnou dávkou kreativity a schopností, že se dokáží uživit jako soukromníci a podnikatelé. Útoky zmiňující uplatnění v neziskovém sektoru beru spíše jako svého druhu smutný folklór poplatný dnešní situaci v ČR.
 
To si naopak vůbec nemyslím. Vzhledem k tomu, jak vysoké školné se na této „boarding school“ platí (lehce vygooglíte), nepředpokládám, že by tam studovaly děti bezďáků. Dá se ovšem předpokládat, že tam budou studovat děti, z nichž se rekrutuje tzv. „zlatá mládež“, která je šťastná, protože ji rodiče zabezpečili natolik, že nebude muset celý život pracovat. A zda je vzdělaná či nikoliv, to ji netrápí. Hlavně prožít život zábavně.
 
Studenti Summerhillu nejsou z většiny potomci zámožných rodičů, jak se občas může zdát, jelikož jde o školu soukromou. Většina rodin by se mohla spíše zařadit do vyšší střední třídy. Jde tedy o lidi, kteří upřednostňují zájmy a budoucnost svých ratolestí a investují do jejich vzdělání a rozvoje i přesto, že je to stojí nemálo úsilí a práce. Je také možné mít finanční podporu ze školního fondu, či od místní samosprávy. Důležité je velmi věřit a respektovat filozofii školy, kam své děti svěřují na velkou část roku.
 
Děti se mají (nejpozději) ve škole mj.naučit, že nejsou středem světa, že nebude vždycky po jejich a že jsou určité mantinely, mezi nimiž se musí naučit hrát. I dospělí musí spoustu věcí – plnit termíny, dodržovat předpisy, poslouchat šéfa, platit daně… když nemusí děti ani do školy, jaké mají potom povinnosti? Žádné?
 
Posledním často zmiňovaným okruhem pochybností jsou děti vychovávané jako egoistické a nezodpovědné bytosti bez disciplíny, které nebudou schopny fungovat v normální společnosti (rozuměj podřídit se autoritě).
 
Opět je dobré začít od začátku. Demokratická škola není pedagogický směr srovnatelný s ostatními alternativními školami a proudy, které vždy pracují spíše s metodami výuky a pomůckami. Demokracie se uplatňuje zejména v organizaci školy a v tom, že všichni její účastníci mají stejná práva a podobné povinnosti (dospělí mají těch povinností více). Zároveň se žáci podílejí na rozhodovacích procesech, které školu řídí a utváří. Míra takového zapojení může být na různých školách různá a Summerhill v tomto směru nepatří k extrému. Žáci mají možnost ovlivnit to, co se děje uvnitř školy, ale nikoli již administrativní či personální záležitosti. Největším nástrojem k řízení jsou celoškolní setkání, kde dochází k rozhodování, informování, ale i k diskuzi a případnému trestání prohřešků proti pravidlům. Pravidel je v současnosti něco kolem 250 a všechna byla schválena na zmíněných setkáních, kde tvoří velkou většinu děti (zhruba 80% členů komunity jsou děti). Setkání má absolutní moc jakékoli pravidlo vytvořit, upravit, nebo zrušit. Každý účastník má jeden hlas a hlasuje se prostou většinou.
 
Škola má i další instituce, které stanovují hranice, řeší problémy a pomáhají mladším žákům. Všechny závisí vždy hlavně na starších studentech, dospělí hrají pouze doplňkovou a bezpečnostní roli. Takové uspořádání napomáhá tomu, že většina dětí na Summerhillu vystupuje sebevědoměji a je mnohem vyspělejší než jejich vrstevníci v běžných školách. Což se nejvíce projevuje v diskuzi na setkáních a v tom, jakým způsobem jsou děti schopny prezentovat své názory a nacházet řešení k poměrně komplikovaným problémům.
 
Je také dobré uvést, že škola vždy působila a bude působit „divokým dojmem“, pokud použijeme jako měřítko standardní třídu a školu. Je to dáno tím, že hlavními aktéry dění jsou děti a jejich energie. Role nás dospělých je vytvořit bezpečné a podnětné místo, kde se právě dětská energie, zvídavost a hravost může rozvinout. Necháváme děti dětmi a pomáháme jim najít cestu k dospělosti.
 
Summerhill je skutečně unikátní škola na tom místě a v té zemi, kde je. Jsem přesvědčen, že není možné vytvořit úplně stejnou školu na jiném místě, v jiné zemi, protože to neumožní legislativa či poptávka rodičů. Není ani třeba reformovat vzdělávací systém tak, aby všechny školy byly demokratické. Co možné je, a vlastně se již po těch 100 let existence Summerhillu děje, je demokratizace škol hlavního proudu. Integrace prvků a některých principů, které napomohou dětem v jejich rozvoji ve zodpovědné, samostatné a demokraticky smýšlející jedince.

*Otázky prevzaté z diskuze pod článkem na iDNES.


🖋 A jaká je vaše osobní zkušenost? Také jste dospěli k tomu, že více svobody a dobrovolnosti ve vzdělávání je krok správným směrem? Zajímá nás váš pohled a váš příběh, který může inspirovat ostatní. Pište nám na zdenka.stankova@svobodauceni.cz, rádi ho na tomto blogu zveřejníme.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení

Další pobyty budou v termínech 8.–12. května (pracovní pobyt), 12.–21. července, 16.–25. srpna a 4.–13. října 2019.

Komentáře jsou uzavřeny .