Zatím žádné komentáře

Svoboda vzdělávání je pro všechny děti, ale ne pro všechny rodiče

Cesty života jsou nevyzpytatelné, a nebo taky, když na vzdělání záleží. Šárka s rodinou jsou úžasným příkladem toho, že kdo hledá cestu, najde ji. A nebo taky, jak se říká: “Když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.” A když už ani “hora” není to pravé ořechové, tak je potřeba “uplácat si horu novou” a z ní se těšit svobodnému vzdělávání 🙂

Tak nějak by se část příběhu této krásné rodinky dala popsat.

Šári, jak straré máte děti?

Máme 2 kluky. Tomášovi je 16 a Jakubovi 18 let. Nejmladší Amálce jsou 3 roky.

Krásné, to asi kluci měli radost, když se princezna narodila…

Prozraď nám, jaké byly vaše počátky, co se týče kontaktu se školou? Věděli jste hned na startu, že chcete jít cestou „alternativního vzdělávání“?

Přišli jsme si ke změnám postupně. Když nejstarší nastoupil do školky, tak jsme ji měnili a dojížděli raději do vedlejší vesnice. Pak chodil do klasické základky ve městě. A asi tehdy mi začalo docházet, že změna přístupu bude nevyhnutelná. Chodil tam rok a půl. Nelíbilo se nám, že škola nesplňuje základní lidská práva typu jít na wc, když se mu chce, napít se aj. Syn byl ve stresu, vůbec se tam necítil dobře. Dále se mi nelíbilo, že rodiče nemohli přijít do školy, pouze na třídní schůzky.

Pak jsem se dozvěděla o malotřídní škole v Zákolanech a jeli jsme se tam podívat. Když syn viděl, že mají ve třídě asi 10 počítačů bylo rozhodnuto :-)))  Kuba byl ve třídě 10.té dítě a pro nás to znamenalo každý den najezdit 80 km ….teda spíš pro mě, protože manžel chodil do práce a já pracovala na ŽL. V této škole byl přístup, který nám vyhovoval: nezvonilo, neznámkovalo se, do školy jsme mohli přijít kdykoliv. Děti jezdily často na výlety a do přírody. Měli úžasnou ředitelku a skvělé učitele. Takové přátelské prostředí by učarovalo každému. Jako rodiče jsme se zapojovali do tvorby různých akcí, bazárků, vánočních a jarních tvoření, škola dělala ohně, divadla, vystoupení na konci roku. Prostě nádhera. Tak jsme si to tam zamilovali, že jsem se tam nakonec i přestěhovali. Nejprve do pronájmu a poté jsme si našli pozemek a postavili srub.

Tak to se hned tak neslyší, stěhování za školou😊 Vybavíš si, kdy jsi o unschoolingu slyšela poprvé?

Když byl čas, aby šel mladší syn z páté třidy dál, začala jsem se zajímat o svobodu učení. To bylo v roce 2014.

Hledali jste inspiraci v zahraničí?

Možná trochu. Věděli jsme o Sudbury v USA a Summerhillu ve Velké Británii. Ale naší hlavní inspirací byla svoboda učení, jejich stránky určitě doporučuji každému, kdo má jen trošku pochybnosti o našem školství…. www.svobodauceni.cz a pokud pochybnosti nemáte, tak tam stejně nakoukněte 😊

Měli jste kolem sebe někoho, kdo šel cestou unschoolingu?

Ne, nevím o nikom.

A co podobně smýšlející rodiny?

Ano, postupně jsme se začali propojovat, hlavně s těmi kolem nově vzniklé základní školy Donum Felix.

Věděli jste hned, že je unschooling to vaše cesta?

To ani ne. Nejdřív jsem v roce 2015 v Bustehradu spoluzaložila svobodnou školu Donum Felix – Šťastný dar. Ta se následně přesunula do Kladna.  Tam se začalo ukazovat, že jsme spíš pro unschooling, teda hlavně syn. Na této škole si mohl vybírat, co ho baví a věnovat se tomu. Mladší syn si vybral hru na piano s dobrovolníkem z Izraele, sebeobranu a matematiku.

První stupeň si děti prošly na klasické základní škole, ta ale měla moc super přístup ke vzdělávání. Starší syn šel po páté třídě na Montessori školu a devátou třídu absolvoval již na Donum Felix, jelikož v Montessori na nás příliš tlačili kvůli přijímacím zkouškám na střední školu. Mladší přešel na Donum Felix na druhém stupni.

Teď to máme tak, že starší syn, se učí od manžela řemeslo a mladší syn se po devítce učí z on-line kurzů programování, hraje na piano, rybaří. Tudíž nechodí ani jeden na střední školu. Ve svém vzdělávání, svém životě mají volnou ruku. S manželem se je snažíme co nejvíce podpořit. Taky s nimi otevřeně mluvíme o financích. Vědí, jak na tom jsme, rozumí příjmům a výdajům, podílí se na rozhodování o tom, co se do společné domácnosti koupí a co ne.

Jak se k vašemu rozhodnutí staví nejbližší rodina, máte v ní oporu? Co přátelé či širší okolí?

S manželem jsme za jedno. On sám říká, že ho škola nic nenaučila a co potřebuje se naučil až praxí, a hlavně mu to všechno začalo dávat smysl, až když pracoval na tom, aby v domě fungovalo topení, voda, odpady a pak dostal zaplaceno.

Okolí to moc nechápe, ale respektují nás.

Já věřím, že co člověk potřebuje, to se mu v pravý čas ukáže.

Vždycky jsem to měla tak, bavilo mě děti pozorovat a spíš se připojovat k tomu co dělají ony.

Ony jsou úžasné, ony vědí. Když třeba syna bavil vesmír koupila jsem knihy a šli jsme do hvězdárny. Věnoval se tomu, jak dlouho chtěl.

U dcerky to mám tak, že když ji vidím, že se ptá na písmenka, říkám ji je a ona je opakuje. Udělám třeba pexeso z písmenek, kreslíme je do mouky, ale moc nezasahuji. Já věřím, že když s tím dítětem žiji v prostředí, kde jsou například písmenka, naučí se to velice rychle. Vidí nás, že čteme, píšeme, počítáme atd….

Obzvlášť malé děti se často na něco ptají. Pro nás je vzdělávání  všechno  okolo nás – když jdeme do přírody, do obchodu, hrajeme si se psem, jen tak koukáme do ohně, na nebe.

Měli jste obavy „co bude dál“, pochybnosti o tom, zda je unschooling to pravé? JAKÉ a JAK jste je překonali?

Stává se, že mě tyto myšlenky přepadnou, když se setkám s lidmi, kteří to mají jinak a jsou v přesile. Tak jdu za klukama a ptám se jich, jestli je to takhle v pohodě a oni už vědí a říkají: „Mami ty jsi zase s někým mluvila viď“. A to mě uklidní 🙂

Dostaly děti volbu škola x domácí škola x unschooling?

S dětmi otevřeně mluvíme, rozhodují se v těchto věcech samy. Ano, mluvili jsme s nimi hodně.

Učili jste se s dětmi někdy klasickým způsobem?

Určitě ne, možná snad asi jen v té první třídě, když jsme dělali úkoly, a postupně se všechno utřepávalo.

Jak vidíš pozici kluků nyní?

Kluci jsou skvělí, někdo by řekl drzí, ale oni říkají, že jsou upřímní. Svět na to ještě často není připravený. Na děti, které se samy rozhodují, mají názor na věci kolem sebe, vědí, co chtějí a co nechtějí a umí to říct.

Co bys dnes jako maminka udělala jinak?

Začala bych dřív. Ale co, máme třetí pokus. :-))) momentálně tříletou dcerku …

Co bys poradila rodinám, které stojí na rozcestníku škola x homeschooling x unschooling a tápou?

Víš, ze zkušenosti ze svobodné školy jsem pochopila, že toto vzdělávání je pro všechny děti, ale ne pro všechny rodiče.

Poradila bych: zkuste to, změnit to můžete vždycky. Jedině tak uvidíte, jestli je to pro vás.

Pro mě je nejdůležitější, aby člověk poznal sám sebe, uměl sebevědomě mluvit mezi lidmi, stát si za svým názorem a zároveň uměl respektovat názory ostatních.

A hlavně, aby našel své talenty a životní poslání 🙂

Super, díky Šári…

Komentáře jsou uzavřeny .