Zatím žádné komentáře

Tak nám zkontrolovali domškoláky

Jak někteří z vás vědí, během období pololetního přezkušování dětí zapsaných k individuálnímu vzdělávání na 1. stupni dle § 41 Školského zákona proběhlo ve všech základních školách, které nějaké “domškoláky” evidují (je jich 212), šetření ČŠI (České školní inspekce). Konkrétně šlo o tematickou inspekci mající za cíl “posoudit podmínky, průběh a výsledky individuálního vzdělávání na 1. stupni základních škol a poskytnout první relevantnější zpětnou vazbu o zkušenostech základních škol i vzdělávacího systému jako celku s touto formou alternativního vzdělávání”. Inspekční činnost byla kromě elektronických dotazníků pro ředitele škol zaměřena hlavně na průběh přezkušování individuálně vzdělávaných žáků.

Tematická zpráva, kterou si můžete celou přečíst zde, hovoří mj. o vzrůstajícím počtu takto vzdělávaných dětí (nyní 1 339). Celou zprávu si můžete přečíst sami – a doporučuji to udělat, není dlouhá – takže si v tomto článku dovolím shrnout jen závěry ČŠI a informace z inspekční zprávy, které považuji za důležité v kontextu míry svobody, kterou si na domácím vzdělávání můžeme dovolit. Jak se dále dočtete, i to málo, co někteří z nás považovali za svobodu, nám nyní ČŠI, resp. MŠMT ČR hodlá omezit.

Jestlipak jste, milí rodiče doma vzdělávaných dětí například věděli, že:

Ředitel ZŠ, v níž je vaše dítě zapsáno k IV, může:

  • ověřit na místě (tedy u vás doma) dostatečnost podmínek, v nichž se žák bude vzdělávat, nebo
  • u učebnic a učebních textů ověřit, zda jsou fakticky zajištěny, přičemž tak může učinit i návštěvou místa vzdělávání?
    (viz Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání (čj. 14821/2007-22).)

Ano, skutečně to znamená, že ředitel školy, v níž je vaše dítě zapsáno k domácímu vzdělávání, může přijít k vám domů a kontrolovat, zda má vaše dítě správně osvětlený psací stůl, a zda vůbec nějaký psací stůl má, nebo prohlížet učebnice, jejichž pomocí hodláte své dítě vzdělávat.

Dále inspekční zpráva uvádí, že:

“Při prezenční inspekční činnosti bylo rozhovory s řediteli škol, zákonnými zástupci a vzdělavateli žáků potvrzeno, že část žáků není vzdělávána doma svým zákonným zástupcem, ale dochází do skupiny dalších individuálně vzdělávaných žáků, případně komunitní školy, kde je často vzdělavatelem bývalý učitel nebo osoba s vysokoškolským pedagogickým vzděláním (někdy je takové vzdělávání organizováno za úplatu). Tato skutečnost není v rozporu s právními předpisy a je v kompetenci zákonného zástupce, nicméně plně neodpovídá myšlence individuálního vzdělávání. Individuální vzdělávání se povoluje, pokud jsou dány závažné důvody (tím je naznačen jeho výjimečný charakter), a nemělo by být chápáno jako běžná alternativa k plnění povinné školní docházky formou pravidelné účasti ve vyučování ve škole.”

Opět si dovolím připomenout, že ministryně školství se vyjádřila jasně: komunitní školy nechceme, protože chceme co největší kontrolu nad vzděláváním všech dětí, hlavně žádný paralelní systém. Inspekční zpráva tedy, jak je vidno, hovoří ve stejném duchu.

Další zajímavost:

“Způsob organizace zkoušek stanovuje ředitel školy (právní předpisy nevymezují, jakých podob může nabývat). Školám je tak umožněn široký přístup, který poskytuje možnost zvolit vhodnou formu zkoušky např. žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Přesto by 72,4 % ředitelů všech škol, v nichž jsou zapsáni individuálně vzdělávací žáci, ocenilo nějakou doporučující metodiku pro přezkušování žáků v individuálním vzdělávání.”

Dovolte mi malou předpověď budoucnosti. MŠMT během pár týdnů či maximálně měsíců (protože další přezkušování domškoláků na konci školního roku se blíží) vypracuje metodiku pro přezkušování žáků v IV s tím, že 72,4 % ředitelů škol ji dle zprávy ČŠI chtělo. Do jaké míry bude dodržování této metodiky povinné, to si můžeme tipnout. Asi tušíte, co si myslím já…

Výjimečně zajímavý mi přijde i následující odstavec:

“V necelých dvou pětinách škol proběhla zkouška souhrnně za všechny předměty. Ve dvou školách proběhl pouze rozhovor nad portfoliem, který však byl inspekčním týmem vyhodnocen jako nedostatečný pro zhodnocení dosažené úrovně žáka. Přestože se využití osobního portfolia žáka při přezkoušení doporučuje, nemělo by být jediným zdrojem hodnocení žáka v pololetí. Informace a doporučení MŠMT k individuálnímu vzdělávání k problematice hodnocení uvádí, že při hodnocení individuálně vzdělávaného žáka na vysvědčení vychází ředitel školy z výsledků zkoušek a k obsahu osobního portfolia žáka může přihlédnout.”

Ještě stále má někdo pocit, že na domácím vzdělávání může praktikovat unschooling? Kdepak portfolio, kdepak zážitky, kdepak výstavy, galerie, muzea, divadla, či výlety. To, co je hlavní, co se počítá, jsou výsledky zkoušek.

A ještě:

“Obsah zkoušky neodpovídal učivu podle školního vzdělávacího programu ve třech navštívených školách. V dalších čtyřech školách byl obsah zkoušky v souladu se školním vzdělávacím programem pouze v některých částech. S žákem byl např. veden rozhovor, přičemž z náplně rozhovoru a podílu projevu žáka při něm nebylo možné posoudit znalosti zkoušeného žáka. V některých případech rozhovor probíhal neformálně a byl zaměřen na zájmy žáka (co ho v průběhu roku bavilo a co se mu líbilo). Podle některých portfolií nebylo možné podle nastavených pravidel školy žáka hodnotit, v jiných případech zkouška nezjišťovala získané znalosti a dovednosti ve všech předmětech. Nesoulad obsahu zkoušky se školním vzdělávacím programem je porušením § 3 odst. 3 a § 41 odst. 4 školského zákona. Inspekční pracovníci České školní inspekce v rámci společné diskuse v závěru jednotlivých inspekčních akcí upozornili ředitele školy, že stanovený způsob přezkoušení není dostačující a doporučili zavést odlišný způsob přezkoušení.”

A dále:

“Vzhledem k absenci právní úpravy vymezující podobu organizace zkoušek není stanoveno ani to, zda je zkoušejícím jeden učitel či zkušební komise – složení zkoušejících určuje ředitel školy. Ve většině navštívených škol (72,2 %) zkoušeli individuálně vzdělávané žáky jednotliví učitelé. Ve 22,2 % škol to byla zkušební komise a v 5,6 % byly kombinovány oba způsoby.”

Přeloženo: je potřeba konkretizovat, právně upravit a sledovat dodržování toho, jak má přezkušování individuálně vzdělávaného dítěte vypadat. Můžeme si opět tipnout, kolik svobody budeme mít při přezkušování na konci roku… Závěr inspekční zprávy ostatně hovoří jasně:

“Při kontrole a hodnocení průběhu zkoušek žáků v individuálním vzdělávání byla zjištěna rozdílnost úrovně přezkoušení v důsledku chybějící opory v právních předpisech – školský zákon umožňuje široký přístup ke stanovení rozsahu a formy přezkoušení ředitelem školy.”

“Stávající právní úprava individuálního vzdělávání vyhovuje 87,7 % ředitelů škol, kteří mají žáky v individuálním vzdělávání, přesto by přibližně tři čtvrtiny ředitelů uvítaly nějakou doporučující metodiku pro přezkušování žáků v individuálním vzdělávání.

Pokud jde o přezkušující osobu:

“Česká školní inspekce zaznamenala případy, kdy zkoušku vedl externí garant domácího vzdělávání z Asociace domácího vzdělávání a ředitel školy se přezkoušení účastnil pasivně jako přísedící. Tento přístup je v rozporu s právními předpisy (§ 7 odst. 2 školského zákona, též § 41 odst. 4) a tato problematika byla s řediteli dotčených škol v rámci závěrečného rozboru výsledků inspekční činnosti probrána.”

Na příštím přezkoušení se tedy už možná nedočkáme nám známých tváří. Osobně doufám, že alespoň tato moje předpověď se nenaplní…

Dlouhý odstavec, ale podle mého názoru ukazuje jasně, jaké budou další kroky MŠMT:

“Celkově se průběh přezkoušení jevil jako problematický v 10 navštívených školách (tj. 18,5 %). Jak bylo uvedeno výše, v 7 školách obsah zkoušky neodpovídal školnímu vzdělávacímu programu. Chybělo systematické ověřování (některé předměty nebyly vůbec zkoušeny), zkoušející kladli otázky nahodile, často neměli informace o tom, jaké znalosti a dovednosti si daní žáci osvojili za první pololetí školního roku 2015/2016. Na žáky tak byly kladeny nízké nároky. Některá přezkušování doprovázela chaotická organizace a dlouhé čekání žáků a jejich zákonných zástupců/vzdělavatelů na to, až přijdou na řadu. V některých rozhovorech dominoval zákonný zástupce, žák se příliš nezapojoval. V jednom případě se zkouška musela vzhledem k nízké úrovni opakovat (po vykonání zkoušek byla ředitelka školy inspekčním týmem upozorněna na nedostatečné ověření znalostí a nenaplnění podmínek, které sama stanovila ve školním řádu, následně se ředitelka rozhodla pro opakování zkoušky) a v jednom případě nebyl doložen počet a místo přezkoušení některých žáků školy. Školy, ve kterých byl průběh zkoušek shledán problematickým, byly při závěrečném hodnocení upozorněny inspekčním týmem na nevhodnou formu přezkoušení a byla jim doporučena změna přístupu ke konání zkoušek.”

A jak to je s naším právem rozhodovat o formě vzdělávání našich dětí? Takové právo nemáme. Můžeme pouze pokorně žádat ředitele školy o to, aby nám, resp. našim dětem, IV umožnil. Potřebujeme k tomu dle zákona závažné důvody. A nyní ČŠI říká:

“Jako vhodné se ukázalo podrobněji definovat „závažný důvod k individuálnímu vzdělávání“ a „dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání“.”

Domácí vzdělávání jen proto, že prostě chcete, nebo proto, že jste přesvědčeni o tom, že vašemu dítěti vytvoříte lepší prostředí než škola? Nenechte se vysmát…

A na úplný závěr si dejme doporučení vyplývající z inspekční zprávy:

“Česká školní inspekce doporučuje doplnit Informaci a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání o podrobnější vymezení formy přezkoušení. Česká školní inspekce doporučuje doplnit Informaci a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání o podrobnější vymezení pojmů „závažný důvod k individuálnímu vzdělávání“ a „dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání“.

Svobodě zdar…

Přečtěte si také

  • Připravila vás škola na život?Připravila vás škola na život? V pojednání s názvem Nemít školu nevadí jsem se zaměřil na známé osobnosti, „jejichž úspěch není podložen univerzitním diplomem a často ani řádnou školní docházkou.” V souvislosti s tímto […]
  • Porucha pozornosti ve škole? Při sebeřízeném učení nikoliv!Porucha pozornosti ve škole? Při sebeřízeném učení nikoliv! Zaváhala jsem před těžkými skleněnými dveřmi v synově škole. Již jsem do nich radostně mnohokrát vstoupila. Byla jsem zdejší dobrovolník, členka rodičovského sdružení, vtipkovala s […]
mm

Zdeňka Šíp Staňková

www.detijsoutakylidi.cz | facebook.com/detijsoutakylidi | Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých tří dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.