Zatím žádné komentáře

Unschooling vám nezajistí génia ani renesančního člověka

Když jeho zastánci mluví o unschoolingu a sebeřízeném vzdělávání, často v rámci potřeby obhájit a zpropagovat jej slyšíte něco o tom, jak jsou ty sebeřízené děti úžasné, co všechno umějí, jak rychle se rozvíjejí, když na ně nikdo v ničem netlačí, jak brzy se specializují na to, co je skutečně zajímá a baví, jak se samy od sebe radostně učí matematiku nebo češtinu atd. atp.

Může to tak být. Ale nemusí a většinou není. Nic z výše uvedeného totiž není cílem sebeřízeného vzdělávání. Unschooling vám nezajistí, že najednou zjistíte, že máte doma jednooborového génia nebo renesančního člověka a už vůbec vám nezaručí, že vaše dítě projde přezkoušením a vesele a sebeřízeně se naučí vše, co po něm požaduje školní vzdělávací program. Neznám jediné dítě, které vyrůstá a učí se podle rámcových vzdělávacích programů.

Pro mě je jedním z hlavních důvodů, proč chci umožnit svým dětem sebeřízení (nejen!) v oblasti vzdělávání to, že jim přeju vyrůst v samostatné a svobodné bytosti s vlastními názory. Jsem šťastná, když slepě neposlouchají “autority”, ale vybírají si, koho budou respektovat a koho ne. Chci je umět přijímat takové, jaké jsou, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.

Přijetí je totiž často možná to hlavní, co nám dospělým v dětství chybělo, a mnohým stále chybí.

Vědomí

  • že jsme v pořádku takoví, jací jsme, a že nemusíme být lepší než sousedka nebo brácha, abychom si zasloužili lásku a právo existovat,
  • že hodnota člověka nespočívá v tom, kolik titulů má před jménem, ale možná spíš v tom, jakým člověkem chce být, jestli na sobě pracuje a jaký život žije,
  • ale taky, že není na nás, abychom soudili ostatní a jejich životní cesty.

Je to sakra těžké! Většina z nás vyrůstala v autoritativním, hierarchickém, soutěživém a neustále hodnotícím prostředí škol, kde na lidské potřeby, emoce a vztahy nikdo moc nebral ohled.

Chci se to dál učit – přijímat sebe i ostatní bez očekávání a nároků. Spolu s lidmi, kteří si přejí mít otevřené a upřímné vztahy se chci učit vzájemně respektující a nezraňující komunikaci a péči o bezpečné prostředí beze strachu z odsudků, manipulace, výsměchu, či agrese. Chci se na sebe a na ostatní nezlobit, když to ne vždycky vyjde. A děti, hlavně ty sebeřízené, jsou právě v tomhle těmi nejlepšími učiteli. Je to dlouhá, možná celoživotní, cesta. Ale cesta může být cíl 🙂


🖋 A jaká je vaše osobní zkušenost? Také jste dospěli k tomu, že více svobody a dobrovolnosti ve vzdělávání je krok správným směrem? Zajímá nás váš pohled a váš příběh, který může inspirovat ostatní. Pište nám na zdenka.stankova@svobodauceni.cz, rádi ho na tomto blogu zveřejníme.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení
    • 16-25/8/2019 Letní pobyt se Svobodou učení – FB událost, Přihláška
    • 4-13/10/2019 Podzimní pobyt se Svobodou učení (bude vyhlášeno)
mm

Zdeňka Šíp Staňková

Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých dvou (a brzy už tří :-)) dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.

Komentáře jsou uzavřeny .