Zatím žádné komentáře

Vážíte si sami sebe?

Jeden známý mi poslal úryvek komunikace mezi ním a jeho cca patnáctiletou kamarádkou, v němž se podivovala nad tím, jak její spolužáci nerespektují učitele a neváží si jich. On jí na to odpovídal něco ve smyslu, zda má byt ten respekt a úcta automatická a ptal se proč.

A já si uvědomila jednu věc.

Fascinuje mě, jak jsou děti (i dospělí) učiteli, školou a často vlastními rodiči naučeni si sami sebe nevážit…

Učitelé se přece MUSEJÍ respektovat – co na tom, že si ten respekt třeba ničím nezasloužili.

Že by i děti byly hodny respektu prostě proto, že jsou to lidské bytosti? Takové názory se moc nenosí. Respekt a úctu si “zasloužil” ten, kdo má moc, toho je třeba poslouchat. Jak se k ní dostal a proč bychom si ho měli vážit? Přemýšlí o tom někdo?

Od toho, jakým způsobem si na dětech vynucujeme “respekt a úctu” (píšu to schválně v uvozovkách) vede samozřejmě více či méně přímá cesta k nenávisti k všemu slabšímu či odlišnému (příslovečný padající flusanec), protože když jsem byl naučen nevážit si sám sebe (donucením respektovat někoho, kdo si přirozený respekt nezasloužil – kdyby si ho totiž zasloužil, nebylo by třeba do něj nikoho nutit – jistě nějaké takové lidi znáte), pak si nevážím nikoho.

Dosáhli jsme tak, milí lidé, přesného opaku – nerespektu (k odlišnostem) a snahy prosadit si své i “přes mrtvoly”.

Kolik generací bude ještě trvat, než si uvědomíme, že skutečný respekt a úctu nelze vynutit, že si je musíme zasloužit?


🖋 Chcete napsat vlastní článek na blog Svobody učení? Pošlete text na zdenka.stankova@svobodauceni.cz a posouvejte hranice vzdělávání s námi!

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení

Další pobyty budou v termínech 8.–12. května (pracovní pobyt), 12.–21. července, 16.–25. srpna a 4.–13. října 2019.

mm

Zdeňka Staňková

Dnes už vím, že unschooling jsem v sobě měla odjakživa, jen jsem své přesvědčení nedokázala přesně definovat a pojmenovat. Vymáhání poslušnosti, arogance většiny učitelů, příkazy, zákazy, tresty a odměny v klasickém školství a hlavně narození mých dvou dětí a několikaletá práce učitelky v mateřské škole mě přivedla k úvahám o jiných možnostech vzdělávání a později (nejen) díky knihám Johna Holta k přesvědčení, že unschooling je filozofie, která je mi ze všech alternativ nejbližší. Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí. Zabývám se také dodržováním práv dětí a rodičů ve školách a píšu blog.

Komentáře jsou uzavřeny .