Zatím žádné komentáře

Simon Bauke – turné pianisty, skladatele a absolventa demokratické školy

Simon Bauke je 18 letý umělec, klavírista a skladatel z Nizozemska. Poslední dva roky svého života strávil  v Demokratické škole De Ruimte, kterou ukončil vydáním alba s vlastními skladbami pro klavír.

Když měl Simon 15 let učinil zásadní rozhodnutí. Opustil  veřejnou školu a začal chodit do Demokratické školy De Ruimte v holandském městě Soest. Tam měl dost času na svou opravdovou vášeň, hudbu. Svobodně mohl hrát, improvizovat a skládat.

V loňském roce navštívil demokratické školy v Irsku, Anglii, Belgii, Francii, Španělsku, Itálii a Německu. V říjnu navštíví Českou Republiku a Polsko (Donum Felix, Svobodum, Svobodná škola Ronja, Wolna Szkoła Mandala, Svobodná škola Praha), kde představí svou hudbu. Při té příležitosti bude Simon také vyprávět o svých zkušenostech se sebeřízeným vzděláváním.

 

1) Jak dlouho se sebeřízeně vzděláváš a jak jsi s tím začal?

Když mi bylo 12, což je věk, ve kterém děti v Nizozemí přecházejí ze základní školy na střední, začal jsem chodit do Montessori školy. Montessori školy jsou svobodnější než ty klasické, ale stále tam jsou učitelé, kteří rozhodují co, kdy a jak se věci musíte naučit. Takže, skutečně ne velmi svobodné. Před nástupem do Montessori jsem navštěvoval Waldorfskou školu. I R.Steiner má pověst volnější školy. Jelikož nemám žádnou zkušenost z klasické školy, nemohu přesně říct, co z toho je pravda. Nicméně, obě školy jsou spíše jako vězení, ve srovnání s demokratickou školou. Během doby na Montessori škole jsem začal mít více a více pochybností o školním systému, to mi bylo 16 let. Stále častěji jsem přemýšlel nad tím, proč se mi zdá, že všichni školu nesnášejí, proč vlastně musím chodit do školy, proč se  musím učit věci, které pravděpodobně v životě nikdy použiji nebo proč mi učitelé říkají, jak mám věci dělat. 

Když jsem se na tyto otázky ptal lidí kolem sebe, nikdo v podstatě neměl dobré odpovědi.

„Tak to prostě je“, „Škola je na nic, ale prostě si jí musíš projít, a potom můžeš dělat, co chceš“, „Je důležité mít diplom“.

Takže jsem pokračoval ve škole s vírou, že je to důležité. (Když to každý říká, také tomu začnete věřit, vymývá vám to mozek, něco, co se ještě stále děje většině lidí na světě). Byl jsem dobrým studentem, na té nejvyšší úrovni. Vždy jsem se snažil pilně pracovat a dělat to nejlepší, co jsem uměl. Nikdy jsem nevynechal hodinu. I přes to, že jsem se snažil dělat vše dobře, neklid ve mě rostl až do osudného dne; byl jsem ve třídě a zablokován. Seděl jsem na židli, na stole přede mnou ležela otevřená kniha. V knize informace, které jsem se musel naučit. Všechno ve mě se vzpouzelo. Prostě jsem tam seděl a čuměl na tu knihu. Celou hodinu. A to byl asi ten moment zlomu.

Po dvou dalších lekcích byla přestávka na oběd a já odešel. Šel jsem rovnou domů a řekl mámě, že potřebuju jít do jiné školy. Mluvili jsem o tom už dřív takže nebyla překvapená. Sedli jsme k internetu a  našli jsme stránku Democratische School De Ruimte. Myslel jsem si, že ti lidé jsou jen banda hippíků, ale byl jsem opravdu nadšený. OPRAVDU NADŠENÝ. Napsal jsem jim dopis. O několik týdnů později jsem nastoupil do „testovacího období“. Byl skoro konec školního roku. Po letních prázdninách jsem začal jako demokratický student. MŮJ ŽIVOT SE ZMĚNIL A JÁ JSEM BYL TÍM, KDO TU ZMĚNU UDĚLAL!!!

2) Jak jste odstartoval svoji hudební kariéru? Co Vás přimělo začít hrát a skládat?

Hudbě se věnuji tak dlouho, jak si jen pamatuji. Na keyboard jsem začal hrát v 6 letech a na hodiny začal chodit o dva roky později. Od 12 let jsem chtěl být DJ. Následující roky jsem skládal hodně elektronické hudby a jako DJ hrál na akcích.

3) Co si myslela Vaše rodina, když jste jim sdělil své plány stát se muzikantem a cestovatelem?

Jsou s tím v pohodě. V počátcích mi máma říkala, že bych měl získat diplom. Dělal jsem jen jednu zkoušku: hudbu. Odešel jsem z De Ruimte bez diplomu, ale se svým albem. Jsou opravdu šťastní, když vidí, že takhle to taky funguje. Jsou šťastní, když vidí, že já jsem šťastný tak, že dělám to, co mám rád. Opravdu mě podporují. Jsem za to rád.

4) Jak financujete své umělecké a hudební aktivity a cestování? Mohl byste nám sdělit, jak si vyděláváte hraním a skládáním hudby na cestách?

Opravdu jsem závislý na pomoci jiných lidí. Na cestách můžu vždy mohu spát a jíst u někoho jiného. Skoro vždy hraji pro své hostitele. Lidé jsou rádi, že mají muzikanta jako hosta. Když hraji na koncertech, prodávám svá CDčka a pokud lidé chtějí, tak mi přispějí. Díky těmto penězům pokryji ty malé výdaje, které mám (cestování, jídlo, hostely, pokud nenajdu dům, kde bych mohl zůstat). I přesto, že mám občas málo peněz, cítím se na světě dobře. Vždy mám to, co potřebuji; jídlo, postel a to nejdůležitější: dobré lidi kolem sebe. Mám mnoho přátele po celé Evropě, jsou jako moje rodina. Z tohoto pohledu se cítím velmi bohatý. 🙂

5) Jaké jsou přínosy a výzvy života mladého muzikanta?

Lidé jsou šťastní, když slyší muziku, takže spousta je jich ke mě milých. Je jednoduché udělat si přátele skrz hudbu.

Zároveň je to těžké, protože je v tom i nejistota. Někdy vydělám mnoho peněz za krátkou dobu. Někdy vydělám velmi málo peněz za dlouhou dobu.

6) Popište Váš typický den, když skládáte nebo se připravujete na hudební vystoupení.

Toto je velmi těžká otázka, jelikož každý den je jiný. Někdy se obávám, že nepracuji dost. Nebo se cítím pod stresem, že mám příliš mnoho dobrých nápadů v krátkém časovém okamžiku.

Nakonec inspirace přijde, když je připravená. Nemůžu ji nutit. Opravdovou inspiraci nemůžete zkrotit.

Naštěstí je kolem spousta jiné práce, kterou je možné dělat. Jako příspěvky na facebooku, videa, organizace turné. Minulý rok jsem napsal mnoho nových písní. Momentálně se snažím je dodělat a nacvičit, abych je mohl hrát na vystoupeních a nahrávat. Nyní jsem s tímto turné začal trénovat opět kousky z mého alba. Uvažuji tedy, jak zlepšit svoje vystoupení. Jaké nové písně a skladby chci hrát a jaké elementy mohu přidat, aby byly lepší než předtím.

7) Provedete nás procesem přípravy Vašeho prvního alba? Jaká část vydání alba byla pro Vás největší výzvou?

Během času, který jsem strávil na De Ruimte, jsem začal více hrát na klavír. Improvizoval jsem hodně a z těchto improvizací vznikly skladby.

Cítil jsem, že bych rád tuto hudbu sdílel s ostatními. Cítil jsem, že bych chtěl nahrát album. V počátcích jsem neměl ponětí, jak na to, ale věděl jsem, že to chci. Takže jsem začal sbírat informace. Mluvil jsem s řadou lidí ve škole i mimo ní. A prostě jsem začal. Měl jsem zcela jasný cíl v hlavě a postupně se mi odhaloval každý krok. Udělal jsem crowdfundingovou kampaň, tak abych mohl zaplatit mikrofony a produkci CD. Byl to zdlouhavý proces. Nahrával jsem 4 měsíce. Udělal jsem cca 40 nahrávek každé skladby než byla perfektní. Jelikož jsem neměl zkušenosti s produkcí alba, bylo to docela těžké. Proces k dokonalosti nebyl dokonalý.

Dnes už bych to dělal zcela jinak. Když se podívám zpátky, tak zjišťuji, že jsem byl fixovaný na konečný cíl po celou dobu, což odvádělo moji pozornost od současnosti. Často jsem se cítil stresovaný, měl jsem za to, že to trvá moc dlouho. Příště, až budu dělat album, zůstanu propojený sám se sebou, budu více meditovat. Čas od času se nadechnu. Nemůžeme pořád pracovat naplno. Měli bychom se o sebe starat, vzít si den volna, jít do lesa a podívat se na film. Učím o sebe dobře starat.

8) Strávil jste dva roky na Democratic School De Ruimte – co pro Vás znamená zkušenost se sebeřízeným vzděláváním a jaké si myslíte jsou jeho výhody oproti tradičně zaměřenému vzdělávání?

Na De Ruimte jsem se naučil být odpovědný za svůj život. Nikdo mi neříkal, co mám dělat. Takže když jsem něco chtěl, byl jsem to já, kdo to musel udělat. Na De Ruimte jsem zjistil, že se lidé učí po celý život. To znamená, že nikdy není konec. Vše se týká současnosti. Škola není prostředkem k cíli. Samotná škola je život. Tak jako je můj život právě teď. Samozřejmě, že mám plány (např. cesta do České republiky). Stále žiji současností. To, co dělám není přípravou na pozdější fázi života.

9) Poslední rok jste na turné se svým klavírním vystoupením na evropských demokratických školách – mohl bys nám prosím popsat svojí cestu po evropských demokratických školách?

Na škole de Ruimte jsme jednou měli návštěvníky z Itálie. Jelikož jsem se v té době učil italsky, provedl jsem je po škole. Ukázali mi filmy, které udělali. Pozvali mě do Itálie na návštěvu jejich školy a jiných demokratických škol. Jel jsem tam v únoru 2018. Jedna ze škol, které jsem navštívil, měla koncert a byl velmi úspěšný! Myslel jsem, že by bylo možné to takhle udělat na mnoha demokratických školách, tak jsem na ně napsal dopisy.

V říjnu 2018 jsem začal s turné v Irsku, navštívil jsem Wicklow Sudbury školuSligo Sudbury školu a měl tam koncerty. Cestoval jsem dále skrz Skotsko a Anglii. Mezi jinými byla i Summerhill škola.

Po dvou měsících jsem se vrátil domů a oslavil Vánoce a Nový rok s rodinou. Na konci ledna jsem znovu vyrazil a navštívil dvě školy v Belgii (Sudbury School GentEcole Democratique de l’Orneau). Poté jsem jel na kole z Maastrichtu (NL) do Katalunie, navštívil školy v Paříži, Lyonu a na jihu Francie. Autobusem a vlakem jsem jel celou cestu dolů na jih Španělska, kde jsem navštívil los Niños del Mango a školu na úplném jihu kousek od Tarify. Pak jsem jel do Itálie, strávil měsíc na Flow ALC a také jsem tam měl koncert. Navštívil jsem ještě dvě další školy (jeden projekt v Piemonte, Itálie a Kapriole v Německu), než jsem se vrátil do Nizozemí.

10) Jak vypadá tvůj typický koncert s diskuzí?

Prostor pro koncert je dobře připraven. Když přijde obecenstvo, já tam ještě nejsem. Lidé jsou vyzváni, aby na kousek papíru napsali něco, co je inspiruje, něco, co milují, něco co, dnes viděli. Kousky papírů se posbírají a položí vedle klavíru, některé z nich vytáhnu během koncertu pro inspiraci a improvizaci. Obvykle hraji hudbu ze svého alba a nějaké nové skladby a písně. Mezi písněmi vykládám svůj příběh a příběhy muziky. Také hodně vtahuji obecenstvo. Ptám se lidí na nápady k improvizaci, vyzývám je ke zpěvu a někdy i ke hře se mnou.

11) Vím, že tvým záměrem je více hrát a sdílet hudební meditaci v komornějších prostorách jako jsou meditační centra, obýváky atd. Mohl bys stručně popsat atmosféru a co cítíš na těchto místech?

Mám vizi být na místě se skupinou lidí. Nejlépe, když je venku tma. Světla jsou co nejvíce vypnutá, nějaké svíčky a fajn žlutá světla. Návštěvníci si mohou lehnout, sednout nebo stát. Přijdeme k sobě blíže. Začneme v tichosti a z tohoto ticha začnu pomalu hrát přibližně 30 až 60 minut. Tato dlouhá improvizace vychází z mého nitra. Když hraji, emoce, myšlenky, vzpomínky a stavy mysli procházení a já dojdu k pocitu míru hluboko ve svém nitru. Tento vnitřní mír sdílím skrze hudbu s ostatními.

12) Co máš nejraději na svém kreativním a nomádském životě?

Jsem svobodný. Nikdo mi neříká, co mám dělat. Mohu jít kamkoli a vždy je tam dostatek. Potkávám mnoho skvělých lidí a mám přátele po celém světě.

13) Jakou radu máš pro ostatní, kteří chtějí následovat své sny a třeba nemají pozitivně naladěné a podporující okolí?

Není jednoduché odpovědět na tuto otázku.

Co vím z vlastní zkušenosti je, že je možné udělat změnu i pokud se to zdá být nemožné. Věřte si, vy víte, co je pro vás správné. Pokud máte sen, prostě začněte. Je mnohem jednodušší něco tvořit, když se cítíte dobře. Takže, rozhodněte se cítit dobře. Za co můžete být zrovna teď vděční?

 

Potvrzené koncerty a besedy:
8.10. Donum Felix (Spolek Ateliér Kladno)
10.10. Svobodum (Jindřichovice pod Smrkem)
11.10. Svobodná škola Ronja (Jindřichovice pod Smrkem)
11.10. CAFÉ Jazzová osvěžovna (Frýdlant)
18.10. Wolna Szkoła Mandala (Jelenia Góra, Polsko)
21.10. Svobodná škola Praha (Praha)

 

WEB:         www.SimonBauke.com
FACEBOOK:     facebook.com/simonbaukepiano
INSTAGRAM:     instagram.com/simon.bauke
YOUTUBE:     youtube.com/channel/UCyqq_20GzDTSHVraP6is3og

 

Kontakt pro média, koordinaci koncertů a besed se Simonem:
Michal Kandler
tel: 725 818 430
email: michal.kandler@svobodauceni.cz

mm

Michal Kandler

Ke svobodě učení mě přivedla praxe sociálního pracovníka s dětmi a mládeží, kde jsem zjistil, že velká část problémů dětí a dospívajících je v praxi spojena právě s rigidním školním systémem, který nejenže se nedokáže přizpůsobit jejich potřebám, ale často je s nimi v rozporu. S příchodem vlastních dětí také změna životní filozofie a přijmutí zodpovědnosti za svůj i jejich rozvoj. Ve Svobodě učení se věnuji facilitaci a strategii vzdělávací politiky. Mojí nejoblíbenější knihou je Jonathan Livingston Racek od R. D. Bacha.

Komentáře jsou uzavřeny .