Zatím žádné komentáře

Zavření škol kvůli koronaviru: vzdělávací příležitost

Vzdělání je mnohem více, než to, co je učeno ve škole. Využijte toho.

Pandemie nikdy není dobrá věc. Je to hrozná věc. Ale možná z ní může vzejít něco dobrého. Cokoli, co přeruší naše zvyklosti, nás může vést k tomu, abychom zkoušeli jiné možnosti. Možnosti, které nás z dlouhodobého pohledu mohou posunout. V tomto článku chci mluvit o potenciálních benefitech koronavirem způsobených uzavření škol a zrušení mimoškolních dospělými řízených aktivit, kterými děti před tím trávily mnoho času. 

Není žádným tajemstvím, že školní děti poslední dobou trpí přeorganizováním života. Ve škole nebo školní prací tráví více času než doma a mnohé jsou ve zbytku dne zaneprázdněné aktivitami, které řídí dospělí. Děti byly zbaveny svobody objevovat a následovat své vlastní zájmy, vytvořit si sebevědomí a zažít nezávislost, která vychází z vytváření svých vlastních aktivit a řešení svých vlastních problémů. Mezi následky patří rekordní úroveň úzkosti, deprese a dokonce i sebevražd a velké poklesy v kreativitě a pocitu kontroly (řízení) vlastního života mezi dětmi a mladými dospělými. Když jsou životy dětí programovány ostatními, nenaučí se žít vlastní životy. Pokud děti neustále dělají, co jim dospělí řeknou, mají málo příležitostí objevit a následovat, co ony samy chtějí dělat – tedy objevení toho, do čeho jsou zapálené.

Zdá se, že jako společnost věříme, že všechen schooling (přesvědčení o nezbytnosti škol jako institucí zajišťujících vzdělávání, opak unschoolingu, pozn. překl.) a vedení dospělými jsou dobré pro vzdělávání dětí, ale tak tomu není. Vzdělávání, když se nad tím zamyslíme, je mnohem více, než memorování faktů a učení se akademických znalostí vyučovaných ve škole. Stát se vzdělaným znamená zjistit, kdo jste, co rádi děláte, jaké je vaše místo ve světě a naučit se, jak se stát zodpovědným za svůj život a jak řešit své vlastní problémy. Toto všechno vyžaduje svobodu si hrát a objevovat, neomezovanou kontrolou dospělých. Druh svobody, kterou měla většina dětí v minulých dekádách, ale dnes chybí. Teď, díky karanténním opatřením, mají děti příležitost experimentovat se svobodou, pokud jim to dovolíme. Přiznávám, není to plná svoboda, která by byla ideální. Dokud virus koluje, děti nemají možnost se potkávat a hrát si spolu. Ale stejně mají děti najednou více času než kdy předtím si vytvořit a strukturovat své vlastní aktivity.

Jak můžete vy jako rodič pomoci dětem dobře využít tuto možnost? Tady je pár myšlenek.

Nebojte se, že děti budou akademicky pozadu

Skutečně jen velmi málo z toho, co jsme se měsíce učili ve škole, si dlouhodobě zapamatujeme. Jsou důkazy o tom, že znalosti ve školách nejvíce prosazované – čtení, psaní a numerické znalosti, se děti hlouběji učí v mimoškolních aktivitách než ve škole. Oproti populární představě “letního propadu” v akademických znalostech výzkumy ukazují, že znalost čtení a matematické myšlení se může oproti měsícům strávených ve škole rychleji zlepšovat právě během letních prázdnin (více zde). Když si děti čtou pro zábavu nebo řeší skutečné problémy kolem sebe zahrnující matematiku, získávají tyto znalosti ve větší hloubce a způsobem, který dává smysl. Zapamatují si je lépe, než v rámci školní práce.

Po léta dělám výzkum s mladými lidmi zapojenými do Sebeřízeného vzdělávání. Tito lidé nechodili do škol založených na kurikulu, ale byli vzděláváni doma dle myšlenek unschoolingu nebo chodili do škol určených pro sebeřízené vzdělávání. Jako děti se vzdělávaly hrou, objevováním, následováním svých zálib bez toho, aby jim byly nuceno kurikulum. Některé z nich, z různých důvodů, se v jistý moment rozhodly začít chodit na běžnou veřejnou školu. Obvyklým výsledkem bylo, že neměly žádný problém se zařadit do třídy, v jaké by běžně byly, kdyby chodily do školy. Pokud byly v něčem pozadu, rychle to dohnaly.

Pokud škola, do které vaše děti chodí, vyžaduje od žáků dělat určitý počet domácích úkolů za den a zasílat je přes internet, tak by to asi měly udělat, aby nemusely čelit okamžitým dopadům. Většinou ale dokáží dokončit tuto práci v mnohem kratším čase, než jaký vyžaduje běžný školní den, takže jim stejně zbyde dostatek volného času (bohužel, zdá se, že zkušenosti rodičů v České republice jsou odlišné a momentálně se potýkají s velkým množstvím práce, která je po jejich dětech požadována, pozn. překl.).

Umožněte dětem přijímat zodpovědnost a zkoušet nové výzvy

Skrze neziskovou organizaci Let Grow jsme já a moje kolegyně Lenore Skenazy zjistili, že děti by rády převzaly velké domácí práce, u kterých jim zatím nebyla dána důvěra k tomu, aby je dělaly. Například některé děti chtěly samy uvařit jídlo pro celou rodinu, ale neměly k tomu příležitost z důvodu strachu rodičů, že se zraní, nebo se jim to nepovede. Pokud to tak je ve vaší rodině, je to šance pro vás i vaše dítě se naučit něco velmi hodnotného. Můžete se naučit se uvolnit a nebýt takovým perfekcionistou a váš potomek může zažít nadšení z šance sám uvařit. Moje rada je nechat dítě udělat to podle sebe a radit jen, pokud je to skutečně nezbytné z hlediska bezpečnosti, nebo když si dítě řekne o pomoc. Vaření nabízí učení se i v oblastech matematiky a čtení. A pokud se jídlo nepovede, lekcí je, že chyby není třeba se bát, že je to náš nejlepší učitel. Stačí to zkusit znovu.

Tady je další, smělejší nápad. Dle věku vašeho dítěte se jej můžete zeptat, jestli by si chtělo vymalovat pokoj – jakoukoli barvou si přeje! Opět, zbavte se svého perfekcionismu a potřeby kontroly, aby mohlo situaci převzít vaše dítě. Dobře si pamatuji, když mně poprvé rodiče dovolili vymalovat si vlastní pokoj, bylo mi asi deset let. Byla to zkušenost, která mi pomohla vyrůst. V sebevědomí jsem vyrostl o metr do výšky. Rodiče mi dali nějaké instrukce, ale nechali mě to udělat samotného (i když mi rozmluvili, abych pokoj vymaloval černo-žlutými pruhy).

Mnoho dětí, a není to žádné překvapení, by moc rádo zažilo venku nová dobrodružství s pocitem nezávislosti, ale bylo jim to znemožněno obavami rodičů. Například, jedna dívka chtěla na kole objet blok, sama, bez rodiče, který by jel s ní. V rámci projektu Let Grow dívka dojednala s rodiči, že nejdříve sama dojede na konec bloku a zpět, zatímco se jeden z rodičů dívá. Když se to povedlo, dívce umožnili jet na konec bloku a zpátky i bez jejich dohledu. Nakonec dívce dovolili i jezdit kolem bloku. V tomto příkladu rodiče překonali svůj strach v postupných krocích, v procesu, kterému kliničtí psychologové říkají systematická desenzibilizace a dívce se díky tomu mohlo výrazně zvýšit sebevědomí.

Jaká dobrodružství můžete svému dítěti umožnit? Samozřejmě, virus limituje některé venkovní aktivity, ale rozhodně ne všechny. Dokud děti zůstanou alespoň dva metry od ostatních lidí, kteří by mohli být přenašeči, venku je bezpečněji než uvnitř. Virus likviduje slunce i vítr a přežije mnohem déle uvnitř, než venku.

Možná si vaše dítě může i hrát venku s kamarády, když vynaleznou hru, u které bude potřeba držet se od sebe okolo dvou metrů.  Můžou tomu říkat třeba koronaball. Představuji si například hru, u které jsou děti přivázané k sobě dvou a půl metrovým lanem a musí od sebe zůstat dostatečně daleko, aby bylo lano pořád napjaté a nedotklo se země, zatímco si přihrávají míč a běží přes hřiště směrem k brance. Je to jen nápad jak stimulovat nové, kreativní myšlenky. Umožněte dětem to vymyslet. Vytváření nových her je také velké učení.

Příležitost pro rodinnou pospolitost

Rodiny jsou poslední dobou zaneprázdněné stíháním práce a organizovaných aktivit a mohou mít nedostatek příležitostí se skutečně poznat. Teď je tu šance pro vás a vaše děti zlepšit vzájemný vztah tak, jak se vám to třeba před tím nedařilo. Povídejte dětem příběhy ze své minulosti nebo rodinné historie. Čtěte si spolu skvělé knížky, ty, které si užijí lidé všeho věku. Hrajte si spolu. Možná můžete své dítě naučit nějakou hru, kterou jste hráli jako děti, a dokázat jim, že není nudná. Možná vás vaše děti mohou naučit nějakou svojí oblíbenou počítačovou hru a dokázat vám, že není špatná. Každý se učí! Jedna z mých oblíbených vzpomínek z dětství je z doby, kdy jsme v Minnesotě zapadli na pár dní sněhem a nikdo nemohl nikam jít. Do nekonečna jsme hráli kanastu, hodně se nasmáli, mezi hraním kanasty si četli z našich oblíbených knih. Sněhová vánice vytvořila mnoho problémů, ale díky ní mám vzpomínky, kterých si budu cenit celý svůj život.

Jak si vaše děti budou pamatovat pandemii roku 2020?

mm

Peter Gray

Peter Gray je výzkumným profesorem psychologie na Bostonské univerzitě. Provedl a publikoval výzkum komparativní, evoluční, vývojové a vzdělávací psychologie; publikoval články o inovativních vzdělávacích metodách a alternativních přístupech k vzdělávání; a je autorem Psychologie (Worth Publishers), vysokoškolské učebnice k úvodu do psychologie, která je nyní již v 6. vydání. Vystudoval Columbia University a získal doktorát v biologických vědách na Rockefellerově univerzitě. Jeho současný výzkum a psaní se primárně zaměřuje na přirozené způsoby dětského vzdělávání a na celoživotní význam hry. Jeho vlastní hry zahrnují ne jen výzkum a psaní, ale také cyklistiku, jízdu na kajaku, lyžování a pěstování zeleniny.

Komentáře jsou uzavřeny .