Zatím žádné komentáře

Reportáž z prvního SNĚMu Svobodomu

Historicky první SNĚM Svobodomu se konal v neděli 13. ledna 2019. Sjelo se několik desítek lidí. Příznivci Svobody učení, lidé aktuálně žijící ve Svobodomu i ti, kdo chtějí koncept Svobodomu spoluutvářet v budoucnu.

Účelem SNĚMu byla iniciace tradice setkávání komunity Svobodomu a jejích příznivců.

Obsahem rozhovorů byla rekapitulace minulosti Svobodomu, aktuální dění i nástin konceptu Svobodomu.

Výstupy z prvního SNĚMu?

Existuje několik cest, kterými se může SvobodUm vydat.

  1. Jeden z návrhů je centrum sebeřízeného vdzělávání pro děti a mladé lidi. Jak bylo původním záměrem Svobody učení.
  2. Dalším návrhem je pobytové zařízení pro pořádání akcí a ubytovací služby.
  3. SvobodUm se může stát cohousingem pro rodiny i jednotlivce.

Hodnotami, kterými by měl SvobodUm ožít:

  1. Princip neagrese (NAP – non-agression principle) vyjadřuje morální postoj Svobody učení a Svobodomu.
  2. Manifest Svobody učení popisuje konkrétní zásady, které jsou Svobodomem uvedeny do praxe. 

Děkuju za SvobodUm všem, kdo se zúčastnili. „Domácím“ a těm, kdo přijeli přes mnohá pole, hory, luhy, háje. Díky za takto vyjádřenou podporu Svobodomu i za aktivní osobní příspěvky vás všech.

Svobodome, přeju ti do vínku tolik svobody, kolik jen uneseš! Enjoy!

za SvobodUm a pořadatelský tým SNĚMu

Míša Řeřichová


🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení
    • (bude vyhlášeno)
mm

Michaela Řeřichová

Studovala jsem ekonomii a sociální práci. Pracovala jsem v nízkoprahových centrech pro tzv. sociálně znevýhodněné děti. Sama jsem nedávno byla takovým dítětem. V průběhu dětství, vzdělávání ve školách i v praxi jsem měla možnost pozorovat, jak obligatorní vzdělávání mění vnitřní motivaci dětí v nenaplněnou potřebu autonomie, pocity bezmoci, rezignace, apatie. Vnímala jsem socioekonomický vliv, který má povinná školní docházka a jak působí na mezilidské vztahy (nejen) v rodinách. Přemýšlela jsem o tom, jaký má nucení do vzdělávání vliv na sebeúctu dětí, touhu poznávat a na blízkost ve vztazích. Nedůvěra v kompetentnost dětí a rodičů, v jejich schopnost učit se, co potřebují pro život, je jako stigma neschopnosti předáváno z generace na generaci. Tzv. „dětství“ – jak je definováno dnešním paradigmatem adultismu – naštěstí skončilo. Teď už mám možnost dobrovolně rozhodovat o větší oblasti svého života. Spolupracuji s každým, kdo lidem = dětem poskytuje služby podporující naplňování základních lidských potřeb. Sebeřízení považuji za chování podmiňující svobodu člověka. Myslím, že naučit se mu dá jedině sebeřízením. Učím se děláním, praxí. Jsem stalker adultismu – vlastního především. Přeji si plnou autonomii ve všech oblastech lidského života, protože pak můžu dát životu vlastní smysl. Jsem pokorným učedníkem principu neagrese NAP. Svůj čas investuji do osvěty a advokacie nenásilné komunikace a sebeřízeného vzdělávání. Spoluzaložila jsem Alianci pro sebeřízené vzdělávání. Natáčíme s Jiřím Košárkem videa pro YouTube kanál Důvěřujeme dětem. Organizuji projekt Dobrodružné hřiště v Praze, centrum sebeřízeného vzdělávání v Praze a vytvořila jsem Facebookové skupiny Škola je jen jedna z možností a Škola je možnost, život jsi Ty! - ta je určena výhradně dětem a mladým lidem. Učím se všechny své životní postoje žít spolu s ostatními lidmi.

Komentáře jsou uzavřeny .