Jana Nováčková

spoluautorka přístupu Respektovat a být respektován

Ve školství se často postupuje málo efektivním způsobem vylepšování toho, co je ve své podstatě nefunkční, ne-li přímo škodlivé. Projekt SvobodaUčení.cz přináší informace o jiném paradigmatu vzdělávání. Model školy Sudbury Valley je pro mne vizí vzdělávání budoucnosti, kdy dítě bude mít šanci maximálně zužitkovat svoje jedinečné vlohy a tím, že si samo bude řídit své učení (resp. mu bude dovoleno, aby poslouchalo svůj unikátní vnitřní vývojový program) bude také růst osobnostně ve svobodného člověka. Zatím je tyto pro mnohé šokující informace třeba co nejvíc šířit, aby se dostaly do povědomí co nejvíce lidí. Na našich kurzech Respektovat a být respektován se rodiče často dotazují na školy, které vyučují v respektujícím demokratickém duchu. Potom, co se dozvěděli, se jim už nechce dávat své děti do tradiční školky a školy. Často jim pak pro další informace doporučuji webové stránky www.svobodauceni.cz.

Tomáš Hajzler

www.tomashajzler.com

Dítě se moc – pro život – prospěšného nenaučí, pokud nemá svobodu se učit to, co ho zajímá způsobem, který je mu vlastní. A dítě, které se naučí spíše ty neprospěšné věci, potom nikdy nemůže přispět k tomu, aby naše společnost byla zdravá a šťastná. Díky bohu, že jsou tu iniciativy jako SvobodaUčení.cz, které ukazují směr.

Ondřej Šteffl

ředitel společnosti Scio

Školství potřebuje změnu. Proto jsme ve Sciu začali rozvíjet program paralelního vzdělávání. Vítám každou další rozumnou iniciativu, která upozorňuje na problémy současného systému. S projektem SvobodaUčení.cz jsme společně vydali knihu esejů psychologa Petera Graye. Důraz na svobodu v přístupu ke vzdělávání je tím, co nás spojuje.

Ivana Málková

lektorování, mentoring, supervize, přednášky, podpora v procesu změn (projekt Vědomá pedagogika – „Řeč srdce“, kurzy pro pedagogy a rodiče – „ABC pro spoulubytí s dětmi“)

Se zájmem sleduji FB stránku projektu SvobodaUčení.cz. Tento prostor nabízí pestrou škálu článků, videí a názorů z oblasti vzdělávání. V roce 1991 jsem se skupinou rodičů a pedagogů založila první soukromou základní Školu Hrou a dvacet prožívala roli učitelky, ředitelky a majitelky. V době našich začátků neexistoval internet a nebyla k dispozici žádná literatura, ze které by bylo možné se dozvědět o formách vzdělávání ve světě. Učili jsme podle srdce a intuitivně tvořili „nové“ formy vzdělávání ve světě již dávno objevené a užívané. Cena šíření informací o různých modelech a názorech na vzdělávání je nevyčíslitelná. Jednou z cest k proměně přístupu ke vzdělávání v našich školách je podle mne inspirace rozličnými formami vzdělávání. Setkávám se s mnoha učiteli z „běžných“ škol, kteří ze strany žáků pozorují nezájmem o učivo. Brzdí je strach, že když nezajistí na prvním místě kázeň a vynikající výkon, bude to považováno za jejich selhání. Hledají inspiraci, podporu a cestu ke změnám. Mnozí z nich neumí anglicky. Proto je skvělé, že se projekt SvobodaUčení.cz věnuje nejen „sběru“ zajímavostí, ale že zajišťuje i jejich překlad. Projekt SvobodaUčení.cz má moji podporu a obdiv.

Roman Kříž

Svobodný a smysluplný život je podmíněn svobodou ve vzdělávání a svobodou ve výchově. Čím dříve se s dětmi přestane jednat jako s opičkami, které je potřeba vycvičit dle návodu, který „vymysleli ti chytří“, tím dříve začne smysluplněji fungovat i společnost – přestane totiž být plná opiček, které skáčou podle toho, jak jim přikáže ten, kdo jim vládne (tedy formálně „slouží“), ale bude plná lidí, kteří si nenechají s*át na hlavu kdejakým primitivem ve funkci ministra či prezidenta. Považuji Svobodu učení za jeden z nejužitečnějších projektů, se kterými jsem se v životě setkal, a přeji celému projektu co nejrychlejší rozšíření i mezi ty, kteří zatím nechějí vidět a slyšet. 🙂

Richard Strba

Přečetl jsem jedním dechem knihu od Petera Graye Svoboda učení staženou z vašich stránek a musím říct, že už dávno jsem nečetl něco tak dobrého. Pár skvělých stránek, které mi v mnohém otevřely oči, připomněly moje útrapy v dětství, a také daly jasno v tom, co pro svoje děti mám chtít. Děkuji.

Karel Machala

autor a překladatel

SvobodaUčení.cz je pro mne světýlkem svobody, které má potenciál měnit svět k lepšímu. Vzdělávání násilím nefunguje, někdy i bolí. Centralizované vzdělávání podle jedné šablony brzdí rozvoj dětí a je neefektivní jako vše, co řídí stát. Skončí podobně jako centrálně plánovaná ekonomika, protože má podobné výsledky. Děti se přirozeně rády vzdělávají samy, pokud je jim umožněno pohybovat se v prostředí, kde se hrou učí to, co potřebují a co je přitahuje. Zažil jsem to se svými dětmi před dosažením školního věku – naučily se mj. úplně samy svojí hrou plynně číst, psát i počítat. Svoboda učení a tisíce různých způsobů získávání vědomostí jednou budou běžné. Průkopnického úsilí lidí kolem SvobodaUčení.cz si velmi vážím a držím jim palce.

tvůrčí tým ZŠ Letokruh

Stránky Svoboda učení jsou velmi důležité pro posun paradigmatu, který ve vzdělávání již nutně potřebujeme. I když ne každý zvládne dát dětem tolik svobody, kolik představuje unschooling, i tak je důležité vědět, že existuje protiváha proti mechanistickému přístupu, jaký doteď vládne v našich školách. Je důležité vědět, že „lze i jinak“, abychom se alespoň po malých krůčcích odvážili osvobodit od toho, co očividně přestává v našem vzdělávacím systému fungovat.

KaTu

Přečtením knihy a sledováním videí a článků na této stránce se mi otevřely oči. To je ta svoboda, tak by měla vypadat demokracie, tak by se mělo přistupovat k výchově našich dětí! Je to výzva a zároveň velký kus cesty před námi, abychom byli schopni pojmout tento nový pohled a zrealizovat ho. Všem v jejich úsilí přeji mnoho dobrého, poučného a hlavně pevnou vůli vůči „normálnostem“.

Dana Zückerová

Svobodu učení jsem podpořila, protože se ztotožňuji s jejími názory. Jsou mi víc než blízké, takto se snažím žít se svými dětmi, aniž bych věděla, že něco jako svoboda učení existuje. Bohužel mé děti musí pro nesouhlas otce (názorově se lišíme) nastoupit do státní školy, ale ani to mě nepřivádí k tomu, abych svůj názor na vzdělání dětí změnila, naopak, proto bych vás chtěla i nadále podporovat, a také se od vás učit :-), abych mohla tento názor na vzdělání rozsévat mezi lidi. Nejsem moc komunikativní tip, proto se dívám na vaše videa, besedy atd., abych se zdokonalila. Pokud mi napíšete, jak svobodu učení ještě více podpořit, budu ráda. Přeji hodně síly a vytrvalosti ve vašem úsilí. Svoboda v učení nebo v poznávání světa je pro mě a mé děti zásadní. Přináší nám uspokojení, vyrovnanost a harmonii v našem životě. Učení je pro nás běžná, neformální a nenucená denní činnost. Proto jsem ráda, že existujete a plně vás podporuji.

Andrea Machová

S manželem – Petrem Machem, máme oba povahu, která potřebuje svobodu k tomu, abychom mohli být šťastní. Nemáme rádi, když nám někdo něco nařizuje nebo se nám snaží vnutit, jak máme žít. Proto jsme podpořili Svobodu učení. Chceme, aby náš syn byl svobodným člověkem, proto ho budeme vychovávat tak, aby se nenechal nikým manipulovat a sám dělal to, co ho bude činit šťastným.

Klaudie Pivodová

Proč jsem se rozhodla podpořit Svobodu učení? Když jsem se před pár lety dostala s mým prvním synkem k myšlenkám na školu, dlouho jsem váhala, jak to celé budeme dělat. Měli jsme takovou zajímavou situaci a ani školní škola ani domácí škola mi z různých důvodů neseděla, nepřipadala v úvahu. Bylo to období, kdy jsem byla střídavě rozhodnutá pro to i pro ono, pochybnosti… No a tím pádem jsem se mohla dozvědět o unschoolingu. Po prvním úžasu jsem si řekla, že to je něco, co pro mě nemá chybu, jestli rozumíte, takové to nemám tam nikde otázku, pochybnost, všechno mi přesně zapadalo. A jelikož jsem byla v předstihu se školní docházkou, měla jsem čas všechno nechat být a rok synka pozorovat, jak si v unschoolingu povede. Byť pochybnosti o metodě nebyly, tak všemožné strachy a nejistoty samozřejmě v různých cyklech ano. Ale během toho prvního roku jsem viděla na synkovi tak úžasné skoky a pochopení, o které bychom v klasickém domškoláckém systému asi přišli. Moje nadšení z unschoolingu je obrovské. A tím se dostávám konečně k té podpoře… Slibuji si od téhle organizace jednak propojení stejně naladěných rodin a vzájemné sdílení problémů, radostí, témat… Výborné jsou články o svobodě dětí, jak může fungovat. A také se mi líbí a doufám v soustavnou činnost SU vzhledem k vládě, snaha legalizovat tento směr. Byla bych ráda, kdybychom s unchoolingem mohli fungovat beze strachu, že se příliš odchýlíme od těch školních rámcových programů a já budu muset s dětmi ubrat z toho nadšení pro učení. Teď se třeba synek těší, že mi večer bude moct číst, s radostí mi ukazuje, co nového se naučil. Zažívá tohle někdo, kdo dětem nutí informace podle celostátního plánu? Tak asi tak, je toho asi víc než pár řádek, ale tenhle směr je tak specifický, že kdekoliv se o něm zmíním, vyvolává to silné reakce – různé… ….takže o zážitky (třeba i se školním inspektorem) není nouze. I bych stále ráda investovala svou energii do nějakého projektu vedoucího ke změně způsobu přezkušování. Před rokem jsem si o tom psala s ministerstvem a to teda bylo něco……. Zdravím Vás a přeji hodně síly!

Adéla F.

Jsem moc ráda, že organizace SvobodaUčení.cz existuje. Konkrétně se mi líbí přímo názory a komentáře členů Svobody učení v diskuzích a souhlasím s nimi. Osobně nejsem moc výřečná, nechci jít do konfliktu, většinou jsem potichu a myslím si svoje. I proto jsem vděčná za to, ze někdo umí bojovat veřejně o unschooling.

Monika W.

Mám téměř pětiletého syna a chtěli bychom, tak jak tomu bylo doposud, objevovat a poznávat svět a vše, co se v něm děje společně, tedy cestou domácího vzdělávání. Kolem sebe nemám nikoho, kdo je na tom se smýšlením podobně a neb nejsem orientována v tom, co vše je třeba udělat, abychom touto cestou mohli jít, obrátila jsem se na vaši organizaci a stala se členkou, rovněž tímto chci podpořit vaši činnost. Dává mi smysl směr, kterým jdete vy a ne ten, kterým jde oficiální školní proud a většina rodičů. Sama jsem si užila pobytu ve škole dosti (jesle, MŠ, ZŠ, gymnázium, vysoká škola), ale toho, co mi dala, kromě něco mála profesních znalostí (ze šesti let soukání vědomostí do hlavy je pouze zlomek z nich skutečně využitelný), je pomálu. A tak to chceme pro našeho syna jinak a on s námi souhlasí.

Kateřina Sukdolová

Rozhodla jsem se podpořit Svobodu učení, protože si přeji, aby mé děti měly svobodu volby při učení. Žili jsme teď pár let v Anglii, kde není povinná školní docházka a rodiče, kteří se rozhodnou vzdělávat své děti doma, ať už tradičně nebo formou unschoolingu, nemusí nijak ospravedlňovat své rozhodnutí a řešit průběžné přezkušování jako je tomu u nás v ČR. Moc by se mi líbilo, kdyby se podařilo zavést obdobný systém i u nás, abychom mohli dát dětem dostatečný prostor a čas na vzdělávání podle jejich potřeb. Dalším motivem, proč jsem se stala členkou Svobody učení je, že bych se ráda potkala s podobně smýšlejícími lidmi a jejich dětmi. Našemu synovi je teď 2 a půl roku a koncem června čekáme druhé miminko. Ještě tedy nemusíme konkrétně řešit administrativní úkony spojené s domácím vzděláváním. Hodně o tom ale přemýšlíme a nejraději bychom nechali naše děti vzdělávat podle jejich rozhodnutí. Děkuji vám za váš aktivní přístup na cestě ke svobodnému vzdělávání.

Lenka S.

Už nevím, kdy a kde jsem narazila na Svobodu učení. To, co jsem si přečetla na webu a také v knížce pana Petera Graye ale přesně odpovídalo tomu, co jsem pozorovala u svého syna od narození. Například, že bylo úplně zbytečné ho učit jaký tvar do jakého otvoru hodit, když na to ještě nebyl správný čas. Jakmile ten čas nastal, nemusela jsem ukazovat nic a on to s přehledem udělal všechno sám a správně. Také jsem zjistila, že téměř všechno okolo ho zajímá a baví samo od sebe, učí se stále a s nadšením a pokud ho něco nezajímá, není jak ho přimět, aby tomu věnoval čas a energii. Začala jsem se zajímat o různé možnosti základního vzdělávání a postupně došla k závěru, že chci co nejvíc podporovat jeho nadšení z objevování a radost ze života, že chci, aby se učil to, co ho zajímá a co je pro něj užitečné a také měl dost času na svoje zájmy, experimenty a kamarády, aby měl zdravá a rovná záda, aby se dospělých nebál ani před nimi neměl ostych a spoustu dalších věcí. Nic z toho jsem neviděla, že by bylo možné naplnit ve státním vzdělávacím ústavu. Tak jsem se rozhodla, že pro něj chci domácí školu, a to co nejvíc svobodně to půjde. V poslední době ale vnímám snahy státu domácí vzdělávání co nejvíce omezit až eliminovat a to mi velmi vadí, svobodu ve vzdělání považuji za zásadní.

Vladimír K.

Proč jsem se rozhodl podpořit iniciativu SvobodaUčení.cz? Protože jsem sám prošel klasickou povinnou osmiletou školní docházkou. „Zdárně.“ „Bez trvalých následků.“ Mnoho věcí záleželo na učitelích, resp. učitelé se mohli teoreticky chovat jinak: „odměna“ další sadou podobných příkladů, znechucení tělesné výchovy, ale i jiných předmětů na mnoho let, tělesné tresty, nálepkování, nepřirozené tresty, negativní pokyny, učení bez odůvodnění, motivace. Nicméně mnohé záleželo na systému: sezení v lavicích, s rukama za zády, o přestávkách se neběhá, známkování. Mezitím se situace zhoršila, je povinná devítiletá základní škola, s povinnou školkou 10 až 11 let. Další a další důraz na znalost faktů, unifikaci žáků. A další nepřímé vlivy. Současně jsem se stal rodičem, poznávám přirozenou zvídavost dítěte, nadšení z učení, když se učí děti samy. Současná nabídka škol mě zatím neoslovila, navíc s vyhlídkou, že – stejně jako u rodičů – “hrozí” u mého dítěte riziko nějakého nadání, tedy s rizikem vyloučení z kolektivu nejen zákonem, ale i nadáním.

Tomáš Roud

Podpořit iniciativu SvobodaUčení.cz mi přišlo logické, když naše děti učíme ke svobodě. V posledních několika letech nabralo české školství opačný směr z uvolňujícího do svazujícího. Jeden ze základních omylů, který vnímám ve státním školství je, že si nejen vrcholní představitelé myslí, že „víc tlaku zajistí uvolnění tlaku“. Přitom je to tak zjevné, že uvolnění tlaku zajistí pouze a jedině povolení kohoutu, tedy pokud nedojde k explozi. V dnešní společnosti se zbožšťují slova jako demokracie, svoboda, kritické myšlení, kreativita či individualita, avšak praxe ukazuje přesný opak jak ve školách, tak ve společnosti. Svobodnou společnost, kde jsou spontánně lidé svobodní, respektující právo, kreativní, samostatní, naklonění ke spolupráci a přátelství nejde vybudovat, tato společnost postupně vzniká, a to skrze naše děti, když jim my, dospěláci, co nejvíce nebudeme překážet. O svobodu naši a našich dětí jsme nepřišli nijak náhle či násilím. To jen nezodpovědní voliči, kteří volí podle toho, který politik jim více slíbí, či voliči, kterým je to jedno, získali většinu a zvolili si zástupce, kteří za bílého dne ze svobody zcela legálně odkrajují. Proto si velmi vážím lidí ze Svobody učení, kteří věnují svůj čas a sebe k probouzení lidí zpět do svobody.

Blanka Richtar

Svobodu učení podporuji, protože jsem přesvědčená o tom, že svoboda naší společnosti začíná a končí svobodou vzdělávání. Svobodu nám nezajistí politici, o tu se musíme starat a případně se o ni poprat sami.

Iva Slováková

Lesní demokratická škola Hrádeček, www.hradecek.com

Provozujeme komunitní školu stojící na principech demokratických škol a členy Svobody učení jsme se stali proto, že jsme přesvědčeni o tom, že možnost sebeřízeného vzdělávání, nebo také unschoolingu, by v českém vzdělávacím systému neměla chybět. Není to volba pro všechny, ale myslíme si, že takový typ vzdělávání by měl být dostupný. Věříme, že pokud spojíme síly, stane se náš sen skutečností a unschooling standardní volbou pro rodiče, kteří cítí, že je to cesta pro ně a pro jejich děti. Aktivity Svobody učení sledujeme již delší dobu a máme v tuto organizaci naprostou důvěru.