Zatím žádné komentáře

Devalvace termínu ‘unschooling’

I když je blednutí významu, čili vývoj významu slova v čase, v jazyce přirozeným procesem, může někdy vyvolávat zmatení, podráždění či dokonce odpor (viz například aktuální povzdechy médií nad slovem “doslovně” (v orig. “literally” – pozn. překl.). V rámci domácího vzdělávání se to aktuálně týká slova „unschooling“ (jinak také např. sebeřízené vzdělávání – pozn. SU).

Už je to několik týdnů, co jsem o něm psala na tomto blogu. Přečetla a vyslechla jsem diskuse na toto téma na sociálních sítích a během různých rozhovorů. Jedním z problémů, když mluvíme o definici unschoolingu, je, že vlastně nikdy žádnou formální definici neměl. John Holt jej vymyslel v sedmdesátých letech poté, co zaslechl reklamu na 7-UP, ve které nealkoholický nápoj pojmenovali “nekola” (v angličtině uncola – pozn. překl.). Použil předponu obdobným způsobem a přišel s výrazem “unschooling”. Když na sklonku sedmdesátých let začínal s časopisem Rosteme bez (školního) vzdělávání (v angličtině Growing Without Schooling), řekl, že toto slovo bude používáno “když mluvíme o tom, že bereme děti ze školy”.

V dalších letech se ze slova “unschooling” stal deskriptor pro určitý styl domácího vzdělávání, který se chtěl vyhnout znovutváření školy v domácím prostředí a upřednostňoval důvěru ve vnitřní schopnosti dětí a jejich zvědavost. Někteří unschooleři měli za to, že jeho principy by měly být používány ve všech oblastech výchovy dětí, a přišli s výrazem “radikální unschooling”. Ve vznikajícím světě elektronických seznamů a internetu bujely debaty o definici unschoolingu, které ne vždy byly plodné. Pamatuji si například, že jsem byla obviněna z toho, že ohrožuji vztah s mými dětmi, protože jsme neměli televizi.

I když jsem je přijala a žila podle principů unschoolingu, používání tohoto termínu jsem se vyhýbala. Pro mě to vždy byla spíše filozofie a víc způsob života než dogmatická metoda. Samotná myšlenka, že by se pro unschooling vytvořila sada pravidel, mi přišla ironická a absurdní. Když jsem o domácím vzdělávání začala víc psát, začala jsem používat tento termín, abych popsala své zkušenosti.

Dnes, když významové blednutí slova unschooling nabylo nových rozměrů, se kloním k používání tohoto slova čím dál tím méně, protože unschooling se nyní používá spíše pro zapsání dětí do školy. Slyšíme, že Elon Musk unschooloval své děti tím, že je poslal do školy, kterou založil. The Boston Globe nedávno uveřejnil článek o unschoolingu, který byl ale zejména o rostoucím počtu center sebeřízeného vzdělávání (učení).

Jsem toho názoru, že rozmanitost možností vzdělávání je přínosem pro nás všechny, takže nemám nic proti vzdělávacím centrům, ale raději je nazývám tím, čím jsou: alternativními školami. Rozumím tomu, že sama sebe nechtějí takto vnímat, a ani v mnoha případech nemůžou, vzhledem k tomu, že fungují na základě zákona o domácím vzdělávání, ale budova navržená za účelem vzdělávání je školou, bez ohledu na filozofii, na které stojí způsob řízení vzdělávání. Samozřejmě i zde najdeme ožehavá témata. Například pokud je dítě přítomno na jedné straně pouze dva dny v týdnu a na straně druhé čtyři nebo pět dnů v týdnu, navštěvuje takové dítě z právního hlediska školu nebo ne? V mém státě dle mých informací pouze jedno centrum vzdělávání řešilo tuto otázku a je soukromou školou, která zároveň nabízí program domácího vzdělávání (jedno- až třídenní docházka znamená, že se vzděláváte doma, čtyř- až pětidenní docházka znamená, že jste v soukromé škole). V jiných školách jsou děti z právního hlediska klasifikovány jako doma se vzdělávající, i když docházejí na celý den každý den v týdnu.

(O situaci v této oblasti v ČR např. zde – pozn. SU.)

I když mohou alternativní školy poskytovat mnohým rodičům vynikající podmínky pro zkrácené nebo plné úvazky, často cílí na doma se vzdělávající jako na určitý trh, přičemž někdy narušují místní podpůrné skupiny a jiné formy komunit nezbytné pro mnoho rodin, které vzdělávají doma. A jak moje přítelkyně a kolegyně Sophia Sayigh napsala v tomto článku, také mohou způsobovat to, že se ti, kteří začínají vzdělávat doma, budou méně zapojovat do tvrdé, ale přitom hodnotné práce budování komunity. Je v tom také poselství pod čarou, že rodiče potřebují experty, aby vychovávali a vzdělávali své děti.

Všechno to je na hony vzdálené tomu, co já i mnozí další známe pod pojmem unschooling – životní styl, kterého prioritou byla důvěra v děti, ale zároveň i péče o vztahy v rodině a propojení se širším okolím. V naší situaci, kdy jsme oba rodiče museli pracovat, jsme vyhledávali flexibilní zaměstnání, která nám umožňovala buď být s dětmi a/nebo je brát do práce s sebou. Mé děti se zúčastnily bezpočtu profesionálních zkoušek a schůzek, přičemž si vždy našly tiché místo na čtení, kreslení, hraní her, nebo se zapojily do různých aktivit, které si přinesly s sebou, zatímco dospělí pracovali. Trávily čas v parcích, na pláži, v knihovnách, muzeích, historických domech, v divadle, v památkové zóně blízko našeho domova. Když jsme šli na akci Jídlo místo bomb (v angličtině Food Not Bombs – pozn. překl.), pomáhaly nám podávat jídlo. Když jsem organizovala akci lidové hudby, byly tam s námi, aby nám pomohly vše připravit, prodávat kávu a pohoštění a uklidit. Když ony a jejich kamarádi chtěli psát, založili jsme kreativní dílnu a potkávali jsme se každý týden po zavíracích hodinách v restauraci, která patřila rodině jiných homeschoolerů. Doma jsme spolu trávili čas čtením knih, hraním her a diskusemi na různá zajímavá témata, ale stejně tak často jsme byli sami, četli jsme si, pracovali, tvořili, vyráběli loutková divadla, byli jsme s kachnami na dvorku nebo jsme prostě jen dělali, co jsme potřebovali nebo chtěli dělat. Tohle pro nás byl unschooling, žít každý den v přítomném okamžiku, s naší prací, s našimi přáteli, našimi vášněmi, v našem světě. Neumím si představit, že bychom to byli zvládli bez širšího okolí lidí a míst, na které jsme se napojili a od kterých jsme se každý den učili. Alternativní škola může nabídnout mnoho úžasných věcí, ale nemůže nabídnout tento druh rozsahu, nezávislosti a svobody objevovat.

Nicméně, jak domškoláků přibývá, vyvíjí se a změny významu slova unschooling pokračují, odteď budu méně mluvit o unschoolingu a více o pomalém domácím vzdělávání a budu pokračovat ve sdílení svých myšlenek a zkušeností, zatímco budu hájit práva a podporovat ty, kteří si vybrali nezávislé domácí vzdělávání.


SvobodaUčení.cz nejen z výše uvedených důvodů upřednostňuje používání slovního spojení SEBEŘÍZENÉ VZDĚLÁVÁNÍ (self-directed education), které používá i mezinárodní Asociace pro sebeřízené vzdělávání (ASDE), v níž figuruje mj. Peter Gray


🌍 Líbil se vám tento článek? Jeho překlad vznikl díky práci dobrovolníků. Znáte nějaký jiný, který by stál za překlad, nebo chcete také nějaký přeložit? Zapojte se do skupiny Překládáme se SvobodouUčení.cz.

❤ Sledujte Svobodu učení na Facebooku, dostávejte upozornění na nové články, diskutujte s podobně smýšlejícími lidmi, prostě buďte s námi 🙂

🏠 Pojeďte s námi na pobyt do Svobodomu a poznejte nové, podobně smýšlející lidi, pro které dobrovolnost ve vzdělávání není prázdným pojmem!

Aktuální pobyty se Svobodou učení

Další pobyty budou v termínech 16.-25. srpna a 4.-13. října 2019

Komentáře jsou uzavřeny .